Fantazie

Tento komentár bude trochu netradičný. Najprv hodlám osvetliť a poukázať na spôsob, ako správne pristupovať k tomuto klasickému dielu z animačných štúdií Walta Disneyho. 1.) Nejedná sa o film primárne cielený na deti. Je nutné si uvedomiť, že Snehulienka z roku 1937 mala rating 15+, to jest mládeži neprístupný. Iná doba znamenala iné pomery, čím sa dostávam k bodu č. 2.) Samo o sebe je toto dielo animátorskou exhibíciou a prezentáciou dobových schopností vizuálnych mágov od W.D. Ako prvý disponoval revolučnou metódou reprodukcie zvuku, vďaka čomu získal prvenstvo aj v oblasti filmov premietaných v stereofonickom znení. 3.) Označiť ho za film v bežnom zmysle slova je prinajmenšom zavádzajúce, keďže je rozdelený na osem nesúvisiacich fragmentov, ktoré demonštrujú doslovné dostátie názvu ako vzdanie holdu imaginácii a fantázii bez hraníc. Samotné fragmenty sa líšia natoľko, ako je to len možné, takže sa tu stretávame s audiovizuálnym abstraktom v štýle experimentov 20. rokov (Rhythmus 21 Hansa Richtera a mnohé ďalšie), nadväzujúcimi obrazmi bez pevne ukotveného príbehu, ale aj klasického story-tellingu s úvodom, zápletkou, vyvrcholením a rozuzlením, teda konvenčným dramatickým oblúkom v medziach žánru. 4.) Objavnosť daného obdobia nemožno zopakovať, ani brať ako ospravedlnenie pre dnešný zážitok z filmu, ale jednoducho je potrebné ju brať do úvahy. Subjektívne pocity sú individuálne a ja ako vášnivý milovník klasickej hudby, animácie a rytmického spojenia zvuku a obrazu som napriek všetkému unesený. Pri sledovaní som mal priamu možnosť porovnávať s neskoršou animáciou, kde som bral v ohľad "modernejšiu" konkurenciu - napr. segment o zrodení Zeme a vývoji až po vyhynutie dinosaurov si v určitých sekvenciách nezadá s Fire and Ice Ralpha Bakshiho (1983), v iných zasa s The Land Before Time (1988 - 2007), čo len potvrdzuje nadčasovosť diela a len minimálny posun v sfére kresleného filmu. Za vrchol považujem práve tento, a záverečný segment súboja Diabla a "stvorení noci" s "nebeskou armádou", ktoré sú čo do prepojenia hudby s obrazom na najvyššej úrovni a zároveň najširšie divácky prístupné čo do vekových kategórií. Poslednou vecou, ktorá zaujme diváka znalého kontextu je opätovná demoštrácia relatívnej ideologickej slobody a uvoľnenosti dobového Hollywoodu, keď sa v tomto "filme" priamo stretávajú darwinizmus, grécka mytológia a kresťanské motívy, čo by dnes už tak poľahky neprešlo, a určite sa aj v tej doby našli takí, ktorým to nebolo po chuti. V dnešnej dobe televízie FOX, ktorá pranieruje LEGO Movie za démonizáciu biznisu, by však z toho bol hotový škandál. Záverom sa poďakujem Viva Musica Cinema, ktoré mi umožnilo vychutnať si tento nesmrteľný klenot, ktorého sledovanie mi narúšalo len menej priaznivé počasie a pár prítulných bezdomovcov. Jediným skutočným záporom filmu je tak stopáž, ktorá mohla byť vskutku o niečo kratšia - ale pocitovo na tom majú istotne podiel dva vyššie spomínané aspekty, takže 90%. (13.07.2014)

Jsem naprosto unešen a nechápu, jak jsem si mohl tohle dílo nechat tak dlouho unikat. Bohužel, chtělo by to kino... Jistě, jde o ilustraci hudby, jak zde někteří podotýkají, leč takovou, co s ní dokonale souzní a vytváří jeden celek. Perfektní animace, kdy jen třeba čáry, bubliny, kruhy na vodě nebo drobné kvítky přesně doplňují hudbu velikánů klasiky a to bez jakékoliv počítačové grafiky a jiných vymožeností. Nechybí roztomilá Disneyova zvířátka ani Mickey jako čarodějův učeň (podle Goetheovy básně), což je snad samozřejmé. Na druhou stranu Disney si vždy liboval v horroru (Tanec kostlivců, Sněhurka s přístupností od 15 let, čarodějnice proměněná v děsivého draka v Šípkové Růžence), a tak zde máme zrození života na zemi začínající peklem a pokračující ke krvelačné hostině tyranosaura až k nevyhnutelné kruté smrti většiny živočichů se skvělou hudbou Stravinského, divokou bouři v Pastorální symfonii a nakonec pekelného démona z hor (Musorgskij). Někdy krátký příběh, jindy snové surrealistické výjevy plné fantazie a nádherných nápadů. To vše v pastelových barvách, které jsou i dnes pastvou pro oči - neskutečná pařížská modř, zářivý šarlat, zlatá i barvy duhy... (24.01.2013)

Čím tenhle snímek překvapí, to je jistě stopáž, ale v první řadě je to skutečnost, že se Disney pustil do tak poměrně experimentálního projektu. V podstatě beze slov, jen v mezihrách před jednotlivými filmy, se prezentují filmové variace na klasickou hudbu. Dnes by se studio Disney do ničeho podobného nepustilo. Rozhodně škoda, protože i když to pro dnešního diváka úplně není, ta radost z animace a hudby je zde úchvatná. (01.09.2014)

To, že Disney si výborně rozumí s vážnou hudbou, se mi potvrdilo u krátkometrážního "The Band Concert" z r.1935. Zatímco tam to byla spíše parodie, zde je spíše naladění vážné. Dokonce si myslím, že tento film není až tak filmem, jako spíš ukázkou toho, co film umí. A umí to dobře, co Casablanca znamená pro romantický žánr, Občan Kane pro mystifikační, Vesmírná odyssea pro vědeckofantastický, Psycho pro thrillerový, Mechanický pomeranč pro psychologický, Monty Python pro komediální... takhle mohu pokračovat do nekonečna - to znamená Fantasia pro žánr animovaný. Je jeho vrcholem. Až budu jednou přehodnocovat žebříček deseti nejlepších filmů, musí být v této souvislosti zmíněno jméno Fantasia. Na filmu mě zaujalo, že představy Disneyho a moje skryté pod vážnou hudbou jsou diametrálně odlišné a takový kontrast se vidí málokdy, přesto se mi obrazová část hodně zamlouvala. Za nejlepší část považuji proměnu léta na podzim, podzimu na zimu a do toho hraje fantastický Valčík květin od Čajkovského. Moje oblíbená skladba Modrá Dunaj má velkou konkurenci. Tím mimochodem mohu přejít k definici filmu. Shledávám ho jako spojení prvků Vesmírné odyssey (vážná hudba a její užití), Nekonečného příběhu (fantazírování), surrealistických kreseb a typické disneyovské poetiky (zvířátka), zaobalené tak, aby to nepůsobilo jako něco, co jsme už viděli, ale jako něco originálního, neviděného a nezapomenutelného. Nezapomenou hlavně ti, co mají všechno mnou v předchozí větě jmenované rádi nebo se jim aspoň líbilo. Fantasia je filmem, který se dá klidně doporučit všem cílovým skupinám. Posuďte - milovníci vážné hudby ocení mj. Bacha či Schuberta, intelektuály zase zaujme odkaz na Goetha (profláknutá povídka s Mickey Mousem) či řecké báje, děti si užijí jim lahodné kýčovitosti a prosté pány stejně jako mě překvapí, že toto je jediná disneyovka, kde vidíme konkrétně u kentaurek ženské poprsí in natura. :-) Nemluvě o tom, že opravdoví fanoušci filmu budou v radostném opojení. To se u mě nepovedlo vyvolat, při shlédnutí totiž musí panovat správná atmosféra, kterou určitě není jarní slunečné odpoledne. Část Fantasie jsem ale viděl i během noci, a v tomto čase je dle mého názoru mnohem lepší. I přes to, že dávám jasných pět hvězdiček a tento film po zásluze řadím do širšího okruhu nejlepších, nemohu neopomenout jedno negativum - známý dirigent Leopold Stokowski a jeho proslovy mi zde moc neseděly. Jinak je Fantasia naprosto bezchybná a je překvapivé, že přede mnou hodnotilo jen sedmdesát uživatelů. Myslím, že by si zasloužila větší pozornost. (04.04.2009)

Hm, pěkné obrázky. Ale dívat se na to dvě hodiny? Sorry jako! (pozdější dodatek bez emocí: Jako jo, chápu, že na svou dobu to bylo přelomové dílo. Fúze s hudbou a animací je nádherná, hlavně na začátku. A příběh s Myšákem se mi líbil. Čtyřicet minut tohohle audiovizuálního porna by ale klidně stačilo. Poslední dva příběhy byly už čirým utrpením. (28.09.2019)