Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (747)
Toto je svätý grál najväčších úchylov. Každý, kto má rád znásilňovanie, sadizmus a žranie hovien, sa určite poteší. Jeden z najhnusnejších filmov histórie. ()
Daj do rúk ľuďom absolútnu moc, a potom len s hrôzou pozeraj. De Sade sa v tom väzení musel riadne nudiť a jeho fantázia pracovala na plné obrátky. Pasolini zobral do rúk tú jeho pornoliteratúru a pretvoril ju k obrazu svojmu. Aj keď sa všeobecne vie, čo chcel Pasolini týmto svojim filmom povedať, ten príbeh, po ktorom siahol a to spracovanie bolo jemu vlastné. Provokatívne a nadmieru odpudivé a nečudujem sa tým všetkým odpadom. Najviac na mňa snáď zapôsobila scéna, kedy pani klavíristka skočila z okna (ja by som hneď na začiatku) a niektoré veci zo záverečného kruhu krvi ... ostatné ma miestami rozosmialo, miestami nudilo a miestami som sa nestačila čudovať. ()
Pro mě osobně se jedná o jeden z nejméně pochopitelných, uchopitelných a srozumitelných filmů, jaké jsem kdy viděl. A tím pádem i jeden z naprosto nejzáhadnějších. Ve své nekonečné touze hledat a nacházet okrajová a často až zvrácená filmová díla zobrazující násilí, teror a brutalitu, jsem prošel dlouhou cestu a viděl věci nevídané... "Ale Saló aneb 120 dnů sodomy" je vrchol... Ovšem vrchol naprosto neuchopitelný, alespoň pro mě. Film nepatří do žádného žánru, je tak studený, plochý, odtažený od diváka a nebojím se napsat excentricky introvertní. Nejedná se o žádný horror, splatter, slasher, thriller, explotation či drama... Je a stojí úplně mimo hranice a pojmy běžné kinematografie. Znázorňuje věci a jevy, které jsou násilné a brutální. Film, kde jsou lidé nuceni jinými lidmi dělat věci tak extrémně nelidské, film, který obsahuje scény všech možných úchylek bez toho, aby přímo poukazovaly na přítomnost úchylností v subjektech/lidech je páchající, ale drásající a neuvěřitelně provokující fakt, že tyto ujeté a úchylné věci, dělají neúchylní lidé, kteří jenom a pouze zneužívají svojí moci. Film, který je natočen tak reálně, až se běžnému diváku vzdaluje z dohledu a stává se nepochopitelným a neuchopitelným. Film, nad kterým kroutíme hlavou a smutně si uvědomujeme, že vše z toho se dělo a děje. Film, který nenese vysvětlení a nikdo na světě o něm nemůže říct, jedná se o to nebo tamto, byl natočen proto nebo pro tamto. Pasolini zemřel ještě před jeho premiérou a nikdy nám již z hrobu neřekne, jak to vlastně celé myslel... A tak nám zbývá jen se domnívat a dohadovat se, ale pravdu se nikdy nedozvíme. Pro mě osobně je tento film naprostým středem mezi úchylnou perverzní pornografií, které se v dnešní době na internetu válí tuny a extrémně varujícím filosofickým dílem o zneužívání moci vyvolených a silnějších vůči slabým. Jeden z nejkontroverznějších filmů, co jsem kdy viděl, těžko někomu doporučit. /50%/ ()
Velice drsná ale hlavně neuvěřitelně perverzní podívaná, která by měla skrývat nějakou hlubší myšlenku. Já však v tomto sledu násilí a perverzních hrátek žádnou myšlenku nenašel, takže asi byla schovaná velice zdařile nebo zde žádná nebyla. ()
Takéto samoúčelné úchylárny, kde sa to hemží chlpatými pornohercami, to snáď nejde brať vážne. Ani kilá hovien a homo-sadistické výjavy ma nejak výrazne neznechutili, skôr nudili. Dnes, takmer 40 rokov po, je Saló vyčpelým bezobsažným balastom. Fašistické perverzie preskúmal omnoho lepšie Visconti v Súmraku bohov. ()
Tenhle film přesně vystihuje název článku který o něm napsal do Filmových listů 1998 Jan Jaroš: Pesimistické zvolání do světa lhostejnosti. Většinu podstatného shrnul v komentáři Petr Makaj a já se nechci opakovat, snad jen tolik: u lidí,kteří tento snímek označují za odpad nemusí jít nutně o pokrytectví nebo slabý žaludek - rozhodujícím prvkem je tu možná úzkost, kterou film vyvolává (i ve svém vlastním tvůrci, jak se Pasoliny vyjádřil krátce před smrtí), strach, že by se takové věci mohly stát i nám. (A že se podobná zvěrstva děla a dějí tam kde má jedinec nekontrolovanou moc nad druhými je bez diskuze, vzpomeňme na Abu Ghrajb!) Pasoliny se snažil tímto šokujícím způsobem především varovat, přimět diváky aby si položili otázku "zda i naše společnost nesměřuje k podobným hrůzám, jaké se odehrávají na plátně". Neboť jak praví John Doe: "Nestačí jen poklepat, lidi musíte praštit palicí, jinak si vás ani nevšimnou!" ()
NEJODPORNĚJŠÍ, NEJOPLZLEJŠÍ A NEJODPUDIVĚJŠÍ FILM CO JSEM KDY VIDĚL a jen doufám, že dlouho nic tak odpudivého už neuvidím... Těm čtyřem ODPORNÝM SLIZÁKŮM bych udělal vše to co dělali ostatním (nebo raději nikoliv), protože by to mohla být pro ně spíše odměna nežli pomsta... O Umbertu Paolu Quintavallem - JEHO FOTO se mi bude ještě dlouho zdát - byl totiž SLIŽŠÍ NEŽ-LI - TOTO... Pier Paolo Pasolini natočil opravdu SKVOSTNĚ dvě hodiny úchylností, ale i přes svoji kvalitu filmu nemůžu jinak nežli ohodnotit odpadem... Nejsem totiž uchyl jako kdokoliv z nich... - 0% ()
Zcela se ztotožňuji s Pasolinim chápajícím konzumní společnost a fašismus jako společenské zlo, použíté filmařské prostředky pro mě nejsou nijak šokující (a domnívám se, že Pasolini nikoho šokovat nechtěl - tahle maloměšťácká strategie mu byla cizí), ale filozoficky niterné, vycházející navíc z podstaty věci. ()
Jelikož jsme na gymplu četli úryvky z knihy Markýze de Sade, tak jsem přibližně tušil do čeho jdu. Myslím, že zdejší nadávky směrem k Pasolinimu jsou absolutně mimo mísu, protože tato zvěrstva se zrodila v hlavě Sadeho, Pasolini jen převedl jeho nápady na filmové plátno. Jediné, co lze Pasolinimu vytknout je jeho střídmost, protože jsem čekal více nechutností a více detailních záběrů (né, že bych po nich toužil, ale očekával jsem je). Ve filmu se hodí obdivovat především herecké výkony a slušnou hudbu, kterou zajišťuje jedna paní u klavíru. Film kulhá především v kameře, která je zaprvé moc puritánská a zadruhé příliš nehybná. Dále je to přemrštěná délka a možná by to chtělo bohatší a přímočařejší děj bez zbytečných dekadentních symbolů. Každopádně solit tomu odpad rozhodně nebudu, na to jsou tu jiní ´´odborníci´´. Já si myslím, že vše, co se odehrálo kolem Markýze de Sade i kolem tohoto filmu mělo určitý vliv na tehdejší společnost a tímto je Saló vlastně významným počinem. ()
Původně jsem ten film nechtěla vůbec hodnotit, protože nevím, jak se k němu postavit. Má něco do sebe, ale většinou se tu střídají nechutnosti s nudou. Ty nechutnosti jsem čekala, a tudíž tušila, do čeho asi jdu, tu nudu ne. ()
Ech, ani napodruhé, s relativním audiovizuálním vzděláním, si to netroufnu hodnotit. Každopádně si myslím, že za tohle by Pasoliniho majzli bejsbolkou po hlavě aj v dnešní tolerantní době. ()
Tak před 15 lety by mě to možná alespoň šokovalo, ale dnes už to pro mě byla jen dobová zvrácenost, která skrz všechna ta hovna tak moc tlačí na pilu v tom, aby to v rámci tehdejší kinematografie někam posunulo hranice, že pokud to má ještě nějaká jiná poselství, tak se v těch natahovaných fekáliích naprosto utopí. Víc než polovina filmu doslova!! o hovně. Není to porno a pokud je v tom náhodou nějaké umění, pak jsem za sebe upřímně ráda, že nemám natolik maligní intelekt, abych ho v tom byla schopná nalézt a zavírat oči nad těma uchylnýma, teatrálníma dědkama a žraním hoven. Je to maximálně na poblití. ()
Kdo se už někdy dříve setkal s postavou markýze de Sade (například v životopisném snímku Quills z roku 2000 jako já), tak pochopí mnohé scény, které jsou od základu plné perverze a zvrhlosti. De Sade byl člověk, jenž ventiloval své (silně perverzní) touhy do psaní, takže pokud chcete filmově zadaptovat některé z jeho děl, tak holt musíte počítat s tím, že to nebude zrovna příjemné pro zrak (i sluch). Na Pasoliniho oblibu v zobrazování nahoty a sexu jsem narazil již v jeho o rok starší Kytici z tisíce a jedné noci, v Saló ale přibylo navíc mnoho perverzních, brutálních a krvavých scén, jež mi chvílemi (hlavně v závěru) připomínaly Deodatovi Kanibaly (i když ti vznikli až pět let poté, v roce 1980). Myšlenka neomezené moci nad lidským životem je sama o sobě dost kontroverzní, a když se na ní nabalí scény, u kterých si říkáte, jestli nejste též zvrhlí, když to sledujete, tak vznikne oheň na střeše v podobě skandálního filmu. Jedni tento snímek zatracují, druzí adorují a jiní ignorují. Já patřím mezi ty, kteří chtěli ze zvědavosti vidět jeden z nejkontroverznějších filmů v dějinách kinematografie. Odpad! dát nemůžu, protože úplně špatný a zbytečný film to nebyl, ale rozhodně můžu říct, že už se k němu nikdy nevrátím. ()
*Je sex o politike?* Neexistuje nič, čo by nebolo o politike.* Keď vydajú váš najnovší film, Saló alebo 120 dní sodomy, bude verejnosť opäť pobúrená?* Myslím, že poburovať má právo každý, byť pobúreným je radosť, a tí, ktorí odmietajú byť pobúrení sú moralisti. Takzvaní moralisti.* Táto konverzácia odznela v životopisnom filme o P. P. Pasolinim, ktorý som riadením osudu videla skôr ako tento. Myslím, že to bolo len dobre, nielenže ma jeho životopis na tento film nalákal, ale myslím, že mi jeho sledovanie v mnohom uľahčil. Napriek tomu, tak ako pri Teoréme znova zostávam na vážkach. I keď viem čo chcel "básnik" povedať, nech to vyznie akokoľvek zvláštne čo sa formálnej stránky týka, čakala som horšie a miestami sa priznám ma to stihlo aj nudiť. Možno to bude tým, že som viac "úchylná" ako on...alebo to všetko pre mňa až príliš šušťalo papierom? Možno v tom 75-tom to šokovalo, myslím však, že vzhľadom k dnešnej filmovej tvorbe, otrelého diváka skutočne už nemôže až tak zaskočiť. A že to bolo nechutné? Nuž neviem či sa násilie, zneužívanie moci a krutosť dá znázorniť aj "chutne" bez toho, aby ho tým nebagatelizovala... ()
Omlouvám se všem filmům, které jsem někdy nazval perverzní, úchylné, obscénní a zvrhlé, protože byly jen slabým odvarem pravé podstaty těchto slov. U kruhu hovna nedoporučuju jíst.... ()
Pasolini nám dokumentuje svoj zúfalý výkrik do sveta ľahostajnosti, okorenený zvráteným násilím, ktoré sa tichúčko stupňuje až nadobúda nevídaný rozmer. Umocňuje to scéna, kedy nepočujeme mučenie, ale sme jeho svedkami cez ďalekohľad. Režisér podobných kvalít mohol pre svoj film zvoliť sofistikovanosť a podobenstvo a divák by určite pochopil jeho myšlienky. Takto sa divák utápa v gradujúcom tichom násilí a neuveriteľnej NUDE. ()
Esence čisté provokace s vnitřním poselstvím. Pasolini jde až na dřeň a v tom je kouzlo tohoto snímku – sdělení o stavu společnosti. Jsou zde nedokonalosti a může to působit účelově z hlediska zmiňované provokace, ale z pohledu o zneužití moci dostává Saló hned jasnější kontury. ()
Hovno se zelím a se šesti knedlema. :-)))) Kromě nějakých těch šokujících scén (a oproti knižní předloze ještě vyměklých) se dá v tom filmu ten zbytek hodnotit jako nepříliš podařená snaha o kritiku společnosti. Kdyby tam těch šokujících scén ubylo, asi by si ho nikdy nikdo nevšiml. ()
Bohužel více provokující než provokativní... Proslulému filmu nelze upřít jednu vzácnou vlastnost – dokonalý odstup od zobrazovaného. Domnívám se, že právě distance působí v některých případech silněji než detailní spoluúčast (vzpomeňte na bezstarostnou hudbu Rize Ortolaniho ve filmu Kanibalové). Jenže odstup zároveň znamená, že se tvůrce nevyjádří, zamlží svůj postoj k látce. Diváka výjevy (minimálně ty závěrečné) nepochybně rozruší a znechutí, ale to je asi tak všechno. Autor nedal jeden univerzální klíč a nehledání příčin (domýšlení se v tomto případě podobá intelektuálnímu obžerství) může opačně končit u obvinění Pasoliniho z laciné snahy šokovat, vysmát se atd. Není to úplně fér, byť si za tyto příkré odsudky může neústupný režisér z velké části sám – nevzbudil podle mě ten správný pocit odporu (vůči situaci a ne filmu samotnému). A pokud si od počátku hrál s vědomím, že odpor se bude týkat jen filmu samotného, tak s ohledem na současnou éru internetu a volně stahované scat porno opravdu neuspěl. Víc není co dodat. ()
Film, při kterém všem v sále přítomným jedlíkům řádně zhořkl popcorn v ústech. Film, při kterém jsem se byl nucen bát o čistotu svých svršků, neboť jakási slečna, sedící vedle mě, jevila při jistých scénách známky neklidu v žaludeční oblasti a neustále se při tom nahýbala směrem ke mně. Nevím, proč jsem si ony intimní chvilky měl užít já, když po svém (druhém) boku měla připraveného jakéhosi švarného mládence. Naštěstí vše dobře dopadlo. Ale dál. Kombinace de Sade a Pasolini v podstatě sama o sobě zaručuje nevšední filmový zážitek. Pasolini přenesl "děj“ 120 dnů Sodomy z Francie doby Ludvíka XIV. do období zahnívajícího režimu Italské sociální republiky Saló. Volil tedy opatrnější cestu a odsouzeníhodnější režim, než-li by riskoval adaptaci na soudobou Itálii. Přesto se mu, alespoň protentokrát, podařilo vyvrátit Bretonovo tvrzení (vztahující se obecně k letem po 2. světové válce), že skandál již není možný. Byl možný a byl obrovský. Je vcelku jedno, zda se na de Sadeho román díváme jako na pornografii, na rázovitou verzi ultraliberalismu, hořké poučení o nedotknutelnosti mocných, či výkřik nenávisti z hlubin vězení. Je především mimořádně originální a odvážný. A totéž platí i o filmu. ()
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)