Soukromá válka

Soukromá válka má dva problémy. Jednak jsem po ní sáhl omylem chtěje koukat na Soukromou válku pana Wilsona (omyl jsem poznal až po 20 minutách filmu, kdy už jsem se rozhodl to dokoukat) a pak a to je hlavní  - mne to nebavilo. Rosamundu Pike mám rád, lecos jsem s ní viděl, ale tady mi celkově nesedla ta předloha Marie Colvinové. Určitě to bylo točeno v nejlepších úmyslech zanechat jakýsi pomník Marii i drsné válečné novinařině. Zvěrstva viděná na vlastní oči, která žerou duše vojálků, žerou stejným způsobem i psychiku war novinářů. Možná o to více, protože voják je k boji cvičen a s umíráním musí tak trochu v tomto povolání počítat. Válečný korespondent nikdy neví co ho čeká a asi ty první kontakty s nějakým pěkným etnickým masakrem musejí zcela jistě zanechat stopy. Já jsem si ke konci filmu kladl otázku proč to všechno... Zápaní novináři pronikají do lokáních konfliktů zemiček, které dlí mnohdy ještě ve středověku aby odtamtud přinesli jako jediní echtovní zprávy. Riskují životy a za několik let po nich ani vládcích těch zemiček mezitím zavražděných neštěkne ani pes... K čemu jsou dnes zprávy o Kaddáfím? Byl to diktátor, jasně že zabíjel oponenty, mstil se na civilistech... Blízký východ, Afghán... Mělo to smysl točit tam echtovní reportáže a umírat při tom? Co to ovlivnilo? Co se změnilo díky tomu? Obávám se, že nic. Dobrá jedno krásné ráno jsme si v pohodlí domova u bávovky a kafe přečetli, že tam a tam našli masový hrob. Že ten a ten hodil na to a to město sarin. Afghán... Lidi si tam zvolili Taliban. Nechtějí naši importovanou západní demokracii. Ani by to tam nefungovalo. Možná v Kábulu chodí lidi v džínách se slunečními brýlemi, ale sto kiláků odtamtud už mají vesnice vládce jako ve středověku bez ohledu na nějaké volby a vládu v Kábulu... U filmu jsme si uvědomil, jak drsná válečná novinařina je. Na stranu druhou jsem si řekl, zda má vůbec případ od případu samozřejmě -  smysl. Obzvláště dnes v internetové elektronické válce. Komu věřit, komu ne. Je ten reportér opravdu na místě? Nebo natáčí z hotelu věci z doslechu..?. Jak to ověřit? Mám mu věřit? Kdysi kdosi napsal, že první obětí války je pravda. To je přesné. Jak říkám , film mne nebavil. Bohužel. Dva jen za  satelitní přenosy. * * (19.08.2022)

Chápu, že určitá prázdnota a pocit zbytečnosti může být pro mnohé odrazující, ale nakonec právě v tom, že navzdory nejistotě vlastního počínání v něm hrdinka pokračuje a nám dovoluje přemýšlet o tom, jaký to má smysl, spočívá jádro filmu. Je to poměrně nekompromisní s odhodlání zůstat při zemi, proto hrozí, že se to stane přízemním filmem - ale já z toho dokázal načerpat dost zážitku. (01.04.2019)

Na válečných zpravodajích stojí velká zodpovědnost, čelí těžkým volbám. A občas zaplatí tu nejvyšší cenu. Marie Catherine Colvin zasvětila život novinařině. Neseděla ovšem za stolem, nepopíjela kávu a nezdrojovala telefonicky své články. Proslula nebojácnými výpady do válečných oblastí, na které dopadaly dělostřelecké granáty a ve kterých umíraly malé děti. Patřila mezi protřelé matadory, svědectví ze zásadních konfliktů přinášela dlouhá léta. Zohavená těla, opuštěné děti a plačící ženy pochopitelně leccos udělaly i s její psychikou, což úchvatně vykreslila Rosamund Pike, která po Fincherově Zmizelé znovu přitahuje pozornost. Její výkon nicméně tak nějak koresponduje s tím, jak vyznívá celý film: místy je naprosto brilantní, jindy nesmírně tlačí na pilu. To samé platí i pro vyznění řady scén. Některé jsou zajímavé, jiné dost mizerně uchopené, snad až teatrální. Ani finální videoreportáž z roku 2012, kterou informovala přední světová média o aktuální situaci v syrském Homsu, nemá sílu, jakou by mohla mít. Režisér Matthew Heineman se dosud prezentoval coby dokumentarista, syrskému válečnému konfliktu se nevěnoval poprvé. Nejednou mu chyběla tvůrčí jistota i tah na bránu a osobně si mě nezískal. (28.01.2019)

A Private War mohl, respektive měl být silným filmovým zážitkem, a to především z důvodu tématu, kterého se týkal, tedy v podstatě pojednání o nesmyslnosti válek, o důvodech jejich vzniků a následných dopadech, nehledě na to, že se jednalo o film natočený dle skutečných událostí a tvůrci se zaměřili především na osudy civilistů všech věkových kategorií, tedy i dětí, kteří s těmito ozbrojenými konflikty neměli a hlavně ani nechtěli mít nic společného a přitom jejich dopad byl právě pro ně tím nejfatálnějším, to vše zkrátka vybízelo k obrovskému emočnímu vypětí, jenže já jsem ve výsledku tohoto dojmu nenabyl a přestože se zde tedy pár velice dramatických a až mrazivých scén a momentů objeví, jako celek to v tomto ohledu tu sílu ale prostě nemá. O důvodu, proč k tomu došlo, ale nevím, možná za to mohlo až příliš uspěchané tempo filmu, a nebo možná to zavinila i ne zcela sympatická ústřední postava novinářky Colvinové, kdy sice beru, že její práce byla bez pochyb záslužná a velice, velice důležitá, na druhou stranu si neustále až nepřiměřeně jen koledovala o to, jak nakonec i dopadla, to co podnikala byly totiž vesměs sebevražedné mise a k tomu já nemám zkrátka moc pochopení. Co mě nicméně určitě oslovilo, byla vizuální a atmosférická podoba filmu, zde nemám sebemenší výtky a i akce, i když jí tedy bylo minimum, což ovšem není kritika, o akci tento film totiž rozhodně není, tak byla zpracována efektně a působivě. Herecké výkony pak lze považovat za ne strhující, ale ani marné, prostě přiměřené postavám. Celkově tak A Private War určitě nelze označit za nepůsobivý film, který by nudil, nebo nepřinesl vůbec žádný zážitek, na druhou stranu musím zopakovat, že vzhledem k obsahu bych očekával daleko výraznější dopad na diváka, než aby si řekl, no dobrý, no. (20.06.2021)

Marie Colvin - meno, ktoré je známe každému, kto sa zaujíma o vojnové konflikty vo svete. Práve vďaka takýmto ľuďom, ktorí riskujú svoje životy, máme správy z prvej ruky a priamo z miesta konfliktu. Na mieste je však otázka, či sa dá zostať v takejto polohe nestranným, keďže pravda má množstvo podôb a vôbec to nemusí byť také, ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať. Marie sa nebála, riskovala, ... a tak aj dopadla. Trochu na zamyslenie zostáva aj to, že kto bol napokon v Sýrii "ten zlý"? (Až také jednoznačné to veru nie je). Čo sa týka filmového spracovania tejto ženy, tak musím uznať, že Rosamund zahrala svoj kvalitný štandard. Film ma bavil, pretože tieto všetky konflikty a vojny som sledoval, takže to nebolo pre mňa úplne neuchopiteľné ako pre tých, čo sa o takéto veci nezaujímajú. Natočené to bolo skutočne zručne, aj keď tie alkoholické scénky z Marienho súkromného života ma vôbec, ale vôbec nezaujímali. 3* (02.05.2020)