Režie:
Agnès VardaScénář:
Agnès VardaKamera:
Patrick BlossierHudba:
Joanna BruzdowiczHrají:
Sandrine Bonnaire, Yolande Moreau, Macha Méril, Stéphane Freiss, Jacques Berthier, Laurence CortadellasObsahy(2)
Na začátku je zmrzlá tulačka na kraji cesty a pokus o rekonstrukci příběhu, který dívku přivedl až sem. Postupně se dozvídáme něco málo o mladé Moně, která bezcílně putuje vinařským krajem jižní Francie. Lidé, kteří se s ní setkali, hovoří o zvláštní, nezávislé, až fatalisticky zaměřené bytosti, přijímající věci, jak přicházejí. Nahodilé vztahy jsou součástí jí samé, v kontaktu s okolním světem se nijak citově neangažuje, spíše sama působí jako katalyzátor, podněcovatelka sebereflexí. Vardová jakoby pomíjí otázku, proč je její hrdinka právě taková, relativizuje její životní cestu. Výsledkem je však tázání namířené proti divákovi, který se nakonec musí sám sebe ptát, co takové svobodné uvažování znamená pro něho a jak daleko by právě on byl ochoten a schopen jít. Na působivosti této zdánlivě improvizované mozaiky má zásadní podíl hlavní představitelka Sandrine Bonnaireová, oceněná za svůj výkon Césarem. (NFA)
(více)Recenze (29)
Uzená je hlavní hrdinka pěkně, ale zase se to táhne jako smrad, což je pro tyhle sociální dramata už norma. Nevyčítám filmu, že Mona je minimálně stejná kráva jako Iva z Odvážných palců a fandit jí nejde ani za mák, ale vadí mi, že už od začátku snímku víme, že nakonec umrzne v příkopu. A na těhle filmech mě právě baví sledovat, do jak hlubokých sraček se ještě jejich postavy mohou dostat, a ne celý film čekat, až ta špína konečně zdechne. ()
Hoci feminizmus je pre mna len dalsi - izmus / a tych je 160/, tak film bol na urovni. Nehovorim, ze baba Varda sa rezisersky vyrovna Kaprovi, to ani omylom, ale posnazila sa. cely film ma kludne tempo, holka sa prechadza juznym Francuzskom, riesi nahodne vztahy, a naprikald aj to, ze v zime sa neda spat vo volnej prirode . 70 % ()
Nějakou silnější scénu aby v tom jeden pohledal, ale celkově to nemůžu hodnotit níže, když ten film vlastně funguje. Snad jediný větší problém mám v postupné monotónnosti stylu, který zde Varda zvolila. Ten sice má něco do sebe a i přes ten občas zmatený střih se mi líbilo, že zde různě zaznívají jak názory tulačky Mony na svět a na lidi co potkává, tak i názory lidí, kterým se Mona připletla do života - je v tom znát určitá komplexnost a tu na tom oceňuji snad nejvíc. Problém ale vnímám v tom, že je to pořád o jednom a tom samém stále dokola, bez jakéhokoli momentu překvapení nebo snahy zabrouzdat do jiných myšlenek či odlišného rozvíjení děje. Jak to s Monou celé dopadne navíc víme už v úvodní scéně, takže zde ani není z čeho vytvářet jakékoli napětí. A to tomuhle filmu zoufale chybí, protože i přes povedené neutrální pojetí a dostatečnou promyšlenost námětu i jednotlivých scén to prostě pořád není úplně ono. Určitě to mohlo vypadat líp. Ale vrátím se ještě k té neutralitě - ono se to sice možná chvílemi tváří jako film o tom, jak je absolutní svoboda naprosto super, ale čím déle Monino putování trvá, tím více příkoří s ním spojených se objevuje a celkové vyznění je vlastně takové, že není špatné chvíli žít jako nomád, ale nedá se tak žít celý život. A hlavně se tak nedá žít dlouho. V zimě totiž veškerá domnělá idylka okolo toho hnedka skončí. A i když se tu na psychologii Mony mohlo víc zapracovat, člověk ji i tak nějak stejně chápe, včetně toho, že se toho stylu života nikdy nevzdává, ale vlastně si za vše může sama svojí tvrdohlavostí a neustálým utíkáním před jakoukoli zodpovědností. Jak už jsem psal, je to hodně zajímavý film, jen ho dost kazí nezájem ho víc gradovat a rozvíjet. Slabé 4* ()
Pre človeka je cudzí človek odpad... nič sa nedá robiť, je to proste tak a platí to špeciálne v prípadoch spoločensky neprijateľných živlov. Pozerať sa na film je niečo iné, ako si to s hlavnou postavou vymeniť a možno sa budete pri sledovaní Tuláčky aj hanbiť, že jednoducho aj keby ste chceli, tak nakoniec bezdomovcovi v reáli okrem hodenia dvadsaťcentovky nepomôžete. Horšie je to už v prípadoch, kedy sa mladá žena spolieha na podobné živly ako je ona sama. Varda však nemoralizuje, tuláčka má rada slobodu, trávu a pracuje len keď sa jej chce. No a sympatická vám byť skutočne nemusí. Nakoniec si teda zoberiete z filmu presne to, čo chcete vy sami... pohnúť by s vami ale mohol. ()
Musím říci, že jsem první části filmu moc nerozumněl, teda spíš jsem přesně nevěděl, o čem ta holka přemýšlí, a proč to panoptikum kolem ní, a jak je to vyprávěno. Ale se scénou, kdy se setká s o pár let starší ženou, se ten příběh stane najednou pro mě vjemově dotknutelným. Nevím jestli jsem té holce pak rozumněl víc, ale začal jsem to s ní prožívat, a těm ostatním postavám jsem rozumněl. Od tohohle momentu jsem měl pocit, že se ve vyprávění filmu něco změnilo, ale jenom tak nepartně, nepostřehnutelně, nepojmenovatelně. No... PS: druhá půlka je delší. :-) ()
Galerie (23)
Photo © Ciné Tamaris
Zajímavosti (8)
- Film kombinuje přímočaré vyprávění, v němž vidíme Monu (Sandrine Bonnaire) žít její život, s pseudodokumentárními sekvencemi, v nichž se lidé, kteří Monu znali, obracejí na kameru a vyprávějí, co si o ní pamatují. Významné události jsou někdy ponechány nezobrazené, takže divák si musí informace poskládat dohromady, aby si udělal úplný obrázek. (classic)
- V anketě časopisu „Sight and Sound“ o nejlepší filmy všech dob z roku 2022 se film umístil na 101. místě v anketě kritiků a na 41. místě v anketě filmařů. (classic)
- Film je věnován spisovatelce Nathalii Sarrautové. (Zdroj: NFA)
Reklama