Téměř dokonalá tajemství

Das perfekte Geheimnis je neuvěřitelný šestý remake italského filmu Perfetti sconosciuti, který byl natočen teprve v roce 2016. Svoji vlastní verzi mají Korejci, Poláci i Turci. Jestli si pamatuji nějaký podobný případ, kde scénáristé originálu mohou žít podobným způsobem z pronájmu práv, tak je to vlámský Loft, který během několika let totožně zpracovali Nizozemci i Američané (ti dokonce pod taktovkou režiséra originálu). Jak u Cizinců, tak u Loftu zde nalezneme přitom stejného společného činitele - oba filmy se zabývají světem vyšší střední třídy, nad kterou se ale snaží povýšit, ironizovat jí a přitom jsou vytvořeny pro diváky z jejích řad. Nikdo jiný by totiž nebyl schopný přijmout idiot-plot o tom, jak banda znuděných zbohatlíků a kariéristů si nad talířema čte zprávy ze svých nechutně nudných a falešných životů, ačkoli všichni vědí, že z toho bude průser. Naučili jsme se povznášet se nad české lifestylové komedie pro jejich amorálnost, nicméně zde se ocitáme v úplně stejném světě rozmazlených ubožáků, ve kterém platí, že ženský a mužský svět je postavený na neustálém konfliktu s vlastní křiváckou, ale přece pochopitelnou přirozeností. Prakticky totožné a divácky úspěšné převádění této zápletky do různých kulturních prostředí pak naznačuje nakolik zaměnitelná je zobrazovaná společenská třída, nehledě na to kde se příběh zrovna nachází. Ty byty jsou všechny stejné, kuchyně jakbysmet. Pokud bychom se měli bát nějaké kulturní globalizace, tak je to bezesporu tahle. PS: německá verze má narozdíl od italské ještě naprosto šílený optimistický epilog, který přesně odkazuje k rozjařenému nevkusu současných romantických komedií o rozverných podnikavých čtyřicátnících, často naprosto obscénní herectví a neuvěřitelně karikaturně napsané postavy, přičemž etalon se nachází v postavě 'alternativní' přítelkyně jednoho z hrdinů, jejíž první věta, kterou řekne ve filmu, když sedí v autě je: "Chtěla bych péct domácí chleba." Okamžitě, ale okamžitě se zastřelte. (16.09.2020)

Nejsilnější jádro veleúspěšné trilogie Fakjů pane učiteli je zpět v další nevyhnutelné předělávce neuvěřitelně poutavých italských Naprostých cizinců a třebaže je kopíruje ve většině scén až okázale přesně, já se znovu výborně bavil, hážu za hlavu všechna srovnávání a právě proto, že mám tak blízko k Elyasovi "Zekimu" M'Barekovi i oběma dámám, se kterými nás provedl už předchozí Borovou sérií, tak jsem si další přírůstek do rodinky mých oblíbených konverzaček náramně užil. Už teď se těším na Dagtekinův další kousek. (17.04.2020)

Príbeh: Ak sa položia karty na stôl, nikto si nemôže byť ničím istý. Herecké obsadenie: Kameňom úrazu nemeckej modernej kinematografie je, že sa v nej objavujú stále rovnaký herci. Nehovorím, že je to zlé len napríklad takým Elyasom M'Barekom som už presýtený. Ale inak dobrý herecký výkon a nič vyslovene odpudivé. Prevedenie: Celý film sa v podstate odohráva v jednom byte a tak musí byť kladený dôraz na verbálny humor a toho je tu habadej. Pocity: Príbeh nie je vyslovene silený a netlačí na pílu. Občasná absencia zdravého rozumu je pre podobné komédie prirodzená a tak sa niet čomu čudovať, že sa jej ani u nevyhneme. Pridaná hodnota: Ďalšia vydarená Nemecká komédia. Celkom originálny príbeh a svieže prevedenie sympatických hercov. 78% (24.04.2021)

Svižná, originální komedie. Takový filmový bratříček francouzských Naprostých cizinců (2016), s tím rozdílem, že tato německá verze lpěla více na humoru a ta francouzská více na psychologii postav. Každopádně mě tato černá komedie dosti pobavila. Ne jednou celý kinosál bouchl smíchy a to už takovým zvykem nebývá, v poslední době. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (21.06.2020)

Německá verze původního italského hitu. Ten příběh je skutečně tak dobře napsaný, že při vhodné adaptaci může oslovit každého. A každá národní kinematografie může jedině získat tím, že se do fenoménu zapojí. Tuhle verzi jsem si užila mmj. díky přítomnosti skvělé Jessicy Schwarz (Romy) a Karoline Herfurth (Malá čarodějnice), některé ty pointy jsou skutečně dokonalé, přesně mířící na bránici. Několik témat je vysloveně úsměvných a cosi dalšího je zase plné humanismu. Ideální film. (22.03.2022)