Richard III.

Je fascinující sledovat Oliviera, jak divákovi s neskrývanou radostí odkrývá v monolozích záměry a výsledky svých intrik a lží, jak se hadím hlasem vemlouvá do přízně žen, dětí, bratrů, aby pak jako král sedící na trůnu uprostřed sálu pokračoval šeptem a ve skrytu v intrikách na místě, kde předchozí králové hrdě a silným hlasem pronášeli svá rozhodnutí. Ovšem ač je Richard hlavní postava, je tu velký prostor i pro ty ostatní, takže divák díky Olivierově režii přesně v každém okamžiku ví, kdo je s kým a proti komu, kdo je čí bratr, kdo patří ke královně... Snad je Olivier producent nedokázal sehnat více komparsu pro závěrečnou bitvu a herecky ho proškolit, takže těch pár postávajících statistů vypadá nedomrle, ale to je jen smítko na jinak skvělé filmové adaptaci. Zatímco v Romeovi a Julii stmelila dva rody tragická láska, Yorky a Lancastery musela spojit nenávist ke krvavému tyranovi. (02.11.2009)

Nemám nic proti Laurenci Olivierovi, nemám nic proti filmům staršího data a dokonce musím přiznat, že Shakespeara miluju. Tak proč mě tahle verze i přes řadu kladných hodnocení nijak zvlášť neoslovila? Asi proto, že jsem možná až přehnaně posedlá vizualitou a tou přece jen tenhle film moc neoplývá. Možná proto, že jsem řadu částí této hry viděla už v jiných zpracováních předtím a když si srovnám Al Pacina a Laurence vedle sebe... Vyjde mi z toho Pacino vždy jako ten démoničtější a zajímavější. A to i přesto, že narozdíl od Olivierova Richarda III. byl Pacinův kousek Looking for Richard (není zajímavé, že oba představitelé hlavní role svůj film i režírovali?) více dokumentem než filmem. Asi mě komunita CSFD umlátí, ale při srovnání dobývání Lady Anne, u mě Pacino zasadil Olivierovi hned v prvním kole silný knockout. (29.03.2008)

Shakespearovy hry jsou nadčasovým materiálem, ikdyž vlastně Olivierův Richard III. je jedním z těch ranějších zpracování. Když divák sleduje několik desítek staré filmy, tak musí počítat s tehdejšími filmařskými postupy, což může zahrnovat extrémní herecké kreace na place, nebo přehnaně údernou hudbu. Ale to vem čert! A proč?! Protože Laurence Olivier jako úlisný, slizký, podlý, intrikářský, kulhavý, vlezlý a na všechny strany hrající Richard. Jeho herecký výkon (tedy možná až na závěrečné posmrtné tiky) opravdu zaslouží klobouk dolů, a to zejména jeho monology vedené přímo do kamery. Zkrátka film, který není zrovna pro každého (i já jsem k němu přistupoval s jistou mírou odstupu), ale jako historické drama funguje solidně. (11.03.2011)

Uvedomujem si, že pri sledovaní tohto filmu vidím rýdzu klasiku, ako v predlohe, tak aj v jej ponímaní režisérom a stvárnení hercom. Mám k nej niekoľko výhrad a chvíľami som uvažoval aj o tom, či to nie je na tri hviezdičky. Nakoniec však zvíťazil obdiv k neskutočnému výkonu Laurenca Oliviera, ktorý hral, ako keby sa pre túto úlohu narodil a popri jeho výkone mi nedostatky pripadali malicherné a nedôležité. Ale o deň neskôr som sa k trom hviezdičkám predsa len vrátil, aj keď s nimi zostávam dosť osamotený. (23.06.2010)

„Koně! Dám království za koně!“ Obdivuji promyšlenou práci s kamerou, která činí každý dialog mimořádně „akčním“. Obdivuji velkorysost výpravy, nejznatelnější během závěrečného střetu (k němž fakticky vzato nakonec nedojde). Obdivuji i po letech strhující převedení Shakespearovy hry, jež zůstává Shakespearovi ve většině ohledu věrné. Ale ze všeho nejvíc obdivuji herecký výkon Laurence Oliviera. Ten sám sebe obsadil do role pazgřivého skřeta, jehož lži mají mimořádně obratné nohy, a jakkoli velká byla má nenávist vůči podlé Richardově osobě, kdykoliv promluvil (natožpak, promluvil-li přímo do kamery), visel jsem mu na rtech. S takovým charismatem by si jeden mohl podmanit svět. 80% Zajímavé komentáře: mortak, Andronikos (28.02.2011)