Režie:
Sam PeckinpahKamera:
John CoquillonHudba:
Ernest GoldHrají:
James Coburn, Maximilian Schell, James Mason, David Warner, Klaus Löwitsch, Vadim Glowna, Roger Fritz, Fred Stillkrauth, Véronique Vendell, Senta Berger (více)Obsahy(1)
Americký režisér Sam Peckinpah (1925–1984) po svých profesionálních i osobních excesech hledal v polovině sedmdesátých let jen těžko práci v Hollywoodu, a tak ochotně přijal nabídku Wolfa C. Hartwiga, německého producenta, který se do té doby živil převážně výrobou erotických filmů, aby pro něho v jugoslávských exteriérech natočil adaptaci válečného románu Williho Heinricha „Trpělivé maso“. Zaujal ho pohled „z druhé strany“, drama těžce decimovaných německých vojáků na Tamanském poloostrově v roce 1943, a především téma, společné pro celou jeho tvorbu a nejvíc snad pro jeho mistrovský western Divoká banda (1969) – pohled na skupinu mužů na nesprávné straně, kteří uznávají pouze loajalitu jeden k druhému. Seržant Steiner (James Coburn) je vynikající a mnohokrát dekorovaný voják, ale válku nenávidí. Příchod nového velícího důstojníka, kapitána Stranskyho (Maximilian Schell) s jeho prušáckým nadšením, ho v tom jenom utvrdí. Steinerovi muži svého velitele slepě poslouchají a jeho nadřízení plukovník Brandt (James Mason) a kapitán Kiesel (David Warner), otupení vlekoucí se válkou, jeho svérázné jednání tiše tolerují. Železný kříž se stal posledním velkým Peckinpahovým dílem, působivou výpovědí proti válce. I když Peckinpah v evropských podmínkách nemohl pracovat se svým obvyklým štábem, jeho pečeť je patrná zejména v mistrovsky zvládnutých akčních sekvencích ukazujících válečnou vřavu. Na filmu také naštěstí nejsou vidět finanční problémy, do nichž se producent Hartwig na konci natáčení dostal a které Peckinpaha donutily k improvizacím. (Česká televize)
(více)Recenze (230)
Peckinpahova tvorba je zajímavým způsobem rozkročena mezi minulostí a budoucností. Právě na Železném kříži se to dá velmi dobře vysledovat. Technickými postupy, především ultra-rychlým střihem, střídajícím se s efektními zpomalovačkami, předbíhá film dobu bezmála o několik desetiletí. Avšak v rovině narativu se ohlíží zpět. A teď nemám na mysli zasazení příběhu do období 2. světové války. Hlavní postava Steinera, symbol autorových názorů, postojů i životní filosofie, jako by snad ani nebyla z dvacátého století. Je přenesena do válčícího Německa z dob dávno minulých, téměř zapomenutých. A ať již její vidění světa založené na cti a pevném charakteru sdílíte, či je vám proti srsti, stejně ve vás nakonec vzbudí určitý druh obdivu. Jako ostatně vše, co je ve své jedinečnosti vzácné. ()
"Then I will show you, where the Iron Crosses grow." Nejvíc mě dostaly úvodní titulky (už při nich poznáme, že jde o Peckinpahův film) a závěrečná scéna aneb "Jak se to nabíjí, Steinere?!" James Coburn tady dokazuje, že je to herec přesně pro tenhle typ filmů (tvrďák a sympaťák k pohledání) a teprve ve filmech od Peckinpaha ze sebe vydal to nejlepší. ()
Je to skutečně syrový válečný film, cosi jako "na východní frontě klid" za 2. světové války - vojáci dávno přišli o všechny iluze a snaží se jenom přežít, což se samo o sobě stává čím dál těžším. Problémem tohoto filmového počinu je aspoň dle mne přílišná vypravěčská odtažitost - postavy ve snímku vystupující jsou v podstatě ploché a většina jich umře dřív než se o nich stačíme něco bližšího dozvědět. Ani u prokreslenějšího titulního hrdiny Steinera nejsou uspokojivě vysvětleny motivy jeho činů, a zdá se, že by asi nebylo marné nahlédnout do románové předlohy Železného kříže. Ale i tak, tento netradiční žánrový film potěší všechny fajnšmekry. ()
Vynikajúca vojnová dráma, ktorá ukazuje pohľad na vojnu z tej "druhej strany" - nemeckej. Pripomína, že obyčajní nemeckí vojaci trpeli hrôzami vojny rovnako ako tí spojeneckí. Jeden z najlepších filmov od excelentného Jamesa Coburna, v ktorom predstavuje seržanta Steinera, postavu, ktorá si aj v čase vojnového besnenia dokáže udržať triezvy rozum, zmysel pre spravodlivosť a svoju ľudskú stránku. 75/100 ()
Peckinpahův rukopis naprosto zřetelný i ve válečném filmu. Místo ód na hrdinství tu máme sice hrdinu, ale válkou unaveného a otráveného. Kdo viděl finského Neznámého vojáka, mohl by si říct, že Aku Louhimies čerpal inspiraci právě v Železném kříži. Ale neřekl bych, válka je idealistickou hrou o spravedlnosti či právu jen v mysli těch, kteří ji rozpoutají nebo o ni diskutují v klidu kaváren. Na bojišti je to úplně něco jiného. Ale to je tak vše, co k tomu řeknu, páč jsem v žádný nebyl, tak držím hubu. Krok zatím tedy držet nemusím, díkybohu. Jako protiválečný výkřik pochopitelně vynikající a závěrečná půlhodina (jak je u Peckinpaha zvykem) opravdu velká síla. Coburn pak jako Steiner přesný, jen etudu po zranění bych vcelku i vyškrtl, byť chápu její kontrastní význam. Železný kříž má čtyři ramena... ()
Galerie (98)
Photo © Avco Embassy Pictures
Zajímavosti (23)
- Snímek byl natočen na motivy románu "The Willing Flesh" Williho Heinricha. (Hans.)
- Herec Vadim Glowna sa o režisérovi Samovi Peckinpahovi vyjadril, že počas natáčania denne vypil 4 fľaše vodky alebo whiskey, pričom v noci spal iba 3-4 hodiny. (beso74)
- Sovieti vo filme používajú tanky T34/85. V čase, v ktorom sa odohráva dej filmu, tento tank nebol nasadený do bojov a používala sa verzia T34 s delom ráže 76 mm. V čase natáčania filmu ich však už veľa nezostalo, naproti tomu T34 s delom ráže 85 mm bol stále súčasťou výzbroje niekoľkých štátov, a tak sa použil síce nesprávny, ale ľahko dostupný typ tanku. (beso74)
Reklama