Reklama

Reklama

Barvy moci

  • Francie Primary Colors (více)
Trailer

Obsahy(1)

Když se v roce 1996 objevila na americkém trhu kniha Barvy moci (u nás vyšla ještě v témže roce), popisující fiktivní prezidentskou kampaň, vzbudila značnou pozornost. Jednak proto, že nebyla podepsána (teprve později se z anonymního autora vyklubal novinář a tehdy reportér Newsweeku Joe Klein), ale především proto, že s nezvyklou otevřeností popisovala zákulisí volebního boje, včetně soukromí jeho protagonistů a nejrůznějších méně čistých až špinavých volebních triků, jež velmi nápadně připomínalo první volební kampaň budoucího prezidenta Clintona z roku 1992. Zanedlouho vznikla filmová verze knížky, již natočil známý režisér Mike Nichols (mj. tvůrce průlomového Absolventa) podle scénáře své někdejší jevištní partnerky Elaine Mayové. Filmová verze se poměrně věrně drží předlohy, vyprávěné pohledem idealistického „politického konzultanta" Harveyho Burtona (Adrian Lester, známý u nás především z britského kriminálního seriálu Podfukáři), jenž začne pracovat jako koordinátor pro jižanského guvernéra Jacka Stantona. A právě obsazení charismatického politika a jeho manželky dvojicí John Travolta a Emma Thompsonová ještě víc akcentovalo podobnost s manžely Clintonovými. I v dalších rolích se objevují známí herci, svými výkony vynikají zejména Kathy Batesová (energická lesbička a rodinná přítelkyně Libby Holdenová) a Larry Hagman (náhradní protikandidát Fred Picker). Nichols natočil kousavou politickou satiru, která se bizarní shodou okolností dostala v USA do kin právě v době, kdy vrcholila známá prezidentova aféra s Monicou Lewinskou. I bez tohoto načasování se však jedná o pozoruhodné dílo, jehož platnost je v každém případě nadčasová. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (44)

Matty 

všechny recenze uživatele

Mike Nichols se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář politiky a pro znázornění tloušťky oné vrstvy špíny si vybral rovnou souboj o křeslo nejvyšší – prezidentské. Barvy moci nejsou zbytečně vtipné, spíš víc ukecané a zalidněné pestrou plejádou nepříliš známých tváří. Krom Travolty zde září Emma Thompson a Kathy Bates. Z těch dobrých herců malých rolí nejspíš zaregistrujete „tu holku z Pohotovosti“, „toho chlápka z CSI: Las Vegas“ a „Džejára“. Pochopitelně nemůžu opomenout kouzelnou kreaci Billyho Boba Thortona. Herce si Nichols prostě vybrat umí, téma rovněž a i přes místy patetické sklony se jedná o příjemný film, vykládající na stůl karty nepříjemných skutečností. 75% P.S: Pokud vás téma amerických voleb skutečně zajímá, doporučuji velmi působivý dokument Street Fight (2005), který je asi desetkrát přímější než Barvy moci (čili jestli budete po Primary Colors z čachrů kolem voleb rozčarování, po Street Fight upadnete do stavu těžké deprese). ()

Zabriskie 

všechny recenze uživatele

Prostřednictvím tohoto filmu nahlížíme do zákulisí politických bojů o post prezidenta spojených států a to nejen prostřednictvím kandidáta do tohoto úřadu, ale i za pomoci celého týmu jeho spolupracovníků a získáváme tak ucelený pohled na náročnou práci, jejíž výsledek je velmi nejistý. I když jsou Barvy moci jistě zajímavější pro americké publikum, kterému je problematika filmu bližší a já nejsem zádný fanoušek politiky, i tak se mi film navzdory značné délce líbil. ()

Reklama

Lacike 

všechny recenze uživatele

Tento film je urceny naivnym ludom akym je postava dobrosrdecneho cernoska Adriana Lestera z ktoreho pohladu sledujeme zakulisie kampane kandidata na prezidenta. Pretoze len tak naivnych ludi sokuje pravda, ktoru sa dozvedia v tomto filme a ktora je podavana ako nejaka sokujuca novina. Ze politika je svinstvo a nikto v nej nie je sväty. Ak sa tam niekto taky najde, tak sa skôr ci neskôr sam picne. A tato velka sokujuca pravda nam je zdlhavo podavana nekonecne 2 a pol hodiny. Ked odhliadnem od tejto postupne stale otravnejsej snahy, tak ani samotny pribeh postav nie je dvakrat strhujuci alebo zaujimavy. Ani to, ze Travolta vyzorom alebo sexualnymi eskapadami pripomina Clintona, ma uz prilis nerozosmialo. Po kazdej stranke to je priemerne. Takze nakoniec som sa najviac bavil pocitanim cameo vystupov rôznych hviezd, ktore som v dobe uvedenia nepoznal. Z hercov aspon obcas pobavi jedine Billy Bob Thornton. Ostatni su nevyrazni, takze ak film neuvidite, tak o nic nepridete. 5/10. ()

Rocky62 

všechny recenze uživatele

Politická satira s provokativním podtextem v rukou skutečného velikána. Robert De Niro kdysi řekl: ,,Talent je ve volbě‘‘ a nejspíš tomu tak bude. Nichols, jakožto radikální a temperamentní filmař nedovolující hercům příliš improvizovat si vybral horké téma a dle mého názoru vytvořil dílo hodno pozornosti. Možná bych tu volební kampaň raději viděl v rukou O. Stonea či Pollacka, ale Nichols ukázal, že ani takový projekt mu nedělá problém. Znamenitě zvolení herci hrají ukázkově a komické prvky jsou vynikající. Zpočátku jsem sice měl pocit, že Nichols bude brnkat i na citové struny, ale naštěstí tak neučinil. Kámen úrazu je pouze v tom, že nekonvenčně napsaný scénář střídají (dle mého názoru) zbytečně natahované sekvence, které mě bohužel nutily sem tam se mrknout na hodinky, i tak je ale mé hodnocení dočasné, protože jsem přesvědčen, že je potřeba takový film vidět vícekrát. Na poprvé cca 70%, na podruhé to určitě bude víc. ()

robbez 

všechny recenze uživatele

Tak v zásadě můžeme poselství filmu shrnout do věty, že společnost je zkažená, politici jsou zkažení a jde jen o to, vybrat si menší zlo. To je ale asi celkem jasné každému jen trochu chytrému a citlivému jedinci. Nejvíc mi asi vadila přehnaná dynamičnost a akčnost jednotlivých scén. V tom neustálém vršení všemožných politických eskapád, strategií a odhalení jsem se občas už trochu ztrácel. Pokud lidi nadávají na českou politiku, je patrné, že ta americká je ještě mnohem větší humus a cirkus. ()

Galerie (40)

Zajímavosti (7)

  • Natáčelo se od 5. května do 4. srpna 1997 ve státech USA – Louisiana (New Orleans), New York (New York City) a Kalifornie (Los Angeles). (BMW12)
  • Film otváral v roku 1998 festival v Cannes. (m.a.t.o.)
  • Když se v roce 1996 na trhu objevila kniha „Barvy moci“, který je předlohou filmu, vzbudila značnou pozornost také proto, že nebyla podepsána. Až později se z anonymního autora vyklubal novinář Joe Klein. (Olík)

Reklama

Reklama