Kytice z tisíce a jedné noci

Klasický Pier Paolo Pasolini, svérázná interpretace klasického díla s hodně odvážnou dávkou erotiky. Režisérův rukopis je zde jasný již od prvního záběru na usmívajícího se chlapce (o sexuálních scénách ani nemluvím), který dá hned vzpomenout na jeho geniální snímek Dekameron. Od Kytice z tisíce a jedné noci nelze očekávat nic jiného než jen další kontroverzní dílo, které se tváří na povrch velice jednoduše, ale ve své podstatě je vlastně velmi geniální. Je sice pravda, že někdy jsem měl pocit, že režisér točil tento snímek zejména pro sebe samého, aby ukojil své touhy a mohl se bez podivných otázek dívat na věci, které by v normálních podmínkách mohly vyvolávat nepříjemné otázky. (25.08.2006)

epizodická skládačka v jejímž středu stojí chlapec Núreddín a jeho otrokyně Zumurrud, kteří jsou od sebe na začátku odtrženi a na své pouti při hledání jeden druhého prožívají různá dobrodružství. Moje teprve druhé setkání s Pasolinim a rozhodně sem se bavil víc než u Saló. Některé příběhy jsou sice lehce bizarní, ale jako celek to působí skoro až roztomile a naivně. Erotika samozřejmě nesmí chybět, ale nepřišla mi nijak provokativní či snad dokonce šokující (upřímně si nemyslím že by tohle dokázalo někoho šokovat i v době vzniku před padesáti lety)...60% (04.03.2024)

Jeden sen je nahodilý a bezvýznamný, teprve soubor snů dává smysl. A tak jako je možno čáru integrovat v plochu a plochu v těleso, ztělesňují se sny v podstatu, v pravdě o člověku. A ona pravda má dvě podoby (pro PPP asi neslučitelné); jedna leží v samé podstatě sexu; druhá někde zcela mimo něj. Fantazie prožité za Šeherezádiných nocí nám poskytují pořád ještě jeden den navíc, byť noc je už u konce. Podobně jako další mistrovská Pasoliniho díla, včetně neorealistického "Mama Roma", neodbytně vnucují koncepci (ve smyslu početí), že PPP viděl někam dál, kde se odehrává ještě něco jiného, něco navíc, co jsme vytěsnili ze svého vědomí, a co neodbytně klepe na dveře v našich snech - kytice tisíce a jedné noci. (21.06.2017)

Fu, pod fantasy-dobrodružným príbehom som si predstavoval teda niečo úplne iného. Bezobsažná erotika a nahota sa tu stretávajú s naivitou hlavných predstaviteľov, ktorých ztvárnili toporní neherci, a exotickou zmesou kultúr arabského a iného sveta. Toporná réžia s otrasnou rozkývanou kamerou a údesné dialógy. Keď si k tomu pridáme večne rehotajúcich sa hercov pri akejkolvek činnosti (ani neviem, či ten rehot bol v scenári alebo to bolo režisérovi úplne fuk), dostávame približný obraz tohoto absurdného diela. Hodnotenie: 10% (14.03.2014)

Film plnými hrstmi, nezkaženě, zprostředkovává bezprostřední důvěru v život, oproti západnímu plánování a vymáhání slibů, které ústí jen v pseudosebedůvěru, potlačený strach, bolesti hlavy, tiky, tlaky a nervové poruchy, tady se postavy přirozeně oddávají, v každé příští vteřině se důvěrně noří do nového rozpoložení světa, dávají se mu, sobě, i sobě navzájem, zalíbeně, okouzleně, zvědavě, beze strachu naplno jsou, ve vší síle a kráse... a takto čistě se se sebou nemůžou nepotkat, nemůžou neprožít právě svůj život. Dobrodružství, pravda i krása tady vyjevují svůj původní skalní a velice prostý význam. *** Stavba scén stojí na východním vyplývání, které diváky ze Západu rozčiluje... protože přece rozhodnutí učiněná ze zalíbení v momentu, z vytržení, ohrožují zdárný konec příběhu. A náš divák ví, jak to má dopadnout, aby to bylo dobře. *** Tady je to jinak... teprve oceníme-li v každém životním momentu zalíbeně vše, co se v něm nabízí, přitakáme-li nadšeně a plnou pozorností, odbočíme-li po svěžích pěšinkách, když se nám předestřou, budeme naplno sami sebou, abychom se vůb --- zbytek komentáře mi při ukládání po banální úpravě požrala chyba v matrixu a správci nereagují, budu-li mít přebytek energie, doplním, prozatím si bujaře extrapolujte, milení. *** (29.06.2012)