Dekalog V (E05)

„Nezabiješ” / V podstate sa jedná o skrátenú verziu Krátkeho filmu o zabíjaní, tým pádom nemám žiadnu potrebu sa ďalej vyjadrovať k tej istej veci, ku ktorej som sa mimochodom vyjadril už v januári, roku 2017, kedy som sa snažil (p)opísať, o čom je vlastne tento príbeh, z ktorého mi opätovne behal mráz po chrbte. (09.09.2022)

Hodnotím pouze čtyřmi hvězdičkami, protože Krátký film o zabíjení byl jednoznačně působivější. Myslím si, že že v tomto případě je delší stopáž prostě nutností. Těžko říct, jak bych to hodnotila, kdybych viděla pouze tento sestřih, ale vzhledem k tomu, že v í m, mi tam některé věci citelně chyběly, jak ve zločinu, tak v trestu. (23.08.2010)

Hodinové filosofování o trestu smrti. Osobně mám v tomto ohledu zcela jasný názor - ano, není-li pochyb o vinně obžalovaného, což v tomhle snímečku rozhodně není. Ať už si hlavní hrdina prošel v životě čímkoli, tak nemá právo kvůli svému promarněnému a zhrzenému životu, ukončit život jiného člověka. Trest smrti je poté tím nejhumánnějším řešením, které se nejvíce blíží míře prohřešku. Alespoň já nevím o lepším. Celý díl se nese v extrémně pochmurném duchu, což je vzhledem k tématu více než pochopitelné. Dokonce jsem si povšimnul jakéhosi zeleného filtru, ať už byl použit z jakéhokoli důvodu. Vraždička i následná poprava jsou natočeny velmi syrově a jsou tedy oku lahodící. Velkou výtku bych směřoval k tomu, že se režisérovi nepodařilo rozehrát nějakou důmyslnější filosofickou hru. Jacek porušil 5. přikázání a dočkal se, z mého pohledu, zcela spravedlivého trestu. Nevidím nejmenší důvod k nějakému soucitu, či něčemu obdobnému. Příliš nechápu, proč se tento díl těší takovému obdivu. Téma je samozřejmě velmi zajímavé, ale ze strany myšlenek a úvah patří v mých očích k jednomu z nejslabších. (06.06.2016)

Nebýt toho, že je hned po první větě zcela jasné, kterou cestou se vyložení pátého příkazu vydá, mohlo jít o nejsilnější díl Dekalogu. Nakonec je to tak především famózním zpracováním, kterým se tomuto blíží, protože jak sebezničující příběh vyděděnce, tak i jeho donquijotovský rám je natočený i na silný standard celého cyklu bezkonkurenčně nejlépe. Jednoduché oko za oko je možná tím méně nekonvenčním pojetím nejelementárnějšího pravidla lidského soužití, a určitě by se dalo zabývat se i méně jednoznačnou situací, ovšem vzhledem k zahořklé, pomstychtivé a přitom sebeospravedlňující lidské povaze je to právě takto triviální pojetí, kvůli které je poučení v této povídce prakticky věčné. (23.12.2014)

Nedá se tomu nic vytýkat, stejně jako u prodloužené verze (Krátký film o zabíjení), ale čím to je, že jsem tentokrát neměl tak silný pocit a tak tvrdou depresi jako u ní? Možná je to tím, že už jsem věděl, do čeho jdu a tak mě nic nemohlo překvapit, ale Krátký film o zabíjení mě tehdy dostal do takové depky, že jsem si řekl, že to sice je skvělý film, ale už to v životě nechci vidět. Čekal jsem, že dopadnu zase stejně, ale nestalo se. Silný dojem jsem měl, ale ne až tak. Možná je to ve mě, možná mi delší verze svým pomalejším vedením přišla hlubší, nevím přesně, ale vím, že na plný počet to coby epizodu Dekalogu nevidím. Je to ale natolik propracované ohledně otázek trestu smrti a toho, co vše je vlastně vražda, že tomu ten plný počet nakonec nedokážu nedat, nicméně hodnotit to ještě subjektivněji, tak dám "jenom" čisté čtyři hvězdy a vrchol Dekalogu pro mě stále bude první přikázání. Navzdory tomuhle menšímu zklamání se ale na příští přikázání docela těším, jelikož Krátký film o lásce mě tehdy tak moc nadchl, že si nedokážu představit, že by mě nestrhl ani tentokrát. Slabých 5* (18.10.2023)