Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (747)
A tak místo devíti dívek jich tu máme už jen osm. Pokud jde o číslo osm vzpomínám si na jeden příběh. Je o muži, který měl přítele jménem šest krát osm. Jednou v noci se vraceli za hluboké tmy domů a oba dva se ztratili. Náš hrdina se snažil najít svého přítele, hledal ho po hmatu, hledal neustále a konečně se mu zdálo, že vidí něco co se v hluboké tmě hýbe. Celý šťástný si myslel, že našel svého přítele šest krát osm a zakřičel šest krát osm? A nějaký cizí hlas mu na to odpoví čtyřicetosm. ()
Nie som zhrozený ( a určite by som nebol ani v dobe vzniku filmu, byť vtedy občanom tejto planéty ). Som skôr sklamaný, že podobne neurčité a ´´škandalózne´´ snímky dostávajú kultové zadosťučinenie. Nie, pre mňa nuda a ani tie niektoré ´´recepty´´ na ´´sváču´´ nepôsobia drsne. Proste film, ktorý sa pokúsil o niečo, čo vlastne ani nerezonuje. ()
Extrémní dílo si žádá extrémní hodnocení - teď ještě jaké. Často jsme ve filmu svědky násilí. Někdy nás má děsit, jindy dokonce bavit, téměř vždy je ale nějak odlehčené, upravené, zahalené závojem a něco nám říká, že je to jenom jako a až film skončí, zase bude dobře. Na všemožné násilí si tak zvykáme, stáváme se otrlými a jen tak něco nás nerozhází. Film, ve kterém chybí jakékoliv zlehčení situace, závěrečná úleva a zjevný důvod, proč to všechno vlastně sledujeme, pak působí jako rána palicí (nemusí to být podle mě jen reálností zobrazeného - i když "odporné" filmy nevyhledávám, naopak se jim snažím vyhýbat, myslím, že by se dalo najít mnoho snímků s ještě technicky reálnějším násilím). Přirozená reakce je obrana - smích, odmítnutí, odsouzení, zapomenutí. Děsivé násilí, mučení a ponižování ukázáné v Saló - a zaručuji vám, že na rozpaky z časného záběru na penis, pro nás přece jen vcelku neobvyklého, rychle zapomenete - se na světě děje. Že před ním většinou zavíráme oči, na tom nic nemění. Vážím si Pasoliniho za odvahu, kterou projevil natočením tohoto filmu. Přesto poznámka, s jakou jeho veřejné promítání zakázali italští cenzoři, je asi pravdivá: společnost není na takový film připravena - mimo jiné právě proto, že u většiny vyvolá zděšení a odmítnutí jakkoliv se filmem vážněji zaobírat. 10/10 ()
De Sada mám moc rád...ale jeho poslední,nedokončené a nejambicioznější dílo je pěkný shit.....ovšem...vedle tohodle filmu je to zářící klenot.........Nevím, co tím Pasolini sledoval=není to ani natolik otevřené a odvážné aby se z toho stalo zajímavé porno, není to ani natolik kreativní, precizní a osobité aby se z toho stal dobrý umělecký film....Tak proč na to mám čumět? Ty "kráásné dívky a rozkošní chlapci"ve skutečnosti vypadají velmi nevzhledně a ušmudlaně, postavy(až na toho geniálního šilhajícího úchyla)jsou dost nevykreslené a celé se to snaží tak moc-a nedokonale-šokovat, že to vlastně ani šokující není, spíš trapné........Ale pár momentů je zajímavých a úplně bych to nezatracoval..když už nic, tak je to aspoň zajímavý, špatný film. ()
Neuvěřitelná odpornost. ()
Nejodpornější film jaký jsem kdy viděl a zároveň jediný film, u kterého lituju že jsem ho viděl. Odporné, nechutné, úchylné, pod jakoukoliv snesitelnou úroveň. Tomuhle filmu bych přál MPAA a smrt Alberta Grimaldiho, což je zřejmě poslední člověk který za něco tak nechutně hnusného může ještě nést následky. ()
Co tím, kdo chtěl říci?! ()
Jeden z mála filmů, které jsou za hranicí únosnosti. Vydrží to jen opravdoví maniaci a silné povahy. Větší příval perverzních nechutností, ponižování, sadismu, více zla v jiném filmu jen tak nenajdete. I proto Saló fascinuje i více než třicet let po svém vzniku a dá se považovat za jeden z klasických filmů. Pasolini s hlavními ,,hrdiny" nesympatizuje; nemyslím si o něm, že byl úchyl, jen je fašismem fascinován. A přiznejme si, kdo z nás není fascinován zlem, mučením a smrtí? Už za to, že šokuje po takových letech, navzdory mnohem krvavějším a drastičtějším filmům, mu musím dát aspoň tři hvězdy. Už za to, jakou tvůrci projevili odvahu. Ať chceme nebo ne, tenhle film vznikl a z dějin kinematografie ho nikdo nevymaže. My se s ním musíme nějak vyrovnat... Jo, a ,,líbil" se mi konec. // Mimochodem: Pokud si myslíte, že nic zvrácenějšího už nelze vymyslet, přečtěte si knihu. ()
Ano, myslím, že takový opravdu byl fašismus. Zvrácený, odporný, vymykající se všemu chápání. A bylo hodně lidí, kteří mu podlézali, nebo ho aspoň mlčky tolerovali, hodně lidí zlomil tak, že udali své blízké, jen málo jich ve vypjatých situacích obstálo. Chvílemi se mi film zdál úchylný a brutální, chvílemi ubohý a slabý, stejně jako postavy v něm. Diktátoři a podrobnení, zneužití moci a poklonkování tyranům, nejen za dob fašismu, ale za jakékoli diktatury. I když je toto Pasoliniho dílo skutečné úžasnou metaforou zrůdného režimu, zdá se mi příliš velkou „zkratkou“, kdy divák už k celé té hrůze přijde bez jakékoli předešlé „přípravy“. (Kromě závěrečných scén to pro „slabší povahy“ zase taková hrůza nebyla.) ()
Pravdou je, že když se na tento film koukáte teprve až po přelouskání knihy, není to zas až taková hrůza. S knihou pracuje fantazie a úchyláren jsou tam tisíce, a co se týká poslední části knihy, při té se skutečně jen trpí, a to myslím i při četbě. Bohužel mám takovou jednu vlastnost. Nerada nedokončuji věci, a díky téhle vlastnosti nebo spíš obsesi jsem občas nucena zcela bezdůvodně dočítat příšerné knihy a dokoukávat i filmy, o kterých si někdy myslím, že byly zbytečným počinem. Tohle byl takový případ. Tento film není ani extrémně perverzní, ani extrémně šokující. Je to nuda. Absolutní zbytečnost. Každý, kdo umí trochu číst a najde si trochu času, může se Sadeho knihou objevit netušené. Ať už od různých obscénních praktik po už jen rafinované způsoby mučení. Mně tento film nepřinesl nic, nešokoval mě, nedojal, včera jsem ho viděla a dnes už o něm pomalu nevím. Vražda režiséra, který to v podstatě myslel dobře, a jen použil tohle dílo k tomu, aby demonstroval bezmoc, tyranii a absolutní nadvládu, a rozhodně ne proto, aby oslavoval zvrácenost Markýze de Sade, byla taky úplně zbytečná. S jedním však souhlasím, ať už si kdo chce jak nadává a láteří, kterak nechutný a pobuřující je tento film, dovolím si tvrdit, že KAŽDÝ si v knize, kterou je tento film inspirován, najde to svoje a někdy se tomu i sám bude moc divit. ()
Nejde ani tak o šokující scény, v tomhle ohledu mám už něco nakoukáno a rozhodně mi to nečiní problém (což se nedá říct o dalších dvou kamarádech, kteří utekli ještě před polovinou čímž se připravili o bezesporu nejlepší kapitolu "Kruh hovna" a v ní soutěž o nejlepší prdel), ale přijde mi, že Pasolini kontroverzní látku hrubě nezvládnul. Né že bych chvílemi nebyl znechucen, ale spousta scén mi přišla samoúčelných, což je u tohoto typu filmů ta největší chyba. Myšlenka díla je zjevná, jenže velké množství scén ji prostě nijak neprohlubuje a jen kypí perverzi, přičemž chvílemi sklouzává až do levného porna. Výpovědní hodnota by tak razantně narostla při zkrácení stopáže a hlavně zasazení myšlenky obžaloby fašismu do širšího kontextu, protože takhle mě Saló chvílemi docela dost nudilo. ()
Úchylná sračka vydávající se za film. ()
Bohužel jsem nebyla šokována ani znechucena. Byla jsem znuděna. Škoda... Dvě hěvzdy za posledních dvacet mučivých minut. ()
Hnusný film, co se stává hnusnějším a hnusnějším, až je úplně nejhnusnější a pak ještě přihnusní a je mi z toho úplně hnusně!!! Asi jsem divná, ale na ten film nikdy nezapomenu a skutečně se mi svou hnustotou tak nelíbil, až se mi vlastně líbil. Oceňuji trpělivost herců i odvahu režiséra a skutečně všechny, kdo se na tomto díle podíleli (I když chudák Pasolini v touze ukázat svému otci, který ho zavrhl pro jeho homosexualitu, že si bude dělat co chce, zašel asi fakt daleko, když ho za to někdo umlátil tyčí k smrti...ale vzhedem k jeho úchylkám možná skončil nejlíp, jak si mohl přát). Utěšuje mě jen pomyšlení, že je to všechno nahraný a určitě všichni zažívali při natáčení spousty legrace a dobrodružství...že jo?! ()
V rámci zdravého pohledu na svět a normální psychiky člověka nemohu tento filmařský počin hodnotit jinak než odpad. Naprosto obludná italsko-francouzská adaptace, která sází na šokující záběry a zvrácené úchylky které mají zabalit hlubokou sociálně společenskou kritiku. Děkuji nechci. ()
Na Saló sa dá pozerať z troch hľadísk. Prvé je jednoznačné posúvanie hraníc kinematografie za účelom zistenia, čo sú ochotní diváci na obrazovke zniesť. Druhý je alegória na opantanie mocou nedotknuteľnej elity súčastného a teda najlepšieho režimu. A tretie hľadisko je dopad na obeti pod neustálym psychologicko-sexuálnym nátlakom od ich väzniteľov. Samozrejme môžeme na filme hľadať všetky možné skryté významy stále sa pred nami budú ukazovať obrázky zvrátenosti, násilnej autority či sexuálnej submisivity. Stále sa budú striedať nechutnosti, a nakoniec si z filmu zapamätáte len miliónkrát spomenuté žranie hovien. Dúfam, že prasiak Pasolini si týmto filmom vykompenzoval všetky svoje menejcennosti či ukojil všetky svoje zvrátenosti, keďže vo mne vyvolal skôr negatívne pocity. I keď je film otrasný, v jednom má veľkú pravdu. Pre mocipánov sme len hračky na pobavenie, dôležitými sa pre nich stávame jedine v predvolebnom období. Tak to bolo za Rímskej ríše, kedy mal každý veľký Riman svojho honichlapca. Tak to bolo, ako nám ukázal Pasolini, aj v čase WW2. A tak je to aj teraz, keď si to Berlusconi rozdáva so svojou sedemnásťročnou "neterou". ...Pálfy, kukol som ,o) ()
Ve své době šokovalo, dnes najdete "strašnější" videa na youtube. Asi byla chyba jít na to v devítce s celou třídou do filmového klubu a vzít si k tomu popcorn. P.S. Jedna kamarádka to opravdu nevydržela a musela z kina vyběhnout - hned co dokončila telefonní hovor se však spořádaně vrátila na místo... PSS. Mrzí mě, že uživatelku Faye nikdo nezabil dříve, než napsala takto stupidní komentář. ()
Zaráží mě, do jaké míry je Salo zatracováno jakožto "ďábelský" film, který postrádá jakoukoli vypovídající hodnotu. Kritika společnosti a obzvláště pak společenských elit, které své perverze schovávají za květnatou mluvu, formálnost interakce s ostatními jedinci či rádoby umělecké volnomyšlenkářství, mi naopak přišla vcelku trefná (ukamenujte mě za volné přirovnání k Buñuelově Půvabu buržoazie). Taktéž mě udivuje hromadná nevole k vylíčení čistě bestiálního základu člověka za pomoci tělesně odpudivých prostředků, jako jsou fekálie, mučení, pochybné sexuální praktiky či nejhrubší možné násilí, jelikož podobné výjevy se objevily ve spoustě a spoustě jiných filmů (spatra mě napadá Caligula, Passion of the Christ, Antichrist apod., které Salo v tomto ohledu navíc triumfují), kde jsou naopak tyto prvky vyzdvihovány jako povedené naturalistické metafory. Největší problém Salo osobně shledávám v povrchnosti líčení a převažující samoúčelnosti. Veškeré nechutenství je zde totiž založeno na čistě tělesném odporu, který se se ztrátou obrazu rychle vytrácí i z mysli a nezanechává výraznější stopy - v tomto ohledu považuji za znepokojivější a odpornější filmy jako Eraserhead, Tin Drum, Clockwork Orange nebo již zmíněného Antikrista, které vyvolávají silný odpor duševního charakteru, jenž mysl diváka okupuje podstatně delší dobu a s většími následky.. ()
Kultový mýtus je oveľa silnejší ako film samotný.... ale stále geniálna homosexuálna, koprofílna chorá zvratenosť. Ťažko pozerateľný, ťažko straviteľný, ťažko hodnotiteľný, ale po výpovednej historickej hodnotene to časom iba prekvitá. Večera s hovnami a zaverečný exploit sú scény, ktoré sa fakt inde ťažko hľadajú.. . ()
Obsahově je film celkem šílený, alespoň já Markýze de Sade moc nechápu, nebo spíš nechápu, že ty jeho perverzní slátaniny někdo může číst. Když se mi kniha 120 dní Sodomy dostalo do ruky, tak jsem přečetl pár stran a stačilo mi to. Ale právě díky tomu obdivuji, že Pasolini měl vůbec odvahu něco tak nechutného zfilmovat. Pokud tedy neberu v potaz obsah, tak film sám o sobě nějak hrozný není. ()
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)