Vůně vanilky

Stejně jako Radek99 uděluji plné hodnocení (později poněkud korigováno, je to přecejen hodně televizní). Na filmovém plátně, ve srovnání se zahraničními filmy by to samozřejmě byly usmolené tři hvězdičky, ale v televizi jako původní počin ČT se jedná o malý zázrak. Jiří Strach jednoduše umí a dokáže i z minima vymáčknout maximum... (01.05.2009)

Božínku ! Šmankote ! Kulisa konce války pro dramatické řádění Strachova smyslu pro humor a pokusu o nadhled. Schmitzer (ve své polistopadové škatulce) s Hlaváčovou sami všechno nezachrání a ostatní nemají prostor se vzepřít. Sexy kukuč Dvořáka, schematická Munzarová, záblesk Kříže, circus Háma from Alabama. ♫ Hudba Zb.Matějů si žije vlastním životem. No, oukéj, ale nuda. Nevyužitý potenciál námětu, místo opakování si dám klidně znovu Zbraně pro Prahu. (06.05.2012)

Dráma o vojne, ktorá sa o vojnu obtrela iba pár guľkami, skôr by som ju zaradil k červenej knižnici. Ale takej prijateľnej, keď nevyteká med z televízora, len občas kvapká. Zároveň si je možné film pustiť ako cvičenie z angličtiny pre mierne pokročilých a pokúšať sa priraďovať cudzie anglické hlasy známym českým tváram. Film na jedno pozretie, výkony hercov nesklamali, ale zároveň scenár nenadchol. (01.05.2014)

Ve všech ohledech naprosto průměrný film. Jak zpracováním, tak scénářem, režií, hereckými výkony... vším. K tomu byla velmi úsměvná (ne že bych to dokázal líp) czenglish Aleše Hámy. Ať už je to ale jakkoli nevýrazné, tak je to bohužel pořád ještě na běžnou českou produkci nadprůměr, což je hodně smutný fakt. 55% (03.02.2017)

Mně osobně se zdá, že televizní film Jiřího Stracha převyšuje ostatní domácí televizní tvorbu o hlavu a proto ho hodnotím v rámci daného žánru (téměř) absolutně, po roce 1989 je to jeden z nejlepších čistě televizních počinů vůbec. Jistě, najde se pár mušek na kráse, američtí vojáci mají profláklé ,,české" obličeje, navíc se neustále volně projíždějí krajinou a drama války zůstalo někde v pozadí (nejsem si jist, zda to ale byl tvůrčí záměr), avšak všechny mouchy jedním mávnutím odeženou doslova dech beroucí herecké výkony (zejména Jiřího Schmitzera, ale i Barbory Munzarové hlavně v úvodní hádce, dokonce mi tu nevadil ani neherec Aleš Háma, kterého jindy vysloveně nemusím), hodně dobře napsaný scénář, perfektní (sic dabovaná) angličtina amerických vojáků a konečně režijně zvládnuté vyprávění o podobách hledání osobního i partnerského štěstí na pozadí velkých dějinných událostí. Z fyziognomicky nepřehlédnutelného herce Jiřího Stracha se stává umělecky nepřehlédnutelný režisér. To je pro českou televizi moc dobře... (01.05.2007)