Tom a Jerry

V mladosti som si tiež tento seriál nahrával na video, ako píšu mnohí a vydržalo to nahrané pomerne dlho. Mal som to nahrané na niekoľkých VHS kazetách. A ani teraz by mi nebolo proti srsti sa k tomuto seriálu sem tam vrátiť. Násilie som tu nikdy nevnímal nejako negatívne. Naopak, prišlo mi vtipné a necítim sa poznamenaný a nebral som ho vôbec vážne. Nemyslím si, že by deti boli zas tak hlúpe. Navyše teraz už násilie z televízie len tak chŕli skoro v každej relácii a to nehovorím o správach. Seriál mal určite veľa svojich krásnych okamihov - napríklad sa mi vždy páčilo to občasné zmierenie oboch hlavných protagonistov, ktoré ale nikdy dlho nevydržalo. (16.02.2015)

Tom a Jerry je prostě perfektní. Je to prostě klasika. A pokud budou lidi pořád tvrdit, jak je tento animák pro děti špatným příkladem, měli by se raději zamyslet nad tím, proč chudáky děti okrádají o hezké vzpomínky, které by do budoucna mohli mít. Všichni jsme na tomto seriálu vyrůstali a taky se z nás nestali nájemní vrazi. Opravdu nechápu, proč někteří rodiče chtějí své děti připravit o něco tak úžasného jako jsou Jerry a Tom, kámoši jak hrom. (06.12.2018)

Vždycky, od doby, kdy si pamatuju jsem čekal, kdy konečně Tom vyhraje. Aspoň jednou. Třeba jen trošku, ale nikdy se to nestalo. Ale i přesto jsem si užíval každej díl, kterej jsem viděl. A co je důležitější. Je jedno, na jakým kanálu to dávají, protože se tu skoro nemluví a proot ani nepotřebujete znát cizí jazyk, když se na to chcete podívat. Tom a Jerry jsou prostě klasika. Tom a Jerry jdou, k nám teď s náladou. Hurá! Tahle bitva trpaslíka s obrem neskončí se ve zlém, ale v dobrém a kámoši jak hrom jsou Jerry a Tom! (16.02.2006)

V detstve asi môj najobľúbenejší animovaní seriál. Vždy na konci dielu som sa pýtal hneď mami kedy bude ďalší diel, proste pekné spomienky na tento krásny animovaní seriál. Vždy som fandil tej malej myške Jerry, pretože mi jej bolo ľúto a Toma som bral za toho zlého ,ale odstupom času na nich pozerám ako najlepších kamarátov ,ktorí by nevedeli bez seba žiť. (23.03.2013)

Pro mě byly americké příběhy o svárech mezi kočkou a myší vždy cosi magického, co na staré Tesle vypadalo zvláštně blyštivě, exoticky a sympaticky. Něco ztřeštěného a drastického, co československá televize nikdy nenabídla ani nabídnout nemohla. Díky nedokonalé rušičce se nám dařilo docela solidně chytat západoněmecké stanice a tak mám u Toma a Jerryho asociaci ne na vlezlou písničku Haničky Zagorové, ale na luxusní schlager Vielen Dank für die Blumen, vielen Dank wie lieb von dir! Ale dost už o té nostalgii. Čím je vlastně tento animovaný seriál tak zajímavý? Ptám se tím spíš, že jsem nedávno viděl nové epizody a ty mi přišly s prominutím idiotské, příšerné. (Vintage styl prvních epizod je prostě nenapodobitelný, ale i příběhy jsou lepší, vtipnější a srdečnější. Nový Tom s Jerrym, jsou hektičtí hyperaktivní kokoti, kteří nemají co nabídnout.) Budu dál říkat jen "staré epizody", abych byl srozumitelnější. Tyto staré epizody nabízely až nekonvenční humor. Dělaly si bžundu z černochů, byly propagátorem komerčního životního stylu, utahovaly si z žebráků. Jako typickému socialistickému pionýrovi mi to přišlo tuze legrační, ale tomu hustému mezi řádky jsem stejně nerozuměl. Žasl jsem pouze nad výtvarným pojetím stavu, kdy kocour doslova vyletěl z kůže, kdy proběhl cihlovou zdí a zanechal po sobě čistý řez své siluety, kdy zbělal leknutím, kdy sebe praštil litinovou pánví a dokonale zdeformoval její dno dle tvaru svého obličeje, kdy sebou nechal procházet elektrický proud, zbytečně poštval na sebe agresivního buldoka apod. To bylo cosi nevídaného, nabízelo to násilí ve své nejčistší formě a hlavně to dětem ukazovalo, že malý nemusí být nikdy slabý. Vyložili vlastně klasický motiv Davida a Goliáše po svém a v podobě legračních postaviček, a za přítomnosti gejzíru nápadů a gagů, dali tak vzniknout moderní pohádkové legendě. Vždycky jsem měl za to, že je autorem paní Hanna Barbera, která později vystřílela formu na Bugs Bunnym a stovkách dalších postaviček včetně té rodiny z pravěku nebo mluvícího medvídka z parku Yellowstone, ale tady vidím, že jsou to dva chlapi, William Hanna a Joseph Barbera, no tak to mi potom dává vše víc smysl. Tom a Jerry se patrně po smrti tvůrců dostali do rukou nějakých bláznů, kteří vzali jenom jejich nevraživost a dovedli příběhy do trapného konce. Vše ostatní, co mezi těma dvěma bylo, je pryč a zbyla jen nostalgie a vzpomínky na nohy tlusté černošky tetelící se nervózně na vratké štokrli. To byl Tom a Jerry, kámoši jak hrom. (15.04.2014)