Režie:
Jiří StrachScénář:
Lucie KonášováKamera:
Petr PolákHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Bára Munzarová, Jiří Schmitzer, Jana Hlaváčová, Jiří Dvořák, Ladislav Županič, Pavel Kříž, Michaela Maurerová, Aleš Háma, Roman Štolpa, Michal Čeliš, Jaroslava Obermaierová, Antonín Procházka (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh o lidské touze, lásce a odpovědnosti k bližnímu na pozadí konce 2. světové války, kdy zemi osvobozovali Američané... V květnových dnech roku 1945 končí druhá světová válka. Pro Annu Zofovou (B. Munzarová), žijící s matkou (J. Hlaváčová), manželem (J. Schmitzer) a nevlastními dětmi na statku kdesi u Kašperských Hor v západních Čechách, nastává chvíle těžkého rozhodnutí. Přivdala se sem po návratu z Anglie, kde se učila cukrářkou, aby po smrti své sestry spolu s jejím manželem převzala zodpovědnost za statek i děti. Venkovské prostředí je ale Anně cizí, vztah s mužem je nenaplněný. Když na statek přijíždějí američtí vojáci, kteří osvobozují kraj, silně prožitý vztah k jednomu z nich jí nabízí novou životní šanci. Má Anna právo všechno opustit a odejít se Stanleym (J. Dvořák) do Plzně a možná i do Ameriky? (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (83)
Herci jsou moc dobří, Schmitzer je výborný, ve scéně, kdy vchází do pokoje se slovy „nebudu tě bít“ a výrazem „já tě zabiju“ pak přímo nezapomenutelný. Spíše úsměv vzbuzují ryze čeští herci v rolích amerických vojáků – mluvící navíc s dokonalým anglickým přízvukem. Jiří Dvořák si jako jeden z nich střihl další roli libového frajera, kterému není cizí obtáhnout vše, co má dvě nohy a prsa („People do it. It’s normal“), čímž se opět dostáváme k největšímu problému českých herců – jsou příliš škatulkováni. Formálně jde o dílo velice prosté, bez jakýchkoliv vizuálních kudrlinek (až na jednu pěkně nasvícenou milostnou scénu). Scénář je OK, jen nemá jasno, o čem chce v prvé řadě být, jestli o vyrovnávání se s poválečnou situací u nás, jestli o osvobozování spojeneckými vojsky, jestli o milostném trojúhelníku – asi o všem a přitom pořádně o ničem, aniž by však přestal o něčem být. :) Nic v něm není černobílé, ačkoliv je zprvu založený právě na kontrastu domácího teroru a pohodičky s hodnými Amíky, ale všeho dočasu. Vůně vanilky není zdaleka tak okázalým projektem jako později vzniknuvší Operace Silver A (právě nadšení z ní mě přimělo se na Vůni podívat), obsahuje příliš mnoho klišé, snad se i bojí jít vlastní cestou, stále před sebou nicméně máme kus poctivě odvedené práce. Ideální coby nenáročná večerní tečka za dnem plným práce. 70% ()
Docela by mě zajímalo, jak by dopadl celovečerní kinofilm z druhé světové, když by na něj Jirka Strach dostal dostatečně obsáhlý pakšiš, už operace Silver A (ačkoli, možná je to trochu nefér, ona sama je vskutku interesantní a rozpočet naň byl dozajista štědrý) jasně ukazuje, jak zajímavý počin by to mohl být. U vůně vanilky televiznost díky dobře zvolenému scénáři nijak nevadí, snad až na moment vjezdu do Plzně, kde v šest ráno v samém centru pobíhá jeden jediný člověk a druhého dne zas jen dva metaři, to ale výsledku nijak nepřekáží, to jen lehká rozháranost a fakt, že ani jeden z aspektů příběhů není dostatečně vytěžen. Mimochodem, příslušníci 2. pěší divize byli předabováni do angličtiny výtečně, hlasová podoba s českými herci je neskutečná. ()
Řekl bych, takový prolog Operace Silver A - Strach, Dvořák, Háma. Což jen víc potvrzuje (a už tehdy bylo zřejmé), že někdejší Bajza prostřední vyrůstá v opravdu skvělého direktora. Tímto filmem si navíc ČT maličko podprahově upevňuje své divácké řady, protože u Vůně vanilky divákovi zní v hlavě Dvořákovo přesvědčující "Vítejte na jedničce" (pro stále ještě nechápavé, Jiří Dvořák namluvil velkou část upoutávek veřejnoprávní televize). O panu Sovákovi mladším už tu byla pochvalná řeč, ve filmu je v podstatě jedinou charakterní postavou (která se "nepřekabátí"). ()
Anna je frustrovaná ze svého manželství a okolí. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se její příběh neodehrával na konci války a kraj právě neosvobozovali američtí vojáci. A právě jeden z nich se do Anny zakouká a slibuje jí lepší život... Vůně vanilky je hezký film, jenom pro Českou televizi typicky bezkrevný a kupodivu i bez nějakých vypjatých emocí. P.S. Jiří Dvořák umí výborně anglicky, jenom se v tom cizím jazyce ztratila ta typická stopa ironie, kterou na jeho hlase miluju. ()
Do takové 25. minuty je to velmi solidní vesnické drama, kdy člověk čeká, co se z toho vyvine. Jenže pak přijedou američtí vojáci a celé do té doby stavěné drama je na kusy. S americkými vojáky přijely i nelogičnosti v příběhu, různá drobná wtf, a i když jsou vizuál a detaily výpravy stále vymazlené, lidsky mě to tak už nějak štve. Nehledě na to, že k Onch jsem si za tu dobu nezískal takový vztah, abych šel s ní. Chápu její pohnutky, naději, ale víc je mi sympatičtější postava Jiřího Schmitzera, a dokonce i Jany Hlaváčové - jsou uvěřitelnější, lidštější. U holky, která sloužila v Londýně a má tedy rozhled, nadhled a zkušenosti, by člověk čekal, že nenalítne prvnímu frajírkovi, kterého náhodně potká, a že je jí jasné, že mu nejde o tlumočení, ale jen o to jedno jediné. A že při jejích zkušenostech si dokáže už doma na vesnickém dvorku domyslet, kam by to (ne)vedlo. Ale ona jako trdlo jde, jako nějaká obyčejná vesnická nána, jako hrála Míša Maurerová - té by tuhle historku člověk věřil spíše. Režie, herci, výprava, kamera, to vše je nadprůměrné, ale příběh je od své hlavní zápletky kýčovitý, klišovitý a nevěrohodný, a nenabízí moc dalších možností. Schválně, jestli Lucie Konášová viděla rok předtím Čokoládu a má ten film ráda. --- Průběžné poznámky: Velmi slušný vizuál, kamera, výprava. Velmi dobré režijní vedení dětských herců, to se málokdy vidí. Postavy zatím "nahozeny" dobře, nejednoznačně, což je dobře. Uvidíme, co příběh a jak dál. Trochu mi vadí sousedka drbna, jak je přepjatě pojatá, je to trochu klišé. A i "teta" je až nějak moc nabručená a lakotná, přes čáru. Opět tradiční chyba - film z konce 2. světové a hlavní hrdinka má vyholené podpaždí? ()
Galerie (17)
Zajímavosti (11)
- Postavy Stynleyho (Jiří Dvořák), Billa (Aleš Háma), Hanka (Roman Štolpa) i jejich velitele (Pavel Kříž) přísluší k 2. pěší divizi armády USA, která se vyznačovala znakem indiánské hlavy, kterou příslušníci nosili na ramenou. (Tom_Lachtan)
- Celý film byl natočen za pouhých 19 dní. (morgos)
- Pouze dva herci namluvili své role v angličtině sami, a to Pavel Kříž a Aleš Háma. (morgos)
Reklama