Moucha

Oldschoolová Moucha mě opravdu velmi potěšila, je to takový labužnický kousek a dívá se na něj vskutku dobře. Nicméně že by se mi líbil víc než jeho pozdější remake nebo že by mě dokázal nadchnout, to se nestalo. Začátek je klasicky dost pomalý a co se retrospektivního vyprávění týče, díky jeho naprosté předvídatelnosti divákovi nabízí "pouze" postupné vysvětlování předem jasného děje. Atmosféra by taktéž mohla být ještě hustší, kdyby proměna nenastala prakticky okamžitě. Hadra na hlavě vypadá sice dosti napínavě, ale přesto... Tak či tak, rád jsem to viděl, stojí to za to :) (27.02.2007)

"Musíme chytit mouchu s bílou hlavou. Přineste cukr." Na tento film jsem se strašně těšil, protože horrory a thrillery z této doby na mě z nějakého důvodů působí víc než ty nové, trikově velkorysé. Na původní Mouše je mi sympatické právě to, že se s vědomím všech omezení snažila vybudovat napětí víc dobře připravenou situací a hereckými výkony, kdežto s triky šetřila. Při vší naivitě, má to něco do sebe. Není to prostě explicitní sci-fi horror, ale spíš něco jako Herzova pohádka Panna a netvor. 80% (07.03.2007)

Když jsem před lety v jedné antologii hororových povídek narazil na povídku „Moucha“ George Langelaana, byl jsem dost překvapený, kolik toho nemá společného se stejnojmenným filmem z osmdesátých let. O to milejší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že podle této povídky byl natočen film již koncem padesátých let, který se jí drží docela věrně. A ač bych si myslel, že film podle této povídky nemůže být nějak extra dobrý, byl jsem přesvědčen o opaku. Zřejmě za to může takové to kouzlo starých sci-fi hororových filmů, ta schopnost z toho mála možností tehdejší doby, hlavně co se týče triků, vykřesat příznivé maximum a samozřejmě Vincent Price v jedné z vedlejších rolí. Moucha prostě obsahuje něco, co dnešní filmaři zpravidla nedokáží a co dnešním sci-fi a hororovým filmům, zaměřeným převážně na vizualitu, chybí – obyčejný lidský příběh, který je děsivý svým obsahem a ne jen formou, svým příběhem a ne jen vizuálním zpracováním. Samozřejmostí je skvělá hudba a k tomu navíc již zmíněné dobré triky. (12.08.2009)

Nevěřila bych, že to někdy řeknu - ale ten remake s Goldblumem byl lepší. Cronenberg ho natočil hnusně (v tom dobrém slova smyslu), mrazivě a jako horor. Tohle je čistá konverzačka, z níž je nejlepší závěr filmu. "Help me! Help me!!!" křičí moucha s lidskou hlavou chycená v pavučině. Tuším, že před padesáti lety, tenhe film lidi zvedal ze židle, ale dneska to působí spíš jako komedie, a to se starým hororům směju málokdy ;-) (05.07.2009)

Kdybych měl srovnávat, tak Cronenbergův remake je co do hororových propriet výživnější, plný neodolatelného hnusu, ale tenhle předobraz má zase fikanější příběhovou strukturu. První půlhodinu si rejže hraje s divákem paranoidní hru (je ta ženská fakt blázen, nebo co se to k čertu děje?) a pak díky flashbackům se odkrývá hrůzná pointa, kdy brutálním mordem v lisu to nekončí, naopak si tvůrci připraví ještě jedno překvapení, díky kterému se příběh zvrátí o 180 stupňů. Některé scény jsou fakt hororový strop, nikdy bych neřekl, jak napínavé múže být chytání obyčejné mouchy, s vědomím toho, že jde vlastně o lidský život. Má to i jedinečný vědecko-fantastický rozměr. The Fly se stal významným milníkem pro vývoj filmové vědecké fantastiky jako celku. Jak uvádí mnohé chytré knihy, toto je úplně první film, který využívá myšlenku jaderného štěpení a fúze, myšlenku, že hmotu lze přeměnit na energii a energii zpět na hmotu. Je to přesně stejný princip, který přijal za své až o 20 let později Star Trek a jeho slavné teleportační zařízení. A kdyby nic jiného, tak za zjištění, že mouchy mají rády mléko smíchané s rumem, tenhle báječný film přeci stojí :o) (05.10.2021)