Řidič slečny Daisy

Pozitivní, upřímný feel good movie o milionářské prudící babičce megeře a jejím věčně pozitivním osobním řidiči, kteří k sobě hledají cestu přes různé osobnostní, názorové a genderové odlišnosti. Předchůdce The Green book, který se kolem black issue ale na rozdíl od následovníka ochomýtá jen lehce, okrajově a tvůrci se spíše zaměřují na drobnokresbu vztahu dvou typologicky zcela odlišných lidí žijících naprosto jiné životy a jejich nevyhnutelnou konfrontaci v x různých modelových situacích. Výsledek je dostačující, naštěstí není přepálená stopáž, takže konec naskočí ve chvíli, kde je to tak akorát. Za zmínku určitě stojí herecky silné ústřední duo a na tu dobu velmi povedené masky. (17.08.2022)

Film bohužel mám jen s českým dabingem. Normálně by mi to nevadilo, ale strašně mě iritovalo, že Morgana Freemana daboval úplně jiný člověk než obvykle - ale český dabing stejně nechci brát v potaz, když hodnotím kvalitu filmu, takže je to asi bezpředmětné. Řidič slečny Daisy mě hodně nadchnul. Z filmu na mě dýchla atmosféra časů, které jsem už nezažil, blýskla na mě patina poloviny minulého století. Herecká dvojice Tandy a Freeman se skvěle doplňují, příběh plyne bez chybičky ladně kupředu až k dojímavému konci. Normálně bych tomuto typu filmu nedal 5*, ale v tomhle snímku všechno krásně pasuje k sobě, že nemohu jinak. (28.10.2008)

Vyčítat tomuto snímku, že se jeho autor vydal pouze " příjemnou " cestou a závažná témata jen tak lehce naťukává ( našlapuje opatrně kolem nich), či je zcela ignoruje je jako, kdybyste si při pojídání čokoládové zmrzliny povzdechly.....škoda, že je tak sladká, trochu hořké chuti by neuškodilo. Tento snímek totiž v prvé řadě je o tom, že život nekončí po 60 - tce a je nesmírně těžké si sobě samému připustit, že něčeho nejsme schopni bez cizí pomoci. Přesto právě takováto " nucená " pomoc, může nakonec býti tím nejlepším, co nás na sklonku života může potkat. Toto je případ i tohoto snímku podle divadelní hry Alfreda Uhryho, ve kterém excelují ( v tomto případě by se spíše nabízelo slovo hrají či ho žijí ) Morgan Freeman coby Hoke a Jessica Tandy jako tvrdohlavá americká židovka Daisy. Možná by se snímku dal vyčítat " laciný závěr " , ale v tomto případě ten konec k snímku jednoznačně patří, člověk chápe co tím básník chtěl říci a proto ho bez námitek přijímá.... (09.06.2010)

Kdykoli Řidiče slečny Daisy vidím, vzpomenu si na povídku geralda Durrella Fred neboli Dotek teplého jihu (hledejte ji v knize Vdáváme matku), kde popisuje svůj krátký pobyt v domácnosti jisté americké dámy, veselé a milé, která ale spolu se svými přítelkyněmi velmi odsuzovala černochy. Durrella to uvádělo do rozpaků o to víc, že jejich rozhovorům netečně naslochal její starý černošský sluha Fred. Ptal se jí, zda jí není trapné před ním mluvit o negrech atd. Velmi se tomu podivila o odpověděla: "Můj prapradědeček koupil Fredova prapradědečka už v roce 1850. Mám na to stále účtenku. Fred není žádný negr. Fred patří do rodiny." :-) Takhle nějak to zjevně bere i slečna Daisy. S krajní nedůvěrou se dívá na nového šoféra, ale ke své letité černošské kuchařce výhrady nemá. Ta přece patří do rodiny. Ten film totiž není o rasismu, ale xenofobii a to je něco jiného. Strach z neznámého. Jinak krásný příběh a výjimka, popírající pravidlo, že každý hollywoodské melodrama chce diváka dojmout násilím, asi jako když vám skřípnou ruku do mandlu. Tak tady ne. Kultivovaný sentimentální film. 100% (08.02.2006)

"Já předsudky netrpím!! " Tvrdohlavé babky mám ráda, jednu takovou mám doma. Živě si dovedu představit, co by řekla tomu, kdybych jí zaplatila řidiče (v našich podmínkách spíš nějakého hnědočecha?!) Bavila jsem se (i když humorných scén by se dalo vytvořit mnohem více), vtáhlo mne to do děje, i když jsem věděla jak to dopadne. Dokonale vytvořená iluze padesátých let, mistrné stárnutí hlavních představitelů. (14.04.2014)