Black Mirror: Bandersnatch

Gratuluji k dosažení dalšího milníku a tedy natočení interaktivního filmu, nicméně Amerika byla objevena už dávno na konzolích typu Nintendo/Sega (byť samozřejmě v mnohem horším provedení). Ačkoli Black Mirror zbožňuji a několik dílů jsem i trochu nadhodnotil, zde budu přísnější. Nehledě na mé oblibené téma videoher, nehledě na pěkný koncept hry se svobodnou myslí, příběh Bandersnatch je poměrně slabý. Nebýt možnosti diváka rozhodovat, je i samotné finále vcelku bez katarze. 6/10 (29.12.2018)

// Interaktivní mindfuck, který je nebezpečný pro diváka asi stejnou mírou jako pro hlavní postavu. Stačí totiž málo, abyste se dostali do nekončícího cyklu špatných rozhodnutí, které vás dovedou na konec bez jakéhokoliv emocionálního payoffu. Což je dost blbý. Po technické stránce brilantní, těch problémů a trhlin je v tom ale až příliš na to, abych to mohl jednoznačně označit za povedené. Je to experiment po všech stránkách, někomu vyjde, ostatním ne. (28.12.2018)

Tak hlavně, dívat na tohle přes Netflix s možností rozhodování a nebo nějaký stažený rip, to jsou dva radikálně jiný zážitky. Protože právě ta interaktivní složka byla naprosto stěžejní a umožnila hrát si s tím, přičemž vyplatí se nekončit hned při prvních závěrečných titulcích, nýbrž zamotat se trochu ve smyčce... bez téhle “gamebook” verze, prostě není TEN dojem. "So all this is happening to entertain someone?" (11.01.2019)

Jako musím říct, že mě to zklamalo, čekala jsem, že když se spojí interaktivní film, Netflix a Black Mirror, vyleze z toho něco epickýho. Ale nestalo se tak. Za svůj život už jsem pár těch interaktivních filmů viděla, takže mám s čím porovnávat. Žádnej teda nebyl celovečerní a chápu, že když to nemá patnáct minut, ale hodinu a půl, tak to dá o mnoho víc práce, ale možná bych upřednostnila patnáctiminutovou verzi, kde mají vaše rozhodnutí na děj nějakej skutečnej dopad. U tohoto filmu máte ale jen iluzi svobody (což sice krásně koresponduje se životem hlavního hrdiny), ale je to neskutečně otravné. Dějová linka vás totiž neustále svádí na jednu a tu samou cestu a přestože se ve filmu vyskytuje několik konců (více či méně podobných), stejně máte pocit, že jen jeden z nich je ten správný a jste nuceni se k němu probojovat, ačkoliv musíte udělat rozhodnutí, pro která byste se jinak nerozhodli. Bez toho ale nemáte pocit toho správného ukončení a bude vás to vnitřně hryzat. Jenže když k tomu konci nakonec dojdete, stejně vás to vnitřně neuspokojí, naopak, akorát vás to naštve a budete si vyčítat, že jste ten čas tomu věnovaný mohli strávit jinak a lépe. Místní vysoké hodnocení nechápu, mám pocit, že půlka hodnotících se s interaktivním filmem setkala poprvé a tak tam napálila pět hvězd, protože je to přece něco nového, hrozně průlomového a navíc je to Black Mirror, že jo, tak tomu těch pět hvězd napálíme, protože je to hroznej hype (a to nemám nic proti Black Mirror, naopak, je to jeden z nejlepších seriálů co jsem kdy viděla). Ti uživatelé, kteří hráli třeba Heavy Rain ale asi úplně spokojení nebudou, protože jsou přece jen zvyklí na úplně jinou ligu. (08.01.2019)

Jako film to zas tak moc dobre nefunguje. Jako technologicke demo, vuze nebo zkoumani noveho terenu to funguje lepe. Ale co mi tu chybi? Silnejsi pribeh. Co mi tu prebyva? Je tu az moc smicek, az moc previjeni na to, abych se bavil. Je to uz moc nahlych zmen zanru. Az moc 'self aware' momentu, ktere neslouzi pribehu. (01.05.2020)