Děvče z předměstí anebo Všecko příjde najevo

Děvče z předměstí anebo Všecko příjde najevo jest sice stařičká látka, kterou Tyl odkoukal u Nestroye, ale i o století později měla stále cosi do sebe. V dějinně napjaté době se znovu setkal režisér Pištěk s hudebním skladatelem Piskáčkem a opět vytvořili zdařilé dílo české filmové operety, v mnohém navazující na jejich první triumf v podobě operety Aničko, vrať se! (1926). Tylovské panoptikum nabídlo mnoho roztomilých příležitostí pro přísnou, ale neskonale nádhernou Helenu Bušovou, pro naivní a ještě krásnější Jiřinu Sedláčkovou a samozřejmě pro báječnou Zitu Kabátovou, která neváhala a celý film si bezmála ukradla pro sebe. Kabátové pikantní herečka Valerie Dupla prochází každou scénu v novém kostýmu (z nichž nejlepší je Salomé), střídá několik hereckých poloh a zazpívá i několik roztomilých Piskáčkových písní. Nu, a ještě ke všemu je příběh s humorem a poučením, ve kterém nad lží a nenávistí zvítězí svým důvtipem krajánek Šukálek. Nelze si přát víc. (05.12.2020)

Uvést v předvečer nacistické okupace něco tak nemoderního a starodávného je sice na pováženou, ale možná, že právě tehdy diváci zatoužili víc než kdy jindy schovat se do útulné atmosféry tohoto nevinného příběhu. Nutno dodat, že překvapil nejen Pištěk coby režisér, ale také Cámara, jehož scénář podtrhl barvité charaktery tylovských figurek, hemžících se kolem mladé, vdavekchtivé vdovy či komického dohazovače s ještě komičtějším jménem. Méně vídaný kousek, možná až zbytečně přehlížený. (04.10.2008)

Opomíjený film dle předlohy Josefa Kajetána Tyla mě překvapil. Tylův styl je natolik osobitý, že se mu přizpůsobili i herci z počátku Protektorátu, ale jistě se při něm dost vyřádili, především Jára Kohout a František Kreuzmann. Děj je ovšem velmi jednoduchý včetně zápletky, jenže v době národního obrození jistě diváci rádi za takovými příběhy chodili. Takže dobré tři hvězdičky. (22.10.2019)

Theodor Pištěk si zkusil filmovou režii. Výsledkem je příjemný a stylově čistý staropražský příběh podle předlohy Josefa Kajetána Tyla. Bez většího problému zde ožívá atmosféra roku 1845 a všechny figurky tehdejšího městského koloritu. Film nezapírá, že si neklade vysoké nároky, a to je jeho největší výhoda. Tuto skvostnou iluzi pak doprovází herecky velmi dobře volený soubor. Vzhledem k tomu, že naše televize tento film jako spoustu jiných ignorují, pouštím si ho zhruba jednou za rok na kazetě. Zatím nezklamal. (28.12.2003)

Problém filmu tkví v tom, že většina Tylových textů ve srovnání s jeho součastníky (Havlíček, Němcová, Erben, Čelakovský, Mácha) nenabízí nějakou nadčasovou kvalitu, ale dobový mainstream v mezích měšťanských konvencí, navíc hodně výchovně zaměřený. Jinak asi nelze míti moc výhrad, pojetí je takové, jaké bychom od frašky se zpěvy čekali tehdy i dnes. (20.03.2012)