Obsahy(1)
Poté, co ženu opustí milý, její ztýranou myslí letí sen všech zlomených srdcí... Psychedelickým muzikálem nás provází zádumčivé tóny Angela Badalamentiho, subtilní texty Davida Lynche a magicky něžný hlas Julee Cruise. (Morien)
Recenze (29)
Skladby Davida Lynche mají neuvěřitelný rozsah, skrývá spoustu tajemství, jedinečnou rozmanitost. Často večer si ve tmě lehnu pustím skladby Davida zavřu oči a ponořím se do jiného světa - neuvěřitelný zážitek. Miluju nový album The Big Dream a má nejoblíbenější skladba je Wishing Well, jeho melodie mě nadnáší a hlas proniká do duše. ()
Počin, který příjemně drnká na melancho-receptory zejména díky dobré synergii fluidní hudby a obrazu. Prvky upomínající na Wild at Heart, Twin Peaks, ale i budoucích drobnosti Mulholland Drivu a Lost Highway, dotahují a upevňují všechny vztahy v Lynchových filmech do stejného konce. Nicméně i prostřednictvím písní mohl být přenášený materiál prokreslenější, aby byl více samostatný. Jediné co zbývá za povšimnutí je změna perspektivy pěveckého obsahu z "jí" na "jeho" po trpaslíkově zopakování úvodní scény in-situ. 70%. ()
Když posloucháte muziku, dostanete se v ideálním případě do stavu absolutní volnosti, oproštěnosti od těla a vybavují se vám různé obrazy a (vý)jevy. Badalamentiho hudba k tomu přímo vybízí. Tentokrát představy "vyrobil" David Lynch za vás; nastolil atmosféru starých amerických klubů 50. let, kde se po podlaze klouže kouř a opodál stojí rozbité auto. Hlavní zpěvačka s božským hlasem Julee Cruise se převážně vznáší vzduchem a zpívá. Není nutné ji sledovat, stačí se naladit na správnou vlnu a nechat se unášet. Vizualizace skladeb se ovšem moc nemění, a tak oceníte drobné nápady jako krátkou detektivku a řezání dřeva (narážka na Twin Peaks), tancující dívky a nakonec snad, že to má jen těch 50 minut. ()
Jsem umírněný fanoušek Davida Lynche a vždy si rád vychutnám jeho psychedelickou a/nebo znepokojivou atmosféru, ale Industrial Symphony je na můj vkus moc Twin Peaksovské, tedy příliš rozvolněné, mdlé a písně, nechci objektivně soudit, se mi vůbec nelíbily. Industriální vzezření je sice opět zajímavý experiment, co se týče mizanscény se záměrně viditelnými kulisami, světly i mikrofony, ale můj osobní prožitek je prostě skažen mým hudebním nevkusem :) 3/10 ()
David Lynch spolu s Angelem Badalamentim předvádějí něco, co se skutečně dá nazvat jedině jako zážitkové představení. Je to dlouhý hudební klih, který je doplnění o hrané/performance sekvence. Hudebně krásné a pojmenování "Industrial Symphony" tomu dokonale sedí. Místy skutečně symfonie, jindy téměř až kakofonie. Julee Cruise má nádherný hlas a tady naštěstí dostala opravdu hodně prostoru. Krásný zážitek. Naživo musel vyznít ještě lépe. ()
Galerie (1)
Photo © Propaganda Films
Zajímavosti (2)
- Když hledal Angelo Badalamenti zpěvačku pro soundtrack Modrého sametu, pomáhala mu s výběrem Julee Cruise. Nejprve chtěl někoho rockového, potom soulového. Obě mu Julee Cruise sehnala, ale pořád to nebylo ono. Potom jí volal a říkal: "Julee, potřebuju soprán. Musí znít jako andělský chór, v dlouhých frázích, úplně bez příkras." Byl večer a mělo se natáčet už druhý den dopoledne: "Dobře, ale já už o nikom nevím. Udělám to prostě já." Tak začala jejich spolupráce, která vyústila až k Industrial Symphony No. 1. (Zdroj: Temné stránky duše) (trojúhelník)
-
"Zahrajte prostě velké kusy umělé hmoty," popisoval Lynch svou vizi saxofonistovi ve skladbě "Rockin' Back Inside My Heart". Badalamenti uvedl: "Neuvěřitelné na tom bylo to, že ten saxofonista okamžitě věděl, co tím David myslí!"
(Zdroj: Temné stránky duše) (trojúhelník)
Reklama