Reklama

Reklama

Bez střechy a bez zákona

  • Francie Sans toit ni loi (více)

Na začátku je zmrzlá tulačka na kraji cesty a pokus o rekonstrukci příběhu, který dívku přivedl až sem. Postupně se dozvídáme něco málo o mladé Moně, která bezcílně putuje vinařským krajem jižní Francie. Lidé, kteří se s ní setkali, hovoří o zvláštní, nezávislé, až fatalisticky zaměřené bytosti, přijímající věci, jak přicházejí. Nahodilé vztahy jsou součástí jí samé, v kontaktu s okolním světem se nijak citově neangažuje, spíše sama působí jako katalyzátor, podněcovatelka sebereflexí. Vardová jakoby pomíjí otázku, proč je její hrdinka právě taková, relativizuje její životní cestu. Výsledkem je však tázání namířené proti divákovi, který se nakonec musí sám sebe ptát, co takové svobodné uvažování znamená pro něho a jak daleko by právě on byl ochoten a schopen jít. Na působivosti této zdánlivě improvizované mozaiky má zásadní podíl hlavní představitelka Sandrine Bonnaireová, oceněná za svůj výkon Césarem. (NFA)

(více)

Recenze (29)

Omnibus 

všechny recenze uživatele

LEATHERFAC to řekl za mě. Artovka i mého mládí. Tenkrát za 5 hvězd, nyní (a to ze slušnosti) jen za tři. K příběhu už jen dodávám: jiný kontinent, trochu jiná doba, ale úplně stejný zbytečný život a zbytečná smrt jako v případě Christophera - "Alexandra Supertrampa". Škoda, že se tihle dva rozervaní mládežníci minuli v prostoru i v čase. Určitě by si rozuměli. Ona by do vztahu přinesla pragmatickou sexualitu, on by dodal prachy (místo, aby je rozdal na nějakou neadresnou charitu) a ona by ho učila, jak je s živočišnou poživačností rozfofrovat. Mrznout při spaní pod širákem by vyráželi jen na víkendy (při dobré předpovědi počasí). Ale hlavně - založili by spolu rodinu. Neboť na „svobodě“ dobrovolné samoty a zbytečné smrti není nic povznášejícího. A ani obdivuhodného. Jakkoli i mě to v mládí připadalo cool a hrozně art. ()

kajda.l 

všechny recenze uživatele

Ač se mé sympatie k Moně rovnaly sympatiím k pohlavní chorobě, její sebedestruktivní cestu rovnou do hlíny, jsem si užíval v plné parádě. Parádní pocitovka, která hraje plnou parou na smysly diváka a mnohdy pěkně nechutně. Puch vycházející z naší slaboduché krasotinky (její chování dokáže ospravedlnit pouze pravděpodobná přítomnost psych. poruchy), na diváka přímo sálá z obrazovky. Vardová i v době bez třiDé (ptákovinek) zvládla to, co většina 3D blbostí současnosti nedokáže. Diváka vcucnout, aby se stal součástí vyprávěného. A u mě boduje hlavně tím, že pozorujícího diváka nenutí ke kladnému postoji k hlavní hrdince. Žádný patos, nulový sentiment, jen odměřený postoj a to mi v tomto případě strašlivě vyhovuje. Nesnáším, když mi ve filmech o amorálních postavách někdo předhazuje, že vlastně má "dobré srdce" a měl bych onu postavu litovat. Vardová jen ukazuje cestu lidského parazita k jedinému možnému konci a jelikož nepodceňuje diváka, tak onu (pro většinu tvůrců) silnou "pointu" odhalila hned na počátku. Silné čtyři ... k plnému hodnocení bych potřeboval opakovanou projekci a tou si nejsem úplně jistý. 85% ()

Reklama

honajz2 

všechny recenze uživatele

Nějakou silnější scénu aby v tom jeden pohledal, ale celkově to nemůžu hodnotit níže, když ten film vlastně funguje. Snad jediný větší problém mám v postupné monotónnosti stylu, který zde Varda zvolila. Ten sice má něco do sebe a i přes ten občas zmatený střih se mi líbilo, že zde různě zaznívají jak názory tulačky Mony na svět a na lidi co potkává, tak i názory lidí, kterým se Mona připletla do života - je v tom znát určitá komplexnost a tu na tom oceňuji snad nejvíc. Problém ale vnímám v tom, že je to pořád o jednom a tom samém stále dokola, bez jakéhokoli momentu překvapení nebo snahy zabrouzdat do jiných myšlenek či odlišného rozvíjení děje. Jak to s Monou celé dopadne navíc víme už v úvodní scéně, takže zde ani není z čeho vytvářet jakékoli napětí. A to tomuhle filmu zoufale chybí, protože i přes povedené neutrální pojetí a dostatečnou promyšlenost námětu i jednotlivých scén to prostě pořád není úplně ono. Určitě to mohlo vypadat líp. Ale vrátím se ještě k té neutralitě - ono se to sice možná chvílemi tváří jako film o tom, jak je absolutní svoboda naprosto super, ale čím déle Monino putování trvá, tím více příkoří s ním spojených se objevuje a celkové vyznění je vlastně takové, že není špatné chvíli žít jako nomád, ale nedá se tak žít celý život. A hlavně se tak nedá žít dlouho. V zimě totiž veškerá domnělá idylka okolo toho hnedka skončí. A i když se tu na psychologii Mony mohlo víc zapracovat, člověk ji i tak nějak stejně chápe, včetně toho, že se toho stylu života nikdy nevzdává, ale vlastně si za vše může sama svojí tvrdohlavostí a neustálým utíkáním před jakoukoli zodpovědností. Jak už jsem psal, je to hodně zajímavý film, jen ho dost kazí nezájem ho víc gradovat a rozvíjet. Slabé 4* ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Hoci feminizmus je pre mna len dalsi - izmus / a tych je 160/, tak film bol na urovni. Nehovorim, ze baba Varda sa rezisersky vyrovna Kaprovi, to ani omylom, ale posnazila sa. cely film ma kludne tempo, holka sa prechadza juznym Francuzskom, riesi nahodne vztahy, a naprikald aj to, ze v zime sa neda spat vo volnej prirode . 70 % ()

Pedestrian 

všechny recenze uživatele

Uzená je hlavní hrdinka pěkně, ale zase se to táhne jako smrad, což je pro tyhle sociální dramata už norma. Nevyčítám filmu, že Mona je minimálně stejná kráva jako Iva z Odvážných palců a fandit jí nejde ani za mák, ale vadí mi, že už od začátku snímku víme, že nakonec umrzne v příkopu. A na těhle filmech mě právě baví sledovat, do jak hlubokých sraček se ještě jejich postavy mohou dostat, a ne celý film čekat, až ta špína konečně zdechne. ()

Galerie (23)

Zajímavosti (8)

  • Film kombinuje přímočaré vyprávění, v němž vidíme Monu (Sandrine Bonnaire) žít její život, s pseudodokumentárními sekvencemi, v nichž se lidé, kteří Monu znali, obracejí na kameru a vyprávějí, co si o ní pamatují. Významné události jsou někdy ponechány nezobrazené, takže divák si musí informace poskládat dohromady, aby si udělal úplný obrázek. (classic)
  • Původní francouzský název Sans toit ni loi je hříčkou s běžným francouzským idiomem „Sans foi ni loi“, což znamená „bez víry a bez zákona“. (classic)
  • V úvodních titulcích Agnès Varda, která natáčela především v regionech Gard, Bouches-du-Rhône a Hérault, děkuje obyvatelům obcí Bellegarde, Boulbon, Saint-Etienne du Grès, Générac, Jonquières-St-Vincent, Uchaud Moncalm a Tresques. (classic)

Související novinky

Evropské kultovky jen na KVIFF.TV

Evropské kultovky jen na KVIFF.TV

20.10.2023

KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (více)

Zemřela francouzská režisérka Agnès Varda

Zemřela francouzská režisérka Agnès Varda

29.03.2019

V 90 letech zemřela významná francouzská režisérka Agnès Varda. Filmařka oceněná kromě jiného také čestným Oscarem patřila k předním tvůrcům francouzské nové vlny, mezi její nejslavnější filmy pak… (více)

Reklama

Reklama