Scénář:
Stanislav MošaHudba:
Petr UlrychHrají:
Petr Štěpán, Markéta Sedláčková, Erik Pardus, Zdeněk Junák, Eva Jelínková, Jiří Tomek, Helena Dvořáková, Petra Jungmanová, Pavel Kunert, Robert Jícha, Tomáš Sagher, Miroslava Kolářová, Ján Jackuliak (více)Obsahy(1)
Inscenace vznikla na motivy románu Ivana Olbrachta "Nikola Šuhaj loupežník". V hudební části čerpá ze slavné LP desky Petra Ulrycha (*21. 2. 1944), která vyšla v roce 1974, získala ocenění Bílá vrána časopisu Mladý svět a dala posléze i podnět k inscenaci v pražském Divadle Ateliér. Při této příležitosti mimo jiné také vznikla skupina Javory. I v inscenaci Městského divadla Brno z roku 2002 hraje a zpívá rozšířená skupina Javory a vznikla pro ni navíc i další hudební čísla. Z 25 jich je v představení více než polovina nových. Petr Ulrych získal za hudbu cenu A. Radoka. Režisér a autor divadelní úpravy Stanislav Moša do inscenace zakomponoval filmové dotáčky, které skvěle fungují jako reminiscence přírodních krás, dále je nutno zmínit i působivou choreografii sborů četníků i zbojníků a výborné herecké a pěvecké výkony v čele s Petrem Štěpánem v hlavní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Nebýt hudby sourozenců Ulrychových je Koločava dokonalý kýč. Takový jaký v Brně umí udělat jen S.M. Vedle Balady pro banditu má jít o další muzikálovou adptaci Nikoly Šuhaje - ačkoliv se obávám, že Uhdeho adaptace je určitě mnohem lepší, mlhavější a Štědroňova hudba komplikovanější, tak to co v Koločavě má smysl je právě muzika. Další z řady inscenací, které v řečisti čistokrevného středoproudu pěkně pluje jako lísteček na splávku pod horskou studánkou... ()
Na opakování tohoto skvostu v TV jsem čekala několik let. Marně jsem se snažila uvidět naživo.Když se občas už jen sporadicky objeví v repertoáru divadla, je to beznadějně vyprodané. Už jsem to vzdala. Tak jsem ráda, že to zopakovali.Mám moc ráda obě brněnské verze příběhu Nikoly Šuhaje. Obě mají své kouzlo.Ale jaksi bližší je mi Koločava.Jednou jsem odkojená na lidových písních a to se nezapře. Musím ocenit, že Petr Štěpán, ač není profesionální zpěvák, se s rolí popasoval víc než dobře. Určité rezervy ve zpěvu pro mě dostatečně kompenzoval prožitkem. Poslední jeho solo píseň mě opravdu "dostala". A taky musím ocenit okénko židovských tanců, Opravdu kvalitní ochutnávka. ()
Jak začít. Hledám slova, abych nějak definovala ty rozporuplné pocity. Vizuální stránka mohla hodně pomoci k akcentování hudby a k příběhu, k dialogům... Byla skromná, jeviště bez zbytečných rekvizit, jednoduché kostýmy v neutrálních barvách, tmavé uniformy. Fajn, říkám si, užiju si to slyšené. Sourozenci Ulrychovi jsou poznatelní a jejich muziku mám ráda. Hanin zvučný hlas mi lahodil, užití židovské melodiky mně sedlo. Přesto myslím, že se z písniček nestanou takové hity jako z písní kultovní Balady pro banditu z roku 1978. A teď k tomu, co mi vadilo. A to tak moc, že jsem myslela, že nedokoukám. Dialogy. Ano, rozumím těm trendům, že se má jazyk divadla přibližovat současnému, že se mají i do klasiky vkládat odkazy na současné dění. Ale dialogy pana Moši byly povrchní, podbízivé, bez humoru. Atmosféru, kterou nabídla vizuální a hudební stránka, dialogy zničily. ()
Muzikál není můj oblíbený žánr, ale někdy udělám výjimku. Koločavu jsem viděla poprvé před několika lety. Balada pro banditu se mi určitě líbila víc, ale v tomto představení mě zaujal především Petr Štěpán, kterého jsem tehdy neznala. Jeho podání písně Až jednou červánky je velmi působivé. Nádherná píseň! ()
Představení Divadla na provázku je taková klasika, že jsem měl ze začátku problém tuhle další verzi Nikoly Šuhaje přijmout. Ale to jen na začátku. Erik Pardus perlí jak o život a ten židovský Sanhedrin v čele se Zdeňkem Junákem je dokonalý. Hudba jede po celou dobu, je velmi žánrově pestrá, musím před Ulrychovci smeknout. 75% ()
Reklama