Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauScénář:
Henrik GaleenVOD (1)
Obsahy(1)
Mladý úředník realitní kanceláře Hutter (Gustav von Wangenheim) je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi (Max Schreck), aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír. Friedrichu Wilhelmu Murnauovi se nepodařilo získat práva na zfilmování románu Brama Stokera "Dracula" a tak pozměnil jména osob a dějiště příběhu zasadil do fiktivního městečka Wismar. Zajímavostí také je, že Murnau natáčel scény z Orlokova hradu na slovenském Oravském zámku. (caligari)
(více)Videa (1)
Recenze (564)
Friedrich Wilhelm Murnau film natočil podle slavného Stokerova románu Dracula, jenže byl nucen kvůli neshodám s autorskými právy změnit název i jména postav. Snímku nechybí žádný z prvků, tvořících dodnes pilíře tohoto žánru. Atmosféra je vytvářena mistrně budovaným napětím, neobvyklými záběry, zejména z žabí perspektivy, hrou světel a stínů a výtečným hereckým výkonem démonického Maxe Schrecka v titulní roli. Upír Nosferatu svým způsobem porušuje některé z pravidel expresionismu, především hojné užívání exteriérů, neboť již od Cabinetu doktora Caligariho byly jedním ze znaků tohoto směru bizarní interiéry. ()
Klasický filmový horor předkládá divákovi šerosvitný příběh z pera B.Stokera, byť Murnau nezískal práva na knihu, a tak musel pozměnit jména i lokace. V roce 1925 měly být všechny kopie filmu zničeny, jelikož vdova po Stokerovi podala na filmaře žalobu a soud vyhrála. Jak se zdá, některé kopie krutému osudu unikly... Atmosferický příběh plný šílených postav, stromů, neklidně se klátících ve větru, temných stínů, tajemných mraků, transylvánských hor se zříceninou hradu a krys roznášejících mor všude, kam Nosferatu vkročí. Paralelní děj, kukátkové záběry a dopisy, zápisky, knihy, listiny. Zatímco šílený majitel realitní kanceláře chytá ve vězení mouchy a čeká na Mistra, pavouk nad ním hbitě omotává svoji oběť. A vědci? Ti pozorují masožravou rostlinu a polypa, kteří jim připomínají upíra... Ač jsem viděl film několikrát, teprve nyní jsem si všiml podrobněji scény: lékaři s pomocníky se sklánějí nad mrtvým kapitánem a současně zkoumají lodní deník. V jistých momentech kopírují známý obraz Anatomie dr. Tulpa od Rembrandta. Rozličných symbolů lze ve filmu najít více, mě osobně potěšilo, že i po několikerém zhlédnutí je stále co objevovat. Mé první setkání s králem upírů se odehrálo kdysi...v kině. Ale musím uznat, že působivý je i na menším ,,plátně". Fascinující. ()
Jedinečnost slavného trojlístku „Caligari, Nosferatu a Vampyr“ spočívá mimo jiné v tom, jak nápadně se liší – první je expresionistický, druhý mýtotvorný a třetí impresionistický. Kabinet doktora Caligariho klade reálné dějové prvky do rámce pohybů nemocné, blouznivé a démonické duše (expresionistický zevnějšek odpovídá duši), zatímco Upír Nosferatu na to jde obráceně a divné postavy zasazuje do reálných exteriérů měšťanské společnosti. Vampyr od Dreyera stojí někde mezi a snovostí odpovídá francouzskému impresionismu 20. let 20. století. ____ Abych se přiznal, Nosferatu se mi líbil ze všech tří asi nejvíce. Možná za jeho kvalitami nevězí jen zvláštní dvojakost počátků kinematografie, současně tak naivních a podmanivých, jako spíš nepřítomnost postmoderny - příběhy z první poloviny 20. století nerelativizují, nezpochybňují, ani přehnaně nehloubají. Naopak vycházejí z pohádek a z legend a opětovně se k nim v závěru navracejí. A i to je důvodem jejich estetické panenskosti. ()
(1001) Mno, po několika opakovaných shlédnutích a bezesných produmaných nocích musím říci, že tento film bych zařadila do škatulky "dostalo mě to, ať jsem nechtěla sebevíc". Při prvním sledování jsem si u strašidelné hyeny říkala, co to má být. Postupem času se něco změnilo. Teď když si vzpomenu na pitoreskní postavičku ohánějící se kolem sebe rakví, naskočí mi samé příjemné asociace. ()
Na nemej film je to parada. Vetsinu casu se dej docela slusne drzi Stokerova Draculy, i kdyz v necem spis pripomina toho Coppolovo, akorat ten konec je vcelku odlisnej, ale to je celkem jedno. Tady de hlavne o paradni atmosferu, podporenou ruznejma kamerovejma filtrama, i kdyz precejen je sem rejza tak nak sviha jak se mu zrovna zachce. Velky plus jsou herci, ty totiz nastesti nijak vyrazne negestikulujou a Schreck, na kterym celej film stoji, vypada spravne tajemne az odpudive. Jeho pohyb sice misty pripomina homouse na lovu, ale o tom pomlcim. Takze rozhodne pravem hororova klasika, ale me nemy filmy moc nerikaj, takze jsem se misty trochu nudil, proto "jen" 4*. ()
Galerie (64)
Zajímavosti (55)
- Režisér Friedrich Wilhelm Murnau byl inspirován literárním dílem „Dracula“ od Brama Stokera, nedostal však povolení příběh poupravit, proto ve spolupráci se scenáristou Henrikem Galeenem pozměnil jména postav a míst. I přes to ovšem vdova po Stokerovi podala žalobu, kterou vyhrála. V roce 1925 byly proto všechny kopie Nosferatu likvidovány – naštěstí jich pár přežilo. (StrYke)
- Původní kopii vlastnil německý sběratel díla Maxe Schrecka, Jens Geutebrück. (Kulmon)
- Max Schreck se ve filmu objeví ještě předtím, než ho můžeme spatřit jako hraběte Orloka, a to ve scéně v kanceláři, kde sedí naproti Hutterovi (Gustav von Wangenheim). (DivX)
Reklama