Upír Nosferatu

Druhý film z němé éry a zase tam někdo někomu cucá prst. Rozdíl je v tom, že tento snímek Vatikán doporučuje. Epochální v nejednom ohledu: Když si Nosferatu nese svou rakvičku z lodi až do domu, dochází mi, odkud mají autoři Toma a Jeryho své řemeslo. Pokud jde o samotný příběh (dále spoilery), musím dát za pravdu vypravěči, že v oné historii velkého umírání je mnoho nejasností. Jisté je, že Hutter po souši, Orlok po moři současně přispěchali z Orlokova zámku do Wisborgu. Nezdá se však, že by s touto pozoruhodnou podvojmostí korespondovala jiná podvojmost: město má svou nákazu, Hutterova žena svého upíra. Proč tam vlastně přijel? Zakousnout se do toho krásného hrdla a umřít. Velkou předností oproti jiným drákulovským adaptacím je už to, že se tu nežvaní (a nezpívá!). Nutno vidět znovu. (05.03.2012)

Jeho jméno zní jako pláč lovné zvěře. Ale nesmí být vysloveno. Patří k nemrtvým, démonickým stvořením noci, pro které jejich lovná zvěř užívá jména vampire. Miluji filmy o upírech a tento byl ten první. Nosferatu je zároveň i prvním zfilmováním Drákuly od Brama Stokera, prvním z mnoha. Mohl bych se dlouze rozepsat o tom, jak na mě tento film zapůsobil, ale asi to nemá smysl. Vzpomenu jen mistrovské herectví, zejména pak nepopsatelný projev Maxe Schrecka, úžasnou kameru a hru se světlem a stínem, jedinečnou atmosféru a samozřejmě progresivní režii F. W. Murnaua. Nosferatu je mistrovské dílo, které o mnoho předběhlo svou dobu. Nebylo vůbec třeba film dlouho analyzovat a interpretovat, abych si to uvědomil. Stačilo ho vidět. (07.02.2006)

Max Shreck je fakt mazák a vždycky, když tam zrovna byl tak mě to megabavilo. Chvílema mě ale film nevtáhnul až tak jak jsem čekal, i když jistou znepokojivou atmosféru má hlavně díky dost nepříjemné hudbě. Geniální jsou ovšem záběry, když se na zdi objevuje upírova silueta. Vizuální stránka je naprosto dokonalá i po letech. Ještě se mi líbil herec co hrál šíleného vězně. Naprosto chápu proč se z toho stal takto nadčasový film. (13.02.2006)

Mal som jedinečnú príležitosť, zhliadnúť túto klasiku za doprovodu živej kapely. Nemý film a do toho life kapela DG 307. Som toto názoru, že dobrá filmová hudba nemá byť veľmi výrazná a má doplňovať obrazovú kompozíciu a zbytočne nestrhávať pozornosť. Pri Upírovi to žiaľ nefungovalo na 100%. On ten doprovod bol taký silný, že úplne preválcoval filmového starčeka, ktorý cez tie letokruhy ledva stojí na nohách. Pár krát mi srdce búchalo ako o preteky, ale na druhú stranu som sa hudbou nechával unášat mimo dianie na plátne a než som sa zasnený spametal pár vecí mi uniklo. Preto nehodnotím, lebo nedokážem ohodnotiť samotný film, ktorý ma moc nezaujal, ale aj tak to bolo celé silný filmový zážitok, na ktorý tak skoro nezabudnem. Upír Nosferatu je film s prakticky nulovými ambíciami osloviť širšie publikum, určený pre skutočných fajšmekrov, ktorí sa cez jeho pokročilý vek dokážu preniesť. Viem, že ich je veľa. (08.10.2005)

Jeden z filmů, který jsem chtěl alespoň jednou za život vidět je právě Upír Nosferatu. I když je to neoficiální přepis příběhu hraběte Drákuly, musím uznat, že je neskonale působivý. Na svojí dobu dokáže divákovi vcítit dost stísněnou atmosféru, která se díky hudbě táhne celý film a nedokáže zastavit. Nejsilnější stránka němého filmu je přeci hudba. Kde jinde by si tvůrce také počínali se základy zvukové vložky, která je takovémuto filmu oporou? Jako horor to možná v dnešní době kdekoho dokáže zarazit, ale když si člověk uvědomí, že to je natočené v roce 1922 musí hlubokou poklonou vzdát hold dílu, které nadčasově dokázal stvořit každou svojí scénou působivý příběh bestie, kterou zde ztvárnil Max Schreck tak působivě, že každá scéna s ním mrazí a jen tak nepřestane. Ihned na to jsme měl možnost vidět první oficiální zpracování Drákuly a musím podotknout, že ten na tento nemá ani po kotníky. Nemá a nikdy mít nebude. Němci totiž dokázali natočit film, který tvoří základy dnešního trochu uceleného stylu zvaný horor, zasahujícího v dnešní době, trochu do extrémů. A přitom když se člověk podívá na tento film, uvědomí si, jak to všechno může být hrůzostrašné a přitom tak jednoduché. A to si pište, že na tu dobu to má neskutečný nádech mystičnosti. (10.10.2007)