Fantom opery

Sedmý disk z kolekce Universalu klasických černobílých hororů poněkud narušuje tradiční stereotyp, protože jako jediný oplývá barvou z dílny Technicolor. Příběh vymyslel a sepsal na přelomu 19. a 20. století jeden ze zakladatelů francouzské detektivky Gaston Leroux. V pařížské Opeře se snaží uchytit jako sólová operní zpěvačka mladá dívka, za níž brousí místní důstojník. A také další sborista.   V pozadí však je ještě tajný ctitel, obdivovatel a podpůrce dívky, o němž nikdo netuší – stárnoucí houslista, který však nečekaně dostane výpověď, protože u něj nabývá vrch artróza. Poté, co ho tragicky popálí kyselina v obličeji, stáhne se do podzemí Opery a odtud dále dohlíží na úspěchy své svěřenkyně – a to i přes mrtvoly. I přes své relativní stáří však film působí i dnes svou kamerou, hereckými výkony, i výpravou.   Film najdeme na disku ve formátu obrazu 1,33:1 (4:3) a opět se zvukem v Dolby Digital 2.0 – a lze zvolit české titulky. K filmu si také jde pustit komentář filmového historika Scotta MacQueena. který se soustředí spíše na nezáživné detaily týkající se herců, jejich života a dalších filmů, dozvíme se, jak probíhal výběr herců, a nebo také oper, protože největší problém se týkal sehnání práv k jejich filmovému uvedení.   Následuje již samozřejmý dokument o vzniku filmu Duch Opery – Fantom odmaskován. Trvá 50 minut a filmový historik, který pronášel komentář k filmu, se ujal i role hostitele. I tentokrát jde dokument detailně po historických faktech – dozvíme se informace o autorovi románu, dalších adaptacích předcházejících i následujících tento snímek. Z původního němého filmu dokonce uvidíme návrhy kreseb a unikátní záběry různých verzí a různých konců tohoto němého snímku.   A na závěr již opět jen plakáty, fotosky, fotografie ze zkoušek, a zcela na konec trailer, který je také barevný, jako film samotný. (06.06.2022)

Paradoxom je, že nástupom fantoma na scénu film stratil atmosféru a pôsobivosť úvodných scén. A začalo to excelentne, oživujúci farebný vizuál, kostýmy, temnota parížskych ulíc, decentný humor... Časom však horor zostal len v predlohe, jedna z vecí, ktoré ma dosť iritovali boli aj dlhé operné scény. (28.02.2018)

Hollywoodske 40. roky chrumkám ako králik. Chutia mi. Film noir s Veronicou Lake, melodrámu s Ritou Hayworth, muzikál s Fredom Astairom. I hororovú romancu s Claude Rainsom. Ak Dario Argento vo svojej verzii príbehu prináša groteskný horor a podivné monštrum s peknou tvárou, Lubin stavia na dojímavú drámu so znetvoreným hrdinom. A príliš spolieha na dlhé operné pasáže, ktoré dielu naozaj dodávajú zdanie veľkofilmu - ja osobne by som radšej uprednostnil menej hudby a spevu (napriek alebo práve kvôli tomu, že dej sa odohráva v opere) v prospech strašidelného aspektu príbehu. Pri scéne, v ktorej Fantóm píli reťaz lustra si divák uvedomí, že predovšetkým Rains je prototypom neskorších maskovaných maniakov. Byť fanatickým milovníkom opery, dávam plný počet. (14.03.2005)

Příjemná podívaná, s možná příliš velkou pozorností kladenou opeře samotné, ale člověk se prostě neubrání srovnání s dokonalou verzí z roku 1925... čili zklamání tak jako tak. Fantom v podání Claude Rainse není zdaleka tak tajemný jako Chaneyho, ale není to jeho chyba. Myslím, že lepší bylo postavu Fantoma nijak moc nebudovat a mít ho tam už od počátku pobíhajícího po sklepení. Horor..... (19.02.2007)

(5x) Kralevic mezi monstr filmy Universalu 40. let. Překrásný Technicolor, skvělá hudba a ještě lepší výprava, dokonalá tvářička Susanny Foster, komické interakce mezi dvěma nápadníky z nichž jeden je Nelson Eddy... více netřeba. A ono to má ještě výborného Claude Rainse. Musím se už také konečně pokochat téměř identickým Climaxem (1944), ve kterém oslintává Susannu Boris Karloff. #LFŠ (28.07.2015)