Císařův slavík

Vy jste se museli prostě zbláznit. Císař a slavík je jedna z nejhorších Andersenových pohádek. Je nudná, divná a tolik opěvovaných poučení zase nepřináší. Co se týče samotného loutkového filmu, tak ten je dnes již téměř "nekoukatelný". Prastará loutková adaptace hrozné pohádky. Jestli ji Karlos80 považuje za národní filmový klenot, pak mu muselo dočista hrábnout. (22.12.2015)

Námět: povídka Hanse Christiana Andersena. Scénář: Jiří Brdečka a Jiří Trnka. Hudba: Václav Trojan. Animace: Břetislav Pojar, Stanislav Látal aj. Už jen ty vesměs zvučná jména naznačují že se v tomto případě bude jednat o zaručenou kvalitu s celoživotní zárukou. V tomto případě mě mé zdání opravdu neklame. Trnkův první (někdy uváděn i jako druhý po Špalíčku) celovečerně loutkový snímek. Pohádkový příběh o slavíkovi a Císařovi. O tom kdo je moudřejš, zda prostý pták či sám Císař? Opět nezaměnitelná práce Jiřího Trnky, v napůl hranném a v napůl loutkovém filmečku Jeden z národních filmových klenotů a to bez debat. (10.12.2006)

Andersenova pohádka je jen základem tohoto snímku, který Trnka notmě obměnil a dal mu mnohovrstevnatější vyznění. Hraný rámec dodává filmu na originalitě, když vyjde najevo, že svět skutečného chlapce se působivě odráží v paláci jeho snu, kde nic není náhodné. Film je promyšlený až se tají dech a opět dokazuje to, že Trnka předběhl svým pojetím dobu. Jednoznačně nejvrcholnější scénou je návrat smrti do své zahrady za tklivé písně slavíka, člověk má až slzy v očích, když pozoruje ono usmíření, které ho je slavíkova píseň strůjcem. (12.01.2009)

Milý Slavíku, v této chvíli na konci mám jedno přání: vidět Tě a slyšet ještě jednou, v původním českém znění. Pak možná přidám i zbývající 5. hvězdičku... Zní to docela absurdně, dívat se na československý film s anglickým dabingem, ale ani po několika měsících se mi na jinou volně dostupnou verzi Císařova slavíka nepodařilo narazit (včetně těch, které v názvu tvrdí o češtině). Něco na tom bude, když zůstává Jiří Trnka více ceněn v zahraničí, nicméně po několika letech od zahlédnutí některých Trnkových kraťasů (např. Árie prérie) jsem se konečně odhodlal na některý celovečerní film proslulého filmového loutkaře (nebo loutkového filmaře? :)) a úpřimně jsem překvapen, jak mě Trnkovo provedení slavičí pohádky bavilo, okouzlilo, uhranulo, přeneslo do svého světa království, pohádkové přírody a malých oživených postaviček. Z jeho vizuálních kompozic sálá i po letech dokonalost a magická atmosféra, obzvlášť celá sekvence z nočního hřbitova mě svým pojetím k závěru ohromila a nasledující probuzení zpátky, tak trochu z pohádky do jiné pohádky, vrátilo celému vyznění něžnou poetičnost. [85%] (07.03.2024)

Císařův slavík. Nejdříve, na základě několika zdejších recenzí, si dovolím odbočku. Prvotním úkolem televize, a o komerčních to platí stoprocentně, je prodej zboží. Je smutné, když se reklama považuje za vrchol umění, ta je z pochopitelných důvodů obklopena obsahem, který nesmí nutit k příliš hlubokému zamyšlení, a ani nemůže přinášet nitru znejistění, pochybnosti. Komercialismus dovršil destrukci nadšeného přístupu k Umění, zničil skutečné účasti při uměleckém představení. Lidé přicházejí více v honbě za senzací, a ne z ochoty vyzkoušet si život jako Umění a přese Umění. Vztah s publikem je zpřetrhán, umělec navíc přestal sám sebe považovat za dárce duchovní stravy, nepokouší se už formovat lidského ducha, neshromažďuje kolem svého díla to pravé publikum, ale začal prodávat zboží. Výjimky se najdou, a proto bývají zavrhováni, vysmíváni, osamoceni, a často se komerčnímu úspěchu s trpkostí přizpůsobují. Jiří Trnka žil naštěstí v jiné době, poválečný čas trpěl v jistém ohledu nadšením a následná totalitní doba měla svá specifika. Císařův slavík Jiřího Trnky je poměrně výstižnou adaptací pohádky Hanse Christiana Andersena, navíc ji dokázal dostat do moderní doby, k jejím pocitům a potřebám. Zde dostávají smysl termíny jako je zlatá klec, zakazující zákony, svoboda, kreativita, vězení, prožitek. Umělecká originalita versus mechanické (a pro většinu císařského dvora proto srozumitelné) opakování, jež je bez vyvolávání emocí. Trnkův výtvarný svéráz je podmanivý, umí si udržet i přes závažnost vzletný nadhled. Přizpůsobení příběhu dětem je vskutku obdivuhodné, Miloš Makovec dirigoval Jaromíra Sobotu s Helenou Patočkovou, Václav Trojan hudbu a virtuóz Ivan Kavaciuk houslová sóla. Trnkův Císařův slavík je veskrze jedinečným poetickým filmovým dílem, v němž je nepřeberně asociací a alegorií. Vždyť vítězem je život a otevřená mysl. (03.07.2021)