Krvavé léto v New Yorku

Jako většina filmů od Spike Leeho si vzal větší sousto než mohl spolknout, ale rozsah, hloubka jeho znalostí a energie je působivá. Byl jsem úplně roztancovaný. Krvavé léto v New Yorku je nudný portrét monstra. Než na vraha nebo vyšetřovací tým se film soustředí na partu fiktivní skupiny Italoameričanů zajímajících se o sex a discotanec a světu říkají "fuck". Toto slovo je ve filmu řečeno 435 krát. To je obvyklé jen v pornu. Místo vypadá to jako Bronx. Ve skutečnosti byly zločiny spáchány v Queens. Sériový vrah napsal v jednom z dopisů "Mám rád lov". Chybělo mi aby se film monstru věnoval víc času. (10.04.2020)

No tak tohle bylo hodně šílené a nudné. Na záčátku jsme svědky několika vražd v autě a pak už je to jen samé kecání v partě mladých lidí , kteří jen fetujou a šoustají a kecají o vrahovi s ráží 44 zvaném "Samův syn". Policie je tam spíš jako kulisa do zpráv v tv, kde sem tam něco řeknou. Vrah se tam objevuje když někde doma křičí na psa , aby neštěkal. Samozřejmě na něj není vidět a jen tak chodí a střílí lidi v autech. Občas u toho zanechá napsaný poselství , o tom že je magor a že mu satan přikázal a bla bla... a že ho musí policajti zastavit. Nakonec to vezmou do rukou sami mafiáni jenže moc jim to nejde. Nebot podezírají kde koho kdo se jim nezdá. Do toho tu sledujeme příběhy několika lidí třeba pankáče co vystupuje v buzerantským klubu a vodí si muže na pokoj. A při tom má holku, která na něj vedle čeká. Do toho je tu velký horko výpadek proudu a rabování. Celé je to hrozně nepřehledné a zdlouhavé. Postrádá to atmosféru. Místy si připadám jako , když sleduju dva filmy spojené v jeden nesourodý příběh. Závěrečná půlhodina je víc než jasná mafiáni si myslí , že našli vraha , jenže toho pravého už mají poldové. A tak málem dojde k tragédii. Pro mě byl film jedno velké zklamání a děsná nuda. (26.01.2009)

Predstavte si, že by sa jedného dňa natočil snímok podľa skutočnosti o Petrovi Saganovi, pričom by ste následne po jeho vzhliadnutí zistili, že ste čumeli na dvoj hodinový dementný film, ktorý si nebral na paškál vašeho "favorita", ale nejakého meniča pneumatík či ventiliek. Čakal som niečo iné, dostal som úplne niečo iné. Možno moja chyba, možno nie, no len zriedka kedy narazím na chabý pokus hodný "odpadu". Tento by si to z mnohých ohľadov plne zaslúžil, pričom je úplne mimo moje chápanie tunajšie hodnotenie užívateľov. Nedokázal som to ani len dopozerať, a to zrejme hovorí za všetko. (25.10.2016)

Po "L.A.Prísne tajné" ďalší skvelý retro krimi thriller, ktorý svoju pôsobivosť buduje nielen na popkultúrnych odkazoch a marginálnych kulturologických flashbackoch, ale i na hereckých výkonoch (Brodyho herectvo naozaj nespočíva len v jeho expresívnom, romanticko-exotickom zjave) a inteligentných dialógoch (áno, aj napriek tomu, že sa v nich často hovorí sprosto). Pri scéne dokresby portrétu domnelého vraha vám možno napadne, že Socha slobody je vlastne jedna veľká punková ikona... (15.11.2004)

Okomentuju 47 dílů Buffy a pak si ke komentáři vyberu film někoho, kdo se jmenuje Spike. Náhoda? Přesně tak. Ve skutečnosti za to mohou Blue Öyster Cult, což je naprosto fantastická kapela z newyorského Long Islandu. Nedávno jsem narazil na článek, v němž se o jedné jejich písni psalo: "(Don’t Fear) The Reaper’s ghostly autumnal guitar line beckoned like a skeletal finger as temperatures soared and Son of Sam haunted the backstreets and alleys of New York City." Po krátkém zjišťování kdo je Samův syn, jsem narazil na tenhle film. Spike Lee do něj krom zmíněného vraha nacpal úplně všechna znamení doby: disco klub Studio 54, punk rockové doupě CBGB, travolťácké rváče i homosexuální prostituty. A došlo i na Kmotra. Jen ty Blue Öyster Cult, kteří byli v létě roku 1977 na samém vrcholu popularity, samozřejmě vynechal. A přitom se mu songy jako (Don't Fear) The Reaper nebo This Ain't the Summer of Love z tehdy aktuálního alba Agents of Fortune tématicky přímo nabízely. Jenže on si prostě musel vybrat písničku The Who z roku 1971 (!) Baba O'Riley (známou též jako Teenage Wasteland), a pro jistotu ji tam šoupnout hned dvakrát. BÖC mu holt asi nebyli dost sexy. Jinak by mě zajímalo, zda už v roce 1977 nosili punkáči (nota bene ti američtí) na hlavě takové nádhery jako tuhle Richie (Adrian Brody). I kdyby inspirací pro tuto postavu byl jeho jmenovec Richie Stotts z kapely Plasmatics, řek bych, že rok 1977 je přece jen i na něj trochu too early. (Citát z Wikipedie: "In 1978, Richie was among the earliest musicians to sport a Mohawk, taking inspiration from the Travis Bickle character in the movie Taxi Driver.") Ale tak dejme tomu. Jinak krom těchto drobných výhrad a toho, že Lee mohl postavu Samova syna alespoň zpočátku obestřít trochou tajemna a nevyspoilerovat hned ze startu s kým máme tu čest, je Krvavé léto v New Yorku poměrně excelentní kousek. Potěšily některé detaily, pěkné holky a také opětovné setkání s hajzlíkem Johnem Leguizamem z Carlitovy cesty. ("Benny Blanco z Bronxu", pamatujete?) Sedmdesátky ve filmu mívají obvykle šmrnc - většinou se je tvůrcům dařívá vykreslit lépe než osmdesátá nebo šedesátá léta. Možná za to může i to, že punk a disco budou většinu lidí asi vždycky vzrušovat víc než psychedelický idealismus hippies nebo mejdanová bezstarostnost synth popu či glam metalu. (20.10.2017)