Brankář

Poměrně přeceňovaný film, řekl bych. Aniž by jste někdy o Trautmannovi slyšeli, nebo si o něm něco vygooglili, budete dvě třetiny stopáže o krok napřed, protože je to fádní a předvídatelný příběh. Navíc vcelku nudně natočený. Takto jde dělat životopisný film o nějaké superzajímavé postavě, ale ne o neznámém brankáři. Téma vypořádání se s válečnou minulostí a přijetí ze strany Angličanů, tvůrci ničím neobohatili, takže fajn dobovka, ale co dál? Trochu zajímavější byl až přechod do Manchesteru, ale i přes dvě dramatičtější události, je to jaksi bezkrevné. Scénář se otírá o mnohá témata, která by jiskřila, pokud by se do nich tnulo, ale Rosenmüller neměl koule na to, aby diváky(a producenty) poslal do nekomfortní zóny. Zůstal u životopisného klišé. Přitom ten příběh vybízel k zařvání Válka je vůl! Nebo dokonce: lidi jsou bestie bez ohledu na barvu vlajky. Bohužel proběhlo jen zašeptání: mějme se rádi, válka už skončila. (07.08.2023)

Ačkoli je to v některých ohledech trochu přitažené za vlasy, německým tvůrcům se podařilo natočit opravdu krásný životopisný film, který mapuje soukromý život a profesionální dráhu britského fotbalisty německého původu Berta Trautmanna. Nic jsem o něm nevěděla, takže snímku Brankář vděčím za poutavé přiblížení jeho osudu. Typově přesné herecké obsazení výrazně napomohlo autenticitě vyprávěného příběhu a velmi dobře zvolená hudba zase jitřila emoce. (85%) (17.12.2021)

2,5 Tvorcovia tu veľmi stereotypne namiešali množstvo prísad, z ktorých ani jedna nemá potrebnú kvalitu. Najskôr ide vojnovú drámu, vystavanú na dosť plytkých a trápnych základoch ("Ved je to zlý, zlý nacista!"). Do toho sa mieša športová dráma, v ktorej tie momenty z futbalových zápasov pôsobia strašne strojene a umelo (kde ponachádzali toľko ťarbákov, ktorí mali akože predstavovať futbalistov?). Potom prichádza romanca, ktorá je povrchná a patetická, s hlúpymi dialógmi. A aby toho nebolo málo, mnohé scény majú nepatričné komické vyznenie, s prízemným a trápnym humorom (prdiaca babka). Miestami som mal pocit, akoby som sledoval poondiatu telenovelu. Našťastie v poslednej tretine, zhruba od svadby, sa film radikálne zlepší (tak o dve triedy). Začína sa čistokrvná životopisná dráma, zbavená zbytočného groteskného nánosu. Odrazu už ani tie futbalové zápasy (za Man City) nie sú na smiech a majú celkom dobrú atmosféru, odrazu herci hrajú výborne (hlavne David Kross, ale aj pôvabná Freya Mavor a dokonca aj to roztomilé dieťa), odrazu z toho cítiť autentickosť udalostí, ktoré sa naozaj stali. (05.10.2021)

"Každý má být posuzován podle toho, kým sám je". Slova rabína Altmann jsou autentická, jako je v mnohém autentický celý tento životopisný film. Osud Berta Trautmana, nejprve nacistického vojáka na východní i západní frontě a držitele Železného kříže a po válce především dlouholetého brankáře Manchesteru City, který se ve své době zasloužil o usmíření Angličanů a Němců, je mnoha ohledech pozoruhodný. Velmi oceňuji, že se film netočí jen kolem Traumanovy jistě úctyhodné kariéry a rozhodně to tak není jen čistě sportovní film. Silným tématem filmu je odpuštění a odmítnutí principu kolektivní viny. Odpuštění od druhých však někdy nestačí. Trautmanovi se jeho trauma z války vrací jako bumerang v okamžiku, kdy prožívá velkou rodinnou tragédii. Odpustit sobě samému se za této situace zdá být skoro nemožné, možná ještě nemožnější, než bylo dohrát zápas finále Anglického poháru se zlomeným krkem. V obojím ohledu je životní příběh Berta Trautmana naprosto neuvěřitelný a je skvělé, že se jej podařilo v tomto filmu zachytit. (02.02.2020)

Je to skutečný příběh brankáře , který se ze zajetí vypracoval na britskou hvezdu. Do nacistické armády vstoupil dobrovolně což je morální dilema. Posedlost Britů fotbalem a jejich pragmatismus je zde dobře vidět. Romance je celkem slabší. Nejvíce zábavný pro mě byl "okresní přebor" na malém hřišti. Režisér nemecký kolega Krosse umí fotbal točit výborně. Jak Kross přestoupí do Manchesteru, zacne byt priběh obyčejný - nenávist fanousku, , statečný postoj manželky, postupný respekt a úspěch, domácí idylka u moře i památný zápas ve Wembley, kde Trautmann dovedl svůj tým k vítězství navzdory těžkému zranění krku. Režisér Rosenmüller soukromá drama hrdiny moc neuměl, počínaje noční můrou z fronty a konče rodinnou tragédií provázenou přepjatou výzvou „Hraj dál, hraj pro svého syna“. Podle někoho trvůrci své kontroverzní titulní postavě mírně nadržují. Ale jde o druhou šanci že. Aspoň neoslavují jeho pět nacistických vyznamenání včetně Železného kříže nevystavují odpustky za brankářskou bravuru. Zajímavé jsou další osudy Trautmanna. Zemřel až v 89 letech, několik dětí i manželek a do pozdního věku pracoval pro fotbal. (16.04.2020)