Strašáci

Strašáci se od jiných filmů obviňujících násilí liší svou agresivitou, svou drzostí a útočností. Nestačí jim v náznacích říct, že násilí je špatné a že mu nikdo nedokáže bez odezvy vzdorovat věčně, oni jej ukazují a to způsobem, který i dnes zacloumá kdejakým otrlejším divákem. Pro Peckinpaha tolik charakteristické zpomalené záběry nejenom vylepšují vizuální dojem, ale hlavně podtrhují bestiálnost každého násilného aktu. Při prostřelení žaludku brokovnicí mě ještě nikdy tak nemrazilo v zátylku. Umístěním děje do Velké Británie se režisér vyhýbá jednostranné kritice americké společnosti. Tady jde hlavně o varování před tím, kam až může obrana vlastního teritoria zajít. Do bodu, kdy bude každý nějakým prohřeškem vinen. Cenou za snahu o „absolutní“ definici pojmu násilí a souvisejících složek, je jistá hyperbolizace některých situací, hraničící až s morbidním humorem. Filmu to ovšem svědčí a svědčí o tom paradoxy jako ten, že je celý závěrečný masakr rozpoután kvůli vrahovi a právě na jeho úroveň se v posledním záběru poslední větou „oficiálně“ degraduje také David. Na konci budete pravděpodobně otřeseni stejně jako hrdinové. Není to příjemný pocit. Sám jsem nedokázal noc po zhlédnutí Strašáků usnout. Dílem otřeseností z viděného, dílem intenzivním přemýšlením nad lidskou přirozeností a nemožností jejího zkrocení. 90% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Dudek, Ajantis, JB2203, panja, TD (09.07.2007)

Světonázor opravdu zručného Sama Peckinpaha mi nikdy nešel pořádně pod vousy a v tomto díle to dotáhl do naprostého absolutna, zejména jeho postoj k ženám. Po celou dobu filmu jsem se nedokázal ubránit pocitu, že starý známý Sam to točí pro svoje potěšení, nikoliv proto aby zhnusil obecenstvo. Stylisticky dokonalé dílo, které mě však doslova odrazuje svými postoji. (12.07.2007)

Tenhle film jsem sledovala s otevřenou pusou...Panebože, něco takového se jen tak nevidí. Absolutně špičkový Dustin Hoffman, jehož samotářský intelektuál, který je nucen bránit se tyranizování primitivního okolí, je prostě k nepřehlédnutí a celý film vlastně patří jemu. Vyvrcholení mi pak vyrazilo dech, a to právě díky Hoffmannovi. Poslední věta doslova obnažuje pravou podstatu filmu a ukazuje, kam až lze zajít a jak hodně člověka změní jedna noc. Z násilí ve filmu se mi nikdy nedělalo špatně, dokud nepřišel Sam Peckinpah. (17.07.2005)

Strašáci servírují studie násilí, proměny lidských povah nebo vrstvy strachu, ale v tak mdlé podobě, že ani tradičně precizní Dustin Hoffman nic nezachrání. Když chci vidět přechod hrdiny z nekňuby na chladný obranný stroj, tak čekám víc než bezradného chlapíka, který najednou přimhouří oči a začne konat. To pro mě není uvěřitelně budovaný zvrat, ale deus ex machina ve prospěch Peckinpaha, který se tak může vyžít v krvi, akci a střihu. (06.07.2007)

Brilantní studie násilí uprostřed zdánlivě klidné vesnice šokuje jednak závěrečným krutým střetem a hlavně geniálním výkonem Dustin Hoffmana v roli zdánlivě pasivního a ňoumovitého matematika, který v sobě objeví až snad zvířecí pudy při obraně vlastního domova. Skvělou Peckinpahovu režii (s působivým střihem) asi není třeba zdůrazňovat. (21.05.2007)