Volání divočiny

Myslel jsem, že už mě tenhle film nebere, ale když jsem ho dnes viděl už asi potřicátý a zase jsem na třech místech brečel, tak musím dát pět hvězdiček. Je neuvěřitelné, že jsem poprvé viděl Volání divočiny před takřka půl stoletím... Člověka dojímá samotný příběh plný lidství a lásky ke zvířatům a africké divočině, ale z hlediska filmařského film obdivuji ještě víc, protože tohle natoči muselo být ohromné umění. Třebaže je zřejmé, že ne vždy se točilo podle scénáře a sekvence se spíš vybíraly až podle toho, co skutečně dobře vypadalo. Film pro všechny generace. (06.08.2017)

Tohle je klasika. Četl jsem knihy George Adamsona o jeho přátelství se lvy, Elsa byla jen jednou epizodou. Bill Travers jej zde ztvárnil velmi dobře (byli až do konce nejlepší přátelé) a seděl mi i dabing panem Větrovcem. Film je nádherný, plný záběrů na nádhernou africkou divočinu. Příběh Elsy je dojemný a doporučuji jej ke zhlédnutí všem. A nesmím zapomenout ani na Johna Barryho, který film svou hudbou povýšil na opravdový skvost a hluboce se mi tak zapsal do duše. Tak usedněte do Land Roveru a nechte se za tónů úvodní písně Born Free unést do širých savan Afriky až ke skále, kde čeká Elsa. * * * * * (02.04.2012)

Tehdy bych mu dal pět hvězdiček. Ale dnes? 1)  Lvici Elsu si pamatuji někdy z šedesátých nebo sedmdesátých let. Bylo to fantastické. Černobílá Československá televize nás odnesla do tajemných exotických krajů, prý nějaká Keňa, v životě jsem o ní neslyšel, kde každý záběr kamery představoval neskutečné dobrodružství. Mít doma lvíčata - jaká to báječná představa pro pubertálního kluka, byť ti lvi byli pro nás jen, jak bychom dnes řekli, virtuální._____ 2)  Ve skutečnosti se asi čtyřdenní Elsy a jejích dvou sourozenců ujal George Adamson poté, co zastřelil její matku. Stalo se to v únoru 1956. Lvice žila pět let. Opavská rodačka Joy Adamsonová pak celý příběh sepsala ve třech knížkách v létech 1960 - 1962. A brzy poté následovalo i filmové zpracování._____ 3)  Knihy jsem nečetl. Film jsem viděl jenom tento z roku 1965. Opětovné zhlédnutí mě zklamalo. Kouzlo je pryč. Možná je to tím, že pro mě exotické krajiny již příliš exotické nejsou, možná proto, že jsem filmů s podobným námětem už viděl více. Ale nejspíš je to proto, že ten film sám o sobě není nic světoborného. Ale jeho význam pro popularizaci a osvětu ochrany přírody je obrovský. To ovšem není, co mě jako diváka primárně zajímá. Inu, tak to dopadne, když člověk konfrontuje sny svého dětství či mládí s realitou dneška. (18.02.2023)

Na filmy o zvířatech se moc nemůžu koukat. Buď jsou příšerně kýčovité, trapné a přeslazené, anebo mě bezvýhradně dojmou a vyhrocené scény ve mně dokážou vyvolat pocit absolutního zoufalství (a chodit po zbytek dne s opuchlýma očima není nic moc). Volání divočiny je překrásný film, který zasáhnul moje srdce. Neukazuje jen jednu stranu mince - buď roztomilou lvici, kterou by každý uňuňal, nebo naopak jen divokou přírodu - ale předkládá to celé tak, jak tomu ve skutečnosti je, s respektem k divoké přírodě i k lidem, kteří tuhle přírodu tolik milovali. Svět se zase na chvilku zastavil. (09.08.2017)

Volanie divočiny bolo pred polstoročím legendou a pri vtedajšej konkurencii v našich kinách sa tomu nemožno čudovať. Ale aj bez toho nekonkurenčného prostredia to bol dobre nakrútený film, ktorý ani na okamih nezabúdal na cieľového diváka. Čo tam po tom, že v záujme hladkého prijatia divákmi boli prírodné reality vhodne upravené. Podstatné je, že u väčšiny divákov film vyvolal ilúziu o bezproblémovom súžití šeliem s ľuďmi a rovnako bezproblémovom návrate domestikovaných šeliem do prírody. A filmu je vyvolávanie ilúzií odjakživa blízke. (25.10.2021)