foto

Zita Kabátová

  • nar. 27.4.1913
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 27.5.2012 (99 let)
    Praha, Česko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

„Už nikdy nebudu hrát ve filmu, už na to nemám. Já bych roli uhrála. Nádherně. Kdyby šlo jenom o to to tam odkecat. To jo. Ale dostaňte mě v pořádku tam a zpátky. Umyjte mě. Načančejte a odličte mě. A tohle všechno, to už je na mě strašně moc.“

Svěřila se v srpnu 2005 druhá nejstarší žijící česká herečka Zita Kabátová novinářům a tak vlastně ukončila svoji plodnou hereckou kariéru (i když toto své tvrzení později dvakrát porušila). Na kontě má desítky divadelních rolí a šedesát rolí ve filmu.

Narodila se 27. dubna 1913 v Praze na Malé straně architektovi Bennovi Kabátovi (ve svých žilách má také šlechtickou krev). K herectví a k umění měla blízko už odmalička. I když její otec byl architekt (podílel se na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně), psal dětské loutkové hry a se svojí ženou hrál u ochotníků. I Zitin strýc Josef Šváb – Malostranský (1860 – 1932) byl hercem a prvním českým filmovým hercem. Poprvé se na divadelních prknech objevila ještě jako nemluvně v povijanu v Malostranské besedě.

Jako dítě vystupovala na žižkovské scéně u Karla Želenského a u ochotníků. U ochotníků hrála i po vystudování gymnázia a klášterní školy. Na začátku třicátých let se snažila dostat do Divadla Vlasty Buriana (později i do Osvobozené divadla), neměla však ještě potřebné zkušenosti. Od roku 1935 se začala herectví věnovat profesionálně. Od ochotníků se dostala do divadélka Akropolis (1935), a poté do Tylova divadla v Nuslích (1935 – 1936), Velké operety (1936 – 1938), Nového divadla (1938 – 1940), Švandova divadla (1940 – 1941) a Komorního divadla (1941 – 1944).

Na přelomu let 1935 a 1936 si Zita Kabátová přečetla ve Filmovém ilustrovaném zpravodaji výzvu: „Kdo chce být Sextánkou?“ Producenti totiž hledali nové talenty pro nově připravovaný film SEXTÁNKA (1936). Rozhodla se zkusit štěstí a poslala jim své foto. Byla pozvána do Almy, kde se na ní ředitel Jelínek podíval a prohlásil, že se na Sextánku nehodí (tuto roli ve filmu nakonec získala populární Hana Vítová). Navrhl jí však, že by se hodila na hlavní ženskou roli ve filmu SVĚTLO JEHO OČÍ (1936). Byla pozvána na pohovor, po němž hlavní roli ošetřovatelky Světly ve svém prvním filmu získala.

Film SVĚTLO JEHO OČÍ odstartoval Kabátové závratnou kariéru jedné z nejoblíbenějších hereček 30. a 40. let. Hlavně díky svému elegantnímu zjevu a kultivovanému projevu. Ze začátku hrála v různých sentimentálních a nenáročných komedií režisérů Vladimíra Slavínského, Miroslava Cikána, Václava Binovce a Jana Svitáka: ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH (Miluška Kovářová), LOJZIČKA (Karla), LÍZIN LET DO NEBE a LÍZINO ŠTĚSTÍ (učitelka Sýkorová), BLÁHOVÉ DĚVČE (žena Albína), KDYBYCH BYL TÁTOU (prodavačka Helena), JEJÍ HŘÍCH (medička Holmová), SRDCE V CELOFÁNU (tanečnice Nina), ZLATÝ ČLOVĚK (MUDr. Jožka Severýnová), MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (Lia Karstenová) a další.

Z jejích významnější rolí si vyjmenujme: Elsu v TULÁKU MACOUNOVI (1939), Pepičku, ženu Františka Kmocha v životopisném filmu TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940), malířku Helenu v komedii ŽIVOT JE KRÁSNÝ (1940), operetní hvězdu Marion v Burianově komedii PROVDÁM SVOU ŽENU (1941), Julii Jelenovou v další „Burianovce“ PŘEDNOSTA STANICE (1941) a Márynku Bezouškovou v PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI (1941). S Králem komiků Vlastou Buranem si zahrála ještě jednou jako jeho žena Jarmila Valentová – Putičková v komedii ZLATÉ DNO (1942).

Životní rolí se stala kreace Heleny Horníkové ve Slavínského komedii MUŽI NESTÁRNOU (1942), která zažije románek s mladým studentem Stáňou (Jan Pivec – původně měl tuto roli hrát Oldřich Nový). Stejný románek se Stáňou po letech čeká i její dceru a vnučku, která si nakonec Stáňu vezme. Zita Kabátová zde ztělesnila ženu ve třech životních etapách – krásnou třicetiletou ženu, starší ustaranou matku a starou bělovlasou babičku, zatímco její partner se za dvacet osm let vůbec nezměnil a vypadá stále mladě.

Úplným protikladem byla následující role intrikánky baronesy Heleny z Alcantaru v kostýmní komedii Martina Friče POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944), kterou si zahrála po delší pauze. Role baronesy byla na dlouhou dobu také její poslední. Kabátová hrála za nacistické okupace pod pseudonymem Maria von Buchlow i ve dvou německých filmech (GLÜCK UNTERWEGS a SCHICKSAL AM STROM).

Po válce jí bylo z tohoto důvodu zakázáno veřejné vystupování. V té době jí režisér Ladislav Brom seznámil s Jerry Králem – ředitelem firmy Zeiss Ikon v indické Bombaji a v roce 1946 se za něho vdala. Manželé chtěli odletět do Bombaje, Kabátová však nedostala vízum a musela zůstat v Československu, zatímco manžel byl v Indii. Za nějaký čas byl přeložen do Londýna, Zita znovu zažádala o vízum, ale marně, psal se totiž rok 1948. Proto se oba manželé na dálku rozvedli. Kabátová v té době žila na pokraji chudoby, její kamarádka, majitelka fotoateliéru, jí nabídla místo. Uměla totiž dobře malovat. Ve fotoateliéru kolorovala a retušovala fotografie, malovala však i květiny na porcelán.

Příležitost si opět zahrát získala ve Vesnickém divadle (1950 – 1954), v Pražské estrádě (1954 – 1958) a v Alhambře. Z politických důvodů musela svoji divadelní činnost opět přerušit. V roce 1955 se potkala se svým dávným přítelem veslařem a olympionikem Jiřím Zavřelem (1910 – 19??), který se právě vrátil z desetiletého vězení v Jáchymově, a za něhož se v roce 1956 provdala. Novomanželům se narodil syn Jiří (*1957), který ve druhé polovině 90. let vystěhoval do Ameriky, kde je nyní podnikatelem. Jiří Zavřel však v roce 1965 emigroval do USA, kde ho porazilo auto. V sedmdesátých letech se Zita Kabátová dokonce stala vedoucím několika pražských kin (např. kino Illusion).

Po pětadvaceti letech se opět dostala před filmovou kameru, kdy jí režisér Jiří Hanibal obsadil jako přítelkyni Marii do filmu HVĚZDA (1969). Od 70. let začala vytvářet menší a epizodní role ve filmech ŽENY V OFSAJDU (žena hajného), SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (matka), AKCE BORORO (vdova Fričová), PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (Polka Sosnowská), AKCE V ISTAMBULU (kadeřnice), TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI (sekretářka Kopalová), NOC KLAVÍRISTY (host ve vinárně), BIELA STUŽKA V TVOJICH VLASOCH (Čupková), VŠICHNI PROTI VŠEM (jeptiška Beata), KULOVÝ BLESK (účastnice stěhování Opatrná), V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (prodavačka v antikvě Kunešová) nebo JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (Šafránkovic sousedka). Vyzkoušela si rovněž práci v dabingu (př. UKRADENÁ BITVA).

Větší role jí přišly až po roce 1989, kdy sehrála starou šlechtičnu v ZAPOMENUTÉM SVĚTLE (1996), velkovévodkyni v Brabcově černé komedii KRÁL UBU (1996), babičku Elišku ve slovenském filmu MODRÉ Z NEBE (1997), starou paní Balážovou v rodinné komedii režiséra Václava Vorlíčka MACH, ŠEBESTOVÁ A KOUZELNÉ SLUCHÁTKO (2001) a Marušku Grulichovou ve slavném Michálkově v BABÍM LÉTĚ (2001). Objevila se i ve dvou seriálech (NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE a TO JSEM Z TOHO JELEN) a v televizním snímku ZLATÁ BRÁNA (2004). V letech 1997 – 1999 dokonce hostovala v divadle Pod Palmovkou jako šlechtična de Rosamonde v inscenaci „Nebezpečné známosti“.

Zdálo se, poslední rolí Zity Kabátové bude stařenka (vytvořená po bohu Svatopluka Beneše) v dramatu ŽELARY (2003) Ondřeje Trojana. Přesto si zahrála ještě babičku v dramatu HODINU NEVÍŠ… (2009) Dana Svátka a profesorku Heinovou ve Štancelově komedii PAMĚTNICE (2009). Často je zvána jako pamětnice do vzpomínkových televizních pořadů (KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH, RENDEZ – VOUS SE ZITOU, 13. KOMNATA ZITY KABÁTOVÉ). Ve spolupráci s několika publicisty vyšly její vzpomínky „Sváteční žena Zita Kabátová“ (1999), „Lásky a lidé mého života“ (2006), „Moje první republika“ (2007), „Bez servítků…“ (2008) a „Můj recept na dlouhověkost“ (2008). Získala Cenu Senior Prix (1993).

Přes zdravotní problémy, operaci srdce, zlomený krček kyčelní kosti a upoutání na lůžko (od října 2005) v pražském Motole byla až do konce života stále aktivní, plná života, četla a sledovala televizi a i dění ve světě. Zita Kabátová, jedna z posledních žijících pamětnic filmové éry 30. a 40. let, zemřela 27. května 2012 v Praze ve velmi vysokém věku devadesáti devíti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

2009 Hodinu nevíš...
Pamětnice
2004 Zlatá brána (TV film)
2003 Želary
2001 Babí léto
Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko
2000 To jsem z toho jelen (TV seriál)
1999 Komu zvoní hrana (TV film)
1998 Doma je doma (TV film)
Na lavici obžalovaných justice (TV seriál)
1997 Modré z nebe
Nebezpečné vztahy (divadelní záznam)
1996 Král Ubu
Zapomenuté světlo
1988 Jonáš II. aneb Jak je důležité míti Melicharovou
1987 Jak básníkům chutná život
1981 Kaňka do pohádky
V podstatě jsme normální
1980 Bakalári (TV seriál)
Blondýna (TV film)
Kluci z bronzu
V hlavní roli Oldřich Nový
1979 Kam nikdo nesmí
1978 Kulový blesk
Skandál v Gri - Gri baru
1977 Biela stužka v tvojich vlasoch
Všichni proti všem
1976 Noc klavíristy
1975 Akce v Istanbulu
Tam, kde hnízdí čápi
1974 Med (TV film)
Případ mrtvého muže
1972 Akce Bororo
Ukradená bitva
1971 Bakaláři (TV seriál)
Svět otevřený náhodám
Ženy v ofsajdu
1969 Hvězda
1944 Hudbou za štěstím
Osud na řece
Počestné paní pardubické
1942 Muži nestárnou
Zlaté dno
1941 Advokát chudých
Pantáta Bezoušek
Provdám svou ženu
Přednosta stanice
1940 Artur a Leontýna
Madla zpívá Evropě
To byl český muzikant
Život je krásný
1939 Děvče z předměstí anebo Všecko příjde najevo
Její hřích
Kdybych byl tátou
Lízino štěstí
Osmnáctiletá
Srdce v celofánu
Tulák Macoun
U svatého Matěje
Zlatý člověk
Žabec
Ženy u benzinu
1938 Bláhové děvče
Manželka něco tuší
Stříbrná oblaka
1937 Klatovští dragouni
Kvočna
Lízin let do nebe
Žena na rozcestí
1936 Lojzička
Manželství na úvěr
Rozkošný příběh
Světlo jeho očí
Ulička v ráji
Vzdušné torpédo 48

Dokumentární

2011 Ritz, nebo nic (TV film)
2009 Neobyčejné životy (TV seriál)
2008 Anna Letenská: Komička a nacisté (TV film)
Po stopách hvězd (TV seriál)
13. komnata Zity Kabátové (TV film)
2007 Naška, slečna z dobré rodiny (TV film)
Písničkář, který nezemřel (TV film)
Sesazený král (TV film)
2004 Písničku si cestou notoval (TV film)
Šumné Polabí (TV film)
2002 Diagnóza: Smrt nenávistí (TV film)
Hamlet IX. hodnostní třídy (TV film)
Příběhy slavných (TV seriál)
Věčný Kristián Oldřich Nový (TV film)
2001 Jak se točilo Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (TV film)
2000 Tam, kde sídlí hvězdy (TV film)
1999 Na další štaci? (TV film)
1994 Rendez - vous se Zitou (TV film)
1984 Modravých dálek volání (TV film)

TV pořady

2010 VIP zprávy (TV pořad)
2004 Život plný písniček (TV pořad)
2001 Na kus řeči (TV pořad)
1999 Bakaláři 1999 (TV pořad)
1998 Nikdo není dokonalý (TV pořad)
Prima jízda (TV pořad)
1997 Úsměvy (TV pořad)
1991 Album (TV pořad)
1985 Kavárnička dříve narozených (TV pořad)
Videostop (TV pořad)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace