Ďábelské ženy

Značnou část filmu jsem si Ďábelské ženy užíval jako skvělou černou komedii o jedné rafinované vraždě způsobivší překvapivá vyústění. Každopádně jsem se nad velice pečlivým počínáním vražedkyni v podání Simone Signoret (vedle kolegyně ředitelky, jejíž představitelka Véra Cluzot byla o 8 let starší, ale vypadala teprve spíše jako čerstvě dospělá holka) dobře bavil, legendární herečka mne opět překvapila v jiné poloze, než na jakou jsem byl z jejich pozdějších, obvykle čistě dramatických filmů zvyklý. Málem jsem už pojal stanovisko, že ta hororová škatulka je buď mírnou ironií nebo poplatná době, když postupně na mne (zejména k závěru) dolehla atmosféra obrovského napětí a strachu, na jaké by si mohl lahodit klidně i samotný Hitchcock. Úžasně překvapivě rozuzlení se mi ukázalo nejen jako dobře promyšlená pointa, ale i další výzva, abych se brzy na film (tentokrát s vědomím oné pointy) podíval znovu a užil si tentokrát tu propracovanost scénáře s promyšlenými detaily i v zdánlivě zdlouhavém rozjezdu. Ostatně, přidá-li se ještě k obou herečkám i Charles Vanel, jehož komisařy napříč různými žánry (dále např. akční film Zdraví vás gorila, 1958) mne začínají bavit, a také Michel Serrault se svou osobitou komikou, věřím, že to nebude nuda ani v případě opakovaného zhlédnutí. Takhle se dělá kumšt opravdu zábavného hororu! Ať žijou Ďábelské ženy! ;o) 90% (# Season Challenge Tour 2020: 6. téma – herečka Simone Signoret) (08.02.2020)

Velmi dobrý film, který jsem zhlédl s nemalým zájmem. Napínavý děj a překvapivé rozuzlení se u mě podílely na příjemném filmovém zážitku. Film končí legračním upozorněním "Nebuďte ďábelští! Nekazte přátelům napětí ani zážitek. Nevyprávějte jim, co jste v tomto filmu viděli", které však v tomto případě platí do puntíku - pokud se nějak dopředu domáknete pointy, nemá už cenu na ten film koukat. To nejlepší, co lze v souvislosti s tímto filmem napsat, je doporučit případným divákům, aby si proboha nikde nic nečetli a film zhlédli zcela nezatíženi jakýmikoli informacemi, pokud je to nějak možné. UPDATE 1.9.2019 - Na druhé zhlédnutí už ten wow efekt prostě nefunguje, když člověk zná pointu. Stejně mě to ale bavilo, inspirace hitchcockovským stylem je zde zřejmá, a ten film velmi dobře pracuje s napětím a rozvíjením svého příběhu. Trochu si jen říkám, že chování milenky (Simone Signoret) nedává vzhledem k závěru místy smysl, a pak ten zcela finální zvrat, který naznačuje, že vše je možná ještě jinak, je na mě už moc překombinovaný - film je i bez toho už hodně za hranicí nějaké věrohodnosti - těžko věřit, že by se to takto skutečně všechno mohlo stát (mně osobně to ale nevadí, protože i sám Hitchcock věrohodností příběhu opovrhoval, podstatný pro něj byl jen celkový účinek filmu). Každopádně za mě velký respekt, že film starý 65 let stále neztrácí nic na své divácké zajímavosti. (21.07.2014)

Milostný trojúhelník přestává fungovat, a tak je třeba se jednoho vrcholu zbavit. Podle klepů vyfoukl Clouzot předlohu A.Hitchcokovi na poslední chvíli. Každopádně se i po dlouihých letech jedná o skvělý thriller, kde se zdánlivě mysteriozní prvky dají racionálně vysvětlit (jeden si hned vzpomene na E.A.Poa či našeho J.Arbese). A nebo má ve všem prsty skutečné nadpřirozeno? Zpočátku banální příběh začne pozvolna temnět a tam, kde by mohl skončit, se rozjíždí naplno. Tajemná Signoretová (kam se na ni v průměrném remaku hrabe Stoneová), noční chodby staré školy a špinavé vody bazénu. Černobílá šerosvitná kamera, chladná hudba, zvonění, napouštění vany a odbíjení půlnoci. Dokonalý plán má možná trhliny... (17.12.2014)

Musím povedať, že základným kritériom kvality filmu je podľa mňa to, nakoľko vás dokáže pohltiť. Môže tam byť 20 metafor, podobenstvá, môžete ich chápať a mať z toho radosť, ale keď vás trochu nudí a sledujete čas, nie je to úplne ono. Les Diaboliques sú, čo sa týka "suspense" efektu a ignorácie času, absolútne dokonalé. S francúzskou dobovou kinematografiou máme spojenú hlavne nie vždy pochopiteľnú a zábavnú novú vlnu, alebo nie vždy pre nás fungujúci Tatiho humor, takže takýto klasický film noir musí byť pre diváka neuveriteľne potešujúci. Dokonalá atmosféra, dokonalý scenár, dokonalé narábanie s tieňmi (čo sa prejaví najmä v dokonalom finále) a napätím, výborné herecké výkony a šokujúci záver, na ktorý som neprišiel, aj keď som vedel, že príde. Čakal som ho iný, ktorý by tiež fungoval, ale aj tak by som filmu dal čistú stovku. Tento bol jeden z troch najlepších, aké som kedy videl. A mám v mojej topke ďalšieho zástupcu, za čo som týmto "diabliciam" náramne vďačný. (21.12.2012)

Tenhle film doplácí na opravdu nezáživnou první polovinu. Od chvíle, kdy se začnou objevovat otázky spojené s vraždou a obě ženy se do toho začínají ještě více zaplétat, je ten film prakticky geniální. Tempo, atmosféra, vše je tak, jak má a no a lahůdkový závěr, který, musím se přiznat, jsem nečekal, taky potěšil. Nicméně když se na film podívám zpětně tak vím, že jsem to chtěl asi po půlhodině vypnout, jak to bylo nezáživné (naštěstí jsem to neudělal). Les Diaboliques je skvělý film s opravdu dokonalou pointou a hlavně závěrečnou větou, která vás (vzhledem k předešlému kontextu) donutí se ptát, jestli je opravdu vše tak, jak se zdá (či jak jsme to viděli). Nebýt toho pomalého a prakticky zbytečného začátku, jdu na maximum. Takhle zde nechám 80 % s tím, že chci remake. Ano, vyslovil jsem to. Chci remake, který bude režírovat Brian De Palma, v hlavních rolích by účinkovali Scarlett Johansson, Rebecca Hall a (abychom zde měli alespoň nějakého toho Francouze) Vincent Cassel. Pochybuju, že se mi tohle přání splní, ale člověk může snít, že ano… :-) (20.06.2012)