Viva Maria!

Francouzský režisér Louis Malle netočí tradiční filmy, ale spíše jakési surreálné bizarnosti. Viva Maria! žel zůstala na půl cestě. A to na půl cestě mezi surreálnou hříčkou a jakýmsi odlehčeným, avšak dramatem. Úvod snímku je pojat jako kramářská píseň a dozvíme se o minulosti dívky (Brigitte Bardot), která coby Irka s otcem bojovala proti nenáviděným Angličanům a pomáhala vyhazovat do vzduchu jejich budovy, kasárna a mosty. Pokračovali s tím i v USA, kde byl otec vojáky zabit, a tak Maria utíká do Mexika. Zde se seznámí s kočovnou společností a její majitelkou (Jeanne Moreau). Když jí však místní vojsko, spřažené s místní církví, zabije milence, rozpoutají obě ženy občanskou válku. Dalo by se říci, že by film klidně mohl být pojat jako vážný námět. Malle jej však rozvádí ve svém stylu - tj. úletově, sem tam parodicky, surrealismu je zde minimálně, zato hodně vtípků - puška se zrcátkem, střílející za roh, cvičení holuby s výbušnými granáty, rozbité nástroje v mučírně, hlava v dlaních... Avšak pořád je to málo a film balancuje právě mezi dramatem a totální parodií, přičemž se nedokáže rozhodnout, kam se spíše přiklonit. Nehledě na to, že parodický je v prvních minutách a v poslední půlhodině a mezitím sledujeme hodně písničkových výstupů v kabaretu, jež po hodině začnou nudit, protože nic nového k ději nepřinášejí, a sledovat jen, jak se z mladé dívky postupně stává profesionální zpěvačka, nijak moc nezabaví. Kdysi jsem na ČT zahlédl jen závěr a ten se mi moc líbil. Teď, když jsem viděl film celý, jsem spíše zklamán nenaplněným potenciálem a jeho celkovou neujasněností. (21.10.2009)

Film, jemuž bych se podruhé asi už vyhnul. Brigitte Bardot a Jeanne Moreau jsou zde samozřejmě zcela oslňující (byť BB herecky nesahá JM ani po kotníky), ale jinak jsem v podstatě nepřišel na důvod, proč to chtít vidět. Film začíná celkem zajímavě, ale postupně sklouzává do roviny, která mě strašně nebavila - v podstatě od chvíle, kdy se ty dvě připletly k té revoluci, už byl můj zájem téměř na bodě mrazu a říkal jsem si u toho - ježíšmarjá, to muselo stát takovejch prachů, a přitom je to taková blbost. Toho komparzu, kterej se tam vyskytuje, těch historických kostýmů a výbuchů atd... Čili jak říkám - možnost vidět v jednom filmu mé dvě oblíbené francouzské herečky zněla velmi lákavě, ale nakonec mi ten film přišel bohužel příliš zdlouhavý, spíše nevtipný, a technickým provedením i herecky nepříliš zajímavý. (24.02.2018)

Viva Maria! je především komedie s parodickými prvky a tak baví. Po svém, vlastní cestou. Je svůdná, provokativní, vábivá a rozverná. I irská atentátnice s francouzskou tanečnicí mohou vést revoluci ve středoamerické republice San Miguel. Citace ze Shakespeara lze uplatnit i v obyčejném životě i v neklidných dobách ozbrojené vzpoury. Prostředí cirkusů dokázalo shromažďovat bizarní typy lidí s neobyčejnými schopnostmi, které lze ve svízelných situacích využít v nebývalý triumf. Holubice většinou přináší mír, ale někdy také třaskající vajíčka nedočkavé náruče smrti. Elektřinu lze vyrábět i díky mechanickému pohonu obyčejných vesničanů, které k vyššímu výkonu práce přinutí jen hvízdání vystřelených kulek samočinného střílejícího nástroje. Soukromé vlastnictví není na škodu, zlodějina a despotismus mocných však ano. Včela může být rozhodujícím faktorem při transformaci vlaku. Novináři slídí po každé senzaci. Církev mívá často diskutabilní roli v tyranských zřízeních. Maria Fitzgerald O'Malley (svůdná Brigitte Bardot) je zarytou irskou bojovnicí proti anglické rozpínavosti a nadvládě. Objevuje kouzlo a sílu fyzické lásky a také svůj talent při strategickém plánování útoků na utlačovatele chudého lidu. Tanečnice a zpěvačka Maria (šarmantní Jeanne Moreau) poznává podmanivost osudové lásky a význam důležitosti při uskutečňování ideálů a napravování pokřivené spravedlnosti. Z dalších rolí: charismatický lidový vůdce povstání Flores (George Hamilton), přísná paní Diogène (Paulette Dubost), její manžel a mlčenlivý kouzelník (Gregor von Rezzori), jejich nedočkavý synek Juanito (Jonathan Eden), laskavý cirkusový principál Rodolfo (Claudio Brook), dobrotivý silák Werther (Poldo Bendandi), nenasytný oligarcha a nelítostný uzurpátor Rodríguez (Carlos López Moctezuma), zákeřný nejvyšší představitel církve v zemi otec Superior (Francisco Reiguera), zlostný diktátor republiky San Miguel (José Ángel Espinosa 'Ferrusquilla'), či Floresův následovník Pablo (Roberto Pedret). Kdo by mohl odolat dvěma elegantním kráskám, když odhalují své půvabné končetiny, nastavují své sladké rty k žhavému polibku a zvedají své štíhlé paže k zahájení útoku proti nespravedlnosti a útlaku?! Touha po moci a bohatství je velká, touha po svobodě naštěstí bývá i větší. (17.03.2016)

Viva Maria! je pro mne trošku nepochopitelný film. Nepovažuji ho za komedii, za western a v podstatě ani za cokoli jiného, co by zavánělo jednoznačností. Je tam od všeho trochu - od terorismu, přes kabaret, naznačenou nahotu, záchvěvy nové vlny až po revoluci. Samozřejmě mne potěšily krásky s úsměvem odhazující kostýmy či ladně mačkající spoušť kulometu, ale od zpočátku pobaveného úsměvu jsem se přesunul k úsměvu zdvořilostnímu a poslední půlhodinu jsem, již s lehce křečovitým výrazem v tváři, doufal v záchranu od svého obvyklého nepřítele - závěrečných titulků. (08.10.2011)

Přiznám se, že jsem od filmu očekával větší útok na mojí bránici. Nesmál jsem se natolik, na kolik bych si od parodie na westerny přál. Přitom hned od první minuty je patrné, že celý ten film stojí a padá na ženské síle v podobě dvojky Bardot – Moreau. Ty jejich hudební scénky byly parádní a myslím si, že na ně i dnes kdejakej chlap bude čumět s otevřenou držkou a těžce poslintanej. Viva Maria tak má náběh na střelenou westernovou komedii, ale vtipem se zapomněl někde na půli cesty. (21.02.2023)