Fanny a Alexandr

"Ten mrňous dává pusy jako velký mužský!" Začalo to docela pěkně, Gustav Adolf byl prostě jenom na ženský, ale pak... Nutno sledovat minimálně jako seriál s delší pauzou, protože jinak není možné tolerovat tu absenci soundtracku, jehož nepřítomnost činí divácký zážitek doslova utrpením. Jinak je to samozřejmě lépe přijatelné pro pravidelné diváky Bergmana, člověk si tu najde jeho oblíbená témata (náboženství, mezilidské vztahy, gender), známé tváře a může se lehce zamyslet nad vývojem švédské společnosti v posledním století. Jako solitérní film a první setkání s Bergmanem vysloveně nedoporučuji (i právě proto, že právě tímto filmem byla utužena ta prapodivná éra artových filmů v Levných knihách). (21.05.2013)

Nie svet podobenstiev, alegórií a intelektuálneho oparu zo zahmlených zmyslov, ale realistická epická sága rodiny Ekdahlovcov s oparom autobiografickým a až teraz s prídavkom priamočiarych surreálnych motívov a fantastiky. Boh prehovoril a tento zostrih by mohol byť božou tvárou, tak nadľudsky je dokonalý. Kukám, že existuje 5- hodinová tv verzia. Absolútne ma neláka, a šípim, že by som ju ani neuniesla, pritom vôbec Bergmana neupodozrievam z nezáživnosti, hej, len ako píšem, tomuto zostrihu nič nechýba a holt si nepredstavím, čo viac mi môže ponúknuť ten druhý..... Každé slovo má zmysel, každý pohľad či výraz tváre, každý obraz. Je jedno, koľko priestoru venuje tej-ktorej postave, každý moment zúžitkuje a majstrovsky vystihne charakter, otvára nám dvere do „malého ekdahlovského sveta“, vieme o nich všetko potrebné, až v tom našom ožívajú. Áno, to, čo Bergman podáva, je tak kus úprimného, zdravo ironického, nevypočítateľného života... života i ako miesta, kde prebývajú všemožné masky, a my sa s tým proste musíme zmieriť. Bergmanova láska k divadlu a osobná viera z Fanny a Alexandra priam prýšti. Všimla som si nejaké výčitky k záverečnej polhodine, podľa mňa vynikajúca. A záver, ten ma naplnil. Nechýba realistické vytriezvenie, ale všetko je bezvýznamné, i samo poznanie skutočnosti, jediné, čo je relevantné a čo dáva zmysel, je PRÍTOMNOSŤ. Po prvej tretine, kedy som sa s rodokmeňom a prostredím musela zžiť, už zážitok iba mohutnel a mohutnel a... Opojenie z detailov, dialógov a atmosféry prekvitá do rozpuku až pri druhej projekcii. A po druhej projekcii viem, že bude nasledovať trojka a teším sa ako malá, ako sa zamknem v izbe a s Bergmanom to opäť roztočíme:). Takto ja nazývam tvorivé a umelecké majstrovstvo. Veľkolepé zavŕšenie veľkej dvojice Bergman-Nykvist. (04.12.2008)

Nemám nejmenší tušení, co k filmu napsat, a dokonce ani nevím, jak moc se mi líbil. Přesto jsem si jistý, že tento komentář bude mít alespoň 5 řádků. Za zhlédnutí film rozhodně stojí. Především proto, že je tak jiný. Dal by se přesně uprostřed rozdělit na dvě naprosto odlišné části. První část končí smrtí, zatímco ta druhá končí zrozením. Zhlédnutí jsem velmi dlouho odkládal. O nudě rozhodně nemůže být řeč. Ve vzduchu jsem zaregistroval několik filosofických úvah, přesto se osvícen ani trošičku necítím. Ani po 10 ranách rákoskou bych nepřipustil, že se mi film nelíbil. Jen prostě nejsem cílová skupina. Film je hrozně dlouhý a o 5 hodinovém režisérském střihu se mi jistě bude zdát ještě několik nočních můr, přesto jsem si téměř jistý, že kdyby byl jen o malinko kratší, tak to filmu kvalitu spíše ubere. Ani ty 3* z toho prostě nevytřískám. (03.02.2013)

Původně poslední velké dílo se nakonec stalo (alespoň pro mě) dílem největším. Kumulace všech Bergmanových oblíbených témat. Jsou tu vzpomínky na dětství, rodinné a mezilidské vztahy, postava ušlechtilé ženy ubíjené mužem (protože Bergman je víc než kdokoliv jiný ženským tvůrcem), divadelní prostředí, trocha té filozofie o smyslu života. A všechno to při stopáži tří hodin, která by nejeden film potopila, funguje. (ZF UH) (29.02.2008)

Intimně laděný výlet do švédské měšťanské společnosti počátku 20. století, kde Bergman promítl do filmu své vzpomínky na dětství mísené s jeho mimořádnou představivostí. Natáčel snímek už jako zralý a vlastními neúspěchy poučený tvůrce, kterému záleží na přijetí díla širší veřejností. Některé starší práce sice přiváděly do extáze uměleckou kritiku, ale pro diváky byly na samé hranici únosnosti. Režisér se vzdal tvrdě pesimistického pohledu na svět a i když ani tady se nevyhýbá tématu smrti a ztráty blízkého člověka, převažuje optimismus a závěrečná rodinná oslava končí zcela idilicky. Příběh se dá považovat za konfrontaci myšlení a hodnot svobodomyslné měšťanské vyšší střední vrstvy s protestantskou nersnášenlivou bigotností. Střetnutí mezi biskupem a malým Alexandrem se dají považovat za souboj modernity se zbytky středověkého myšlení. Lásku k divadlu (Bergman se považoval mnohem víc za divadelníka než za filmaře) vložil do scén z prosředí rodinného divadla, které bezprostředně souvisí s dějem a kde maminka malého hrdiny působí jako herečka a otec je divadelním ředitelem. Nikoliv náhodou umírá Alexandrův tatínek právě na jevišti... Filmu vévodí výborné herecké výkony - Bergman jednak díky svému postavení mohl pracovat s těmi nejlepšími švédskými herci, jednak si řadu herců sám vychoval a ti dobře věděli, co po nich šéf chce. Výborná kamera, pečlivě volené kostýmy a dekorace. Z mého pohledu nejlepší Bergmanův film, celkový dojem 95 %. Vůbec nejlepší jsou scény pobytu Alexandra v domě židovského obchodníka, kde se exotičnost prostředí prolnula s dětskou fantazií a vytvořila surrealistickou atmosféru. (03.08.2008)