Železný kříž

Peckinpahův rukopis naprosto zřetelný i ve válečném filmu.  Místo ód na hrdinství tu máme sice hrdinu, ale válkou unaveného a otráveného.  Kdo viděl finského Neznámého vojáka, mohl by si říct, že Aku Louhimies čerpal inspiraci právě v Železném kříži. Ale neřekl bych, válka je idealistickou hrou o spravedlnosti či právu jen v mysli těch, kteří ji rozpoutají nebo o ni diskutují v klidu kaváren.  Na bojišti je  to úplně něco jiného.  Ale to je tak vše, co k tomu řeknu, páč jsem v žádný nebyl,  tak držím hubu.  Krok zatím tedy držet nemusím, díkybohu. Jako protiválečný výkřik pochopitelně vynikající a závěrečná půlhodina (jak je u Peckinpaha zvykem) opravdu velká síla.  Coburn pak jako  Steiner přesný, jen  etudu po zranění bych vcelku i vyškrtl, byť chápu její kontrastní význam.  Železný kříž má čtyři ramena... (24.11.2022)

Druhá světová z pohledu nácků. Díky chlapáckéme charismatu Jamese Coburna jsem chtěl, aby jeho četa přežila, protože i on tam byl vylíčenej, jako normální člověk, co se stará akorát o svoje chlapy. Akčních scén tam je možná až příliš. Nejsou špatné, ale zub času se na nich přesto už podepsal. Hodně mě zaujala etuda s ruskejma vojandama. (11.11.2017)

Železný kříž se snaží podchytit témata války, cti, věrnosti a lidství v celé jejich šíři. Pravda, čtyřchodový pokrm zůstává nedojeden, lecjaké sousto je pouze přežvýkáno a pak plivnuto zpět na talíř, ale nevím o mnoha jiných filmech, které se se zmíněným kvartetem těžkých tučných metafor kdy popasovaly lépe. Jen bych příště poprosil střídmost v rámci režisérského experimentování s oblohou, protože to mě občas vytrhovalo z filmu. (06.09.2016)

Druhá světová válka pohledem obyčejného německého vojáka Wehrmachtu. 1) Tento western z východní fronty napsali tři američtí scénáristé podle německé předlohy, režíroval to americký režisér, hlavní roli měl americký herec, několik rolí obsadili herci britští a ti všichni hovořili jazykem ironie a sarkasmů, který by německá duše z huby nevypustila. 2) Rusové mluví rusky, zato však Němci sice německy zpívají, ale mluví anglicky v českém dabingu. 3) Kdyby producenti vyměnili uniformy a bojiště, film se stejným scénářem se klidně mohl odehrávat třeba v britské armádě bojující proti povstavším Američanům. A klidně si k tomu mohli zpívat: Hänschen klein geht allein in die weite Welt hinein. 4) Na závěr malou poznámku pro ctihodného komentátora Adama_znk: Kapitán Stransky v závěru filmu neříká "Ukážu vám, jak bojuje tlustý důstojník", ale mluví o pruském důstojníkovi. Chybička se vloudí, že... (21.05.2012)

Tak já nevím, co to vlastně mělo jako být... Realistický válečný film ne, protože na tom je tam moc nesmyslů. Psychologický film taky ne, na to jsou zase dialogy dost stupidní. dobrodružný? to už by šlo. Peckinpah byl dobrý režisér na westerny, ale ne vždycky se dají příběhy postavené pro western naroubovat jinam... tuplem ne na východní frontu roku 44. Coburn je určitě charismatický chlapík a velitele čety průzkumáků bych mu i věřil (až na některé až podezřele oduševnělé promluvy), ale co všechny ty papírové figurky okolo (aristokratický kapitán, teplý poručík, chytré ruské zajatkyně)..... Kdo chce válečný film z německého pohledu, měl by spíš sahnout po filmech jako jje Stalingrad nebo ještě spíš po Das Boot. (20.11.2010)