Sedmá pečeť

Sedmá pečeť mě dost překvapila - především svou humornou stránkou (hlavně ty tak suše podávané vtipné průpovídky Blockova "sluhy"...nebo např. ta scéna, ve které, v jiných místech filmu majestátně působící Smrtka, škodolibě podřezává strom pod jednou z postav). Žádný velkolepý středověký opus o hledání víry a Boha se nekoná - to hledání tu je, avšak v ještě mnohem širším slova smyslu a vůbec né velkolepě pojaté, nýbrž dokonale střídmě a možná o to působivěji zobrazené. Právem jeden ze zásadních filmů světové kinematografie, ve kterém mi však to pověstné "něco" k pocitu dokonalosti chybělo. Buď jak buď - silné dílo. (23.03.2007)

Po náročném pracovním dni nemůže zasloužilý duševní masochista sáhnout po lepším kousku, než tomto nudném, černobílém, intelektuálním žvástu. Pro mne, tedy omezeného tvora, jehož povrchnost nikdy nedocení krásu umění, má tento klenot světové kinematografie přesně hodnotu, kterou jsem za něj vydal v Levných knihách - t. j. 7,- Kč, které s chutí posílám kontejnerovou poštou někam daleko ode mne. (23.02.2012)

Legendární šachová partie mezi smutným rytířem (mladý Max von Sydow) a Smrťákem (děsivý Bengt Ekerot), tvoří od prvních záběrů magickou podívanou. Nádherné a vzrušující vyznaní životu, lásce i smrti nestárne ani po tolika letech a stále vyznívá velmi současně. Film nabízí i nebývale realistickou prohlídku středověku, kde na vás čekají dívky posedlé ďáblem, mor a mrtvoly. Na rozdíl od pozdějších Bergmanových snímků není Sedmá pečeť jen trýznivě intelektuální depresí, ale působí hravě a svobodně. (01.08.2009)

Det Sjunde inseglet zapadá do Bergmanovi meditační tvorby a přesně tak i vypadá. Přestože to není film jednoduchý na zhlédnutí, které jedno samo o sobě není dostačující, jedná se o vrcholové dílo světové kinematografie. Ke škodě je mu jen, že obsahuje pár slepých míst, kde částečně nudí, která jsou jen na úkor děje a neslouží filmu jako výrazný atribut posouvající děj dále nebo jej alespoň obohacující. Oproti tomu však figurují i velice silné scény, které svou řemeslnou dokonalostí vyrážejí divákovi dech. Ingmar Bergman svým filmem demonstruje, že i zdánlivě jednoduché pasáže snímku mohou obsahovat prvky nutné pro příběh a zároveň dát divákovi nějaké zajímavé poučení. Kromě skvělé kamery a režie, která k Bergmanovi prostě patří, bych se ještě rád zmínil k hereckým výkonům ústředních postav (tedy spíše těch, které mě zaujaly). Bengt Ekerot jako Smrt odvedl opravdu skvělou práci, hraje přirozeně a přestože fascinuje jde z něj i respekt a divák může pociťovat i chvilkové návaly nenávisti k této postavě. Max von Sydow je skvělý herec, což nám dokazuje v každém svém filmu, kdyby jím nebyl, jistě by se nemohl stát Bergmanovým dvorním hercem. Ani v Det Sjunde inseglet tomu není jinak, jeho výkon je stabilní a pokud na pár místech zaváhá, není mu to třeba vyčítat, neboť chvilkový výpadek je většinou zdařile zamaskován. 4* dávám jen proto, že několik scén bylo opravdu ''mimo''. (14.04.2006)

[8/10] (Svensk Filmindustri) (Čb. /// Produkce: Allan Ekelund /// Scénář: Ingmar Bergman podle vlastní divadelní hry Trämålning /// Kamera: Gunnar Fischer /// Hudba: Erik Nordgren /// MFF v Cannes: Ingmar Bergman, spolu s Wajdovým filmem Kanály (zvláštní cena poroty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.01.2009)