Ansiktet
Tvár
The Magician
The Magician
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Max von Sydow, Ingrid Thulin, Gunnar Björnstrand, Naima Wifstrand, Bengt Ekerot, Bibi Andersson, Gertrud Fridh, Lars Ekborg, Toivo Pawlo, Erland Josephson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (65)
Musím se přiznat hned na začátek, že nejsem jednou z těch, kdo by povinně hltal všechny Bergmany. Občas se na něco kouknu, uznám, že je to po filmařské stránce dílo profesionála s láskou k příběhům a charakterům a osobitým přístupem, přesto mě nikdy po shlédnutí nepopadne chuť si vyhledat další jeho film. Stejně je tomu i v tomto případě. Miluji mystiku a jakousi komornost - obojí se v Bergmanově filmech vyskytuje v hojné míře, přesto vím, že nikdy nedostanu přesně to, co chci a charaktery jsou na mě příliš tragické. Tragičnost ano, ale s mírou, prosím. "Kouzelník" Vogler je přesně takovou tragickou postavou, jako by z oka vypadl dr. Caligarimu (na což naráží i popisek v obsahu filmu), pak si ale sundá svou masku a tajemno je pryč a zbude jen obyčejný člověk, který žebrá o peníze, a ti, jež ho obdivovali a žádali o pomoc, jím začnou opovrhovat. Ne - tohle mi nevadí nejvíc - ale vadí mi to, kouzlo je pryč. A konec? Tak to mi tak trošku přišlo jako z pohádky, až moc utažené za vlasy. Chybělo jen dodat: "Tak a teď si vás všechny koupím." ()
Bergman svého mága demaskoval jako by se nechumelilo a film tak zcela pohřbil. Závěrečný zvrat už nevytrhne, neboť film veškerou svou atraktivitu i smysl ztratil. Zůstala jen výborná podkrovní scéna a jinak nicota... ()
Další variace na téma maska-pokrytectví-kontrast dvojího pohledu na svět, tentokrát však zaobalena do mystické (a v závěru skoro až hororové) atmosféry, kterou nenarušují ani komické a pikantní scénky. I když se zdá, že nakonec optimistický nádech vítězí, dle mě jde jen o potvrzení přetvářky, která prostupuje okolní svět. Pravé magické tajemství ztělesněné starou kořenářkou totiž nadobro odchází a kočující společnost míří dále a výše... Zaujala mě i kamera, hlavně v lesních scénách na počátku, předtím jsem si jí u Bergmanových filmů moc nevšiml, zde skoro až kouzlí, divadelní manýra však i zde často působí trochu rušivě. ()
8/10 Na Bergmana hodne podivny happy konec, co tomu celemu podkopava nohy, ale jinak je to slusna smes peknych bab, mysticismu a atmosfery. ()
...ale vlastne by som mal ten film nenávidieť.... až neznesiteľne kruto berie vznešenosť všetkému tajomnému, mystickému, "iracionálnemu", a stavia to všetko na úroveň vandráckeho cirkusantstva snažiaceho sa kde tu utrhnúť nejaký ten groš od naivnejších (alebo unudenejších?) divákov..... a možno bolo cieľom ukázať, že najväčšie záhady a tajomstvá sú skryté v ľudskej mysli, a nie vo fyzikálnych, prírodných "nadprirodzených" javoch... hmm... ale aj tak, na ten obrovský kontrast medzi temným, tajomným začiatkom a dychovkovou bujarosťou záveru filmu len tak ľahko nezabudnem.... P.S.: toto je asi najrozkošnejšie vystúpenie Bibi Andersson, aké som zatiaľ videl ;) ()
Bergman opäť rozjíma nad svojimi typickými témami - rozkol umelca a spoločnosti, smrti, viery - no narozdiel od ostatných snímkov, tu na nastolené otázky neodpovedá. (Tu na nastolené otázky ani nehľadá odpovede.) Práve naopak. Otázky nastolí a postupne sa jednej po druhej zbavuje, prechádza do čoraz a čoraz odľahčenejšej polohy až vrcholí tak krásne rozprávkovým koncom. Rozprávka je pre Tvář správny výraz. Dokonca tu máme rozprávkovú čarodejnicu, ktorá nakoniec veľmi príjemne nerozprávkovo odchádza. Bergman sa tu profiluje ako cynik a veď, prečo nie, všakže. No po technickej stránke to až tak dobre nefunguje. Bergman má k filmovosti stále veľmi ďaleko, v typicky divadelnom predstavení dominuje len jediná filmová scéna (v podkroví), s krásnou prácou kamery, osvetlením a aj svojím zmyslom v logike filmu. ()
Bergman je pre mna kultovym artovym reziserom - tuna pan reziser skuma do akej miery je rozum schopny zvitazit nad iracionalitou. perfektny film, max Von Sydow bol odporny, mal som hruzu z neho . 89 % ()
Je to zvláštní film, který místy kombinuje žánry a to poměrně zajímavým způsobem. Akorát s tím problémem, že žádný nedominuje. Úvodních 10 minut vypadalo na nejlepší Bergmanův film vůbec - už první záběr ukazoval precizní kameru a podivuhodnou, až tajemnou poetiku. Tudíž o silnou atmosféru bylo postaráno už jen jedním, jediným záběrem - a to se mi snad ještě nikdy nestalo. V následujících minutách začalo hluboké filozofování o smrti a já byl natěšený, co mi Tvář přinese dál. Nějakou dobu to bylo ještě poměrně zajímavé a ani mi nevadilo, že se to postupně z těžkého dramatu přesouvá do komedie, jenže to vlastně způsobilo jakýsi útlum a i přes občasné filozofování to prostě nebylo ono. Navíc prostřední část se vleče - dějově. Závěrečných 30 minut je zase o něco zajímavější, včetně jedné hororové scény, která i v dnešní době (alespoň v mém případě) působí děsivěji, než drtivá většina dnešních hororů. Celkově mě to nenudilo, kamera i herecké výkony jsou (jak už je u Bergmana zvykem) perfektní, ale to střídání žánrů zde poněkud pokazilo potenciál, který byl v prvních 10 minutách. Vlastně mi tam chyběl i nějaký silnější celkový dojem, což se sice u takové žánrové roztříštěnosti dá čekat, ale Bergman je podle mě dost geniální režisér na to, aby to ukočíroval. Ale i tak mě ten děj zaujal, ne že ne. Btw, teď jsem si to spočítal a jedná se o můj 20 film od Bergmana.A pořád mě ty jeho filmy zajímají, takže jedu dál - a to se mi u většiny režisérů nestává. 4* ()
Hlavně neztratit tvář. Tím jako by se řídila smetánka, která ponižuje, pitvá (doslova) a do jisté míry je fascinována Volgerovým divadlem. Schovává se za masku racionality, zvědavosti, oficiality či žalu a pochopení. Oproti nim stojí Vogler ukrytý za mlčením a černými vousy a jeho společnost. A velmi efektně strhne masku všem. Přiměje doktora pochybovat o vlastní racionalitě, aby ten to vzápětí popřel. Ignoruje návrhy rádoby truchlící paničky, která ho obviní ze svádění. A velitele policie odhalí úplně v jiném světle než jako morální autoritu, aby mu představitelem zákona bylo vyhrožováno. A když on sám znechuceně masku odhodí a odhalí svou pravou tvář, fascinace je pryč. Pokrytci. Díky bohu za Maxe von Sydow, protože jeho tvář je uhrančivá ve všech podobách. ()
Bergmanovsky magické. ()
Slušný a samozřejmě perfektně natočený film,ale já mám prostě raději mistrova díla odehrávající se v "současnosti"... Tvář je opravdu magická a má až pouťově tajemnou atmosféru, herci jsou také úžasní... jen scénář mi prostě tentokrát nesedl.. Ty tři * platí pochopitelně jen v rámci ostatních Bergmanových filmů, kdybych měl hodnotit v porovnání s ostatní kinematografií, šlo by určitě o 4* ()
První mnou viděný Bergman, který končí dobře :) ()
Opat dalsia velmi dobra Bergmanova drama, tentokrat s nezvyklym stastnym koncom a s nametom, ktory mi lahucko pripomina Bulgakovho Majstra a Margaretu, samozrejme, len velmi lahko. ()
Nečekané rozuzlení. ()
Na Tvari me nejvice zaujaly postavy. Skvele zahrane a napsane, tomu pochopitelne vydatne pomohly herecke vykony. Po technicke strance film vubec nezaostava za dalsimi snimky Bergmana. Jedine, co me tak deli od udeleni plneho poctu je scenar. Jinak Ingrid Thulin byla nedherna zena. ()
Jeden z nejslabších Bergmanů, některé části jsou jen nutné vyplnění času a konec úplně nabourává vyznění celého filmu. Z 80 minut dramatu se posledními 15 minutami stává SKORO komedie... Přesto některé pasáže moc pěkné, ale celek rozporuplný... ()
Nazval bych Tvář disertační prací z filosofie. Spojení Alberta Camuse (umělec jako Sysifos bojující s absurdnem) s odkazy na Ježíše (Voglerova žena odpovídá vesnické aristokracii: "To tvrdíte vy.", Vogler ma "zázračně" vyléčit mrtvé manželství) mě po počátečních rozpacích rychle vtáhlo dovnitř. Ježís se stal bohem, zatímco Vogler dokaže na chvíli navodit strach ze smrti - tedy něco konstituující etiku. Manželka v černém hledá spasitele, takže když uvidí Voglera bez nalíčení, už ho nezná. Považuji tento film za lepší a propracovanější než slavnější Sedmou pečeť. ()
Spleť humoru a povedzme tajuplného mystična nešla k sebe nikdy. Vo filme to navyše znižuje atmosféru. Napätie takmer chýba, drámatických situácií je málo a ešte sa k tomu pridáva aj 'chtíč'. Neštastne zvolená kombinácia, ktorú sčasti kompezuje charizmatický von Sydow. Ešte že filmu nemožno uprieť tempo, ktoré však k záveru klesá. Dej je až príliš ľahko predvítateľný a záver s hlučnou dychovou hudbou akoby to celé podčiarkoval. Hodnotenie: 60% ()
Kdyby mi někdo pustil toto dílo a neřekl mi, kdo to natočil, tipnul bych si hodně jmen, ale Ingmara Bergmana jen stěží. To však neznamená, že bych tímto snímkem nějak opovrhoval. Právě naopak je to milou opozicí k hodně psychologickým, filozofickým a povětšinou depresivně laděným filmům se špatným koncem. Tohoto Bergmana jsem si užíval a po odchodu z kina jsem se ani nechtěl zastřelit. Max von Sydow přidává na celkově magicky laděné atmosféře, která před koncem filmu dosáhne naprostého vrcholu. Tento počin by mohl být mnohými brán jako satira na úřednický aparát a zároveň trošičku jako filozofické zamyšlení nad tím, jestli jde všechno obsáhnout pouze vědeckými metodami. Abraka dabra, kouzlo tohoto švédského mága na mne opět zapůsobilo a klidně se jím nechám očarovat i podruhé. ()
Přepsáno v lednu 2019. Označit Bergmanův film Tvář za drama je zavádějící, neboť jde o nihilistickou komedii a dramatická atmosféra psychologické naléhavosti je pouze vyjadřovacím prostředkem úsilí tvůrce k vyniknutí celkové působnosti existenciálního znevážení maloměšťácké ctihodnosti a lidských tužeb. Tématem rozverné filozofické polemiky je stupeň autentičnosti a síla prožitku představení svérázného kočovného divadla. Zvolený prostor a čas poskytují možnost intenzivnějšího střetu rozumu a mámení, obrazové kompozice a přizpůsobivá vynalézavost kultivovanosti slov dává vyniknout myšlenkovým proudům a nihilistickému nadhledu sebe samotného. Hlavní postavou osobité komedie je Albert Emanuel Vogler (skvělý Max von Sydow), tvůrce a nejdůležitější atrakce hypnotického chvění. Jeho cílem je existenční prosperita tajuplného a nevšedního živobytí. Iluze je pitvána do poslední kapky krve a ve jménu pokroku a rozumu je zesměšňována a zastrašována. Odmaskovaný eskamotér už nejitří prostředí záhadou, ani chtíčem. Nejzuřivějším názorovým oponentem neuchopitelného světa kouzel je Anders Vergerus (velmi dobrý Gunnar Björnstrand), zdravotní rada a povýšený zastánce vědeckého zkoumání světa. Strach z neznáma se v odborném výkladu již nejeví jako strach, vlastnímu prožitku navzdory. Výsměch osvobozuje od přítěže. Hlavní ženskou postavou je Manda Vogler alias pan Aman (šarmantní Ingrid Thulin), věrná manželka Alberta Emanuela i jeho pravá ruka při představení. Je upřímná ve svém skeptickém pohledu na situaci a stále je nejpevnějším bodem magnetického divadla. Ke kočovným kumštýřům patří také Voglerova babička (pozoruhodná Naima Wifstrand), čarodějnice s nezvyklým výběrem darů pro potěšení. Dále výmluvný manažer Tubal (velmi zajímavý Åke Fridell) a tělesnost poznávající mladý kočí Simson (příjemný Lars Ekborg). Neudržitelnost daného stavu je každému srozumitelná, jen vyrovnávání je odlišné. Důležitou postavou je Johan Spegel (zajímavý Bengt Ekerot), vysloužilý herec a neúnavný pijan v posledním stádiu tělesného rozkladu. Smrt je výzvou, která nabízí mámení odhaleného tajemství i jedinečnou možnost pro zasloužilý úspěch jejich největšího představení. K výraznějším postavám patří také Ottilia Egerman (příjemná Gertrud Fridh), mystériem okouzlená manželka konzula. Okouzlení je příslibem tělesného prožitku v nudě všednosti. Z dalších rolí: z iluzí rozdychtěná služtička Sara Lindqvist (bezprostřední Bibi Andersson), nekompromisní policejní superintendant Frans Starbeck (dobrý Toivo Pawlo), důstojný konzul a hostitel seance Abraham Egerman (zajímavý Erland Josephson), nezkušená služtička Sanna (Birgitta Pettersson), osamělá hospodyně v naději Sofia Garp (Sif Ruud), prostoduchý hromotluk a nevrlý lokaj Antonsson (Oscar Ljung), bezbranně zhypnotizovaná manželka policejního superintendanta Henrietta Starbeck (Ulla Sjöblom), či mladý bolestně toužící sluha Rustan (Axel Düberg). Tvář je osvěžujícím filmovým nihilismem z dílny Ingmara Bergmana. Rafinované, hravé, inteligentní, existenciální. I odměna urozené přízně se nakonec v ovacích zjeví při úprku. Do ouška mi každý večer pošeptá své nejvroucnější přání. () (méně) (více)