Léto s Monikou

Při sledování mi přišlo, že Léto s Monikou se dost podobá Letnímu snu a v duchu jsem trochu i srovnával. Mile mě překvapil úvod, kdy mi začátek vztahu přišel velmi autentický a také mě pobavil. Pak jsem byl chvíli rozpačitý z materiálního zázemí obou milenců, poněvadž mi unikl jeden detail (pro diváky, kteří si ho nevšimli stejně jako já, tak ta malá knížečka, co si vezme Harry z domu, je vkladní knížka). Ohledně vztahu samotného, jsou zde 2 naprosto protichůdní lidé a vzhledem k tomu, že je to svým způsobem moralitka, je divákovi přímo naservírováno s kým má soucítit/komu fandit, ale mně to vůbec nevadilo, spíše naopak, ostatně takových hysterických Monik pobíhá po světě víc než dost, a Harrymu jsem hodně rozuměl. A člověku je samozřejmě hned jasné, že to nedopadne dobře. Tragédie na sebe nenechá dlouho čekat, pak přijde moment, po němž bych už možná navrhnul závěrečný střih (Monika v kavárně), avšak Bergman v rozkladu vztahu pokračuje ještě dál (a onen závěrečný pohled má cosi do sebe). Co mi příliš nesedlo, byla nechtěně legrační bitka a nedořešení Moničina zločinu. Ve výsledku proto lehký nadprůměr zaokrouhlený směrem nahoru. (16.10.2013)

Tak tohle byl ve své době film ceněný samotným Jeanem-Lucem Godardem (težko říct, jak to viděl jako maoista v 70. letech a později). Překvapivě se ale Létu s Monikou podobá jeho Bláznivý Petříček. Mě osobně film připomněl, že zřejmě i Ingmar Bergman musel být kdysi mladý a neřešil jen otázky víry, smrti a lidské komunikace. I když i tenhle film končí dost pesimisticky a tíživě. Krásné léto, které spolu prožije mladý milenecký pár, skončí deziluzí z návratu do tvrdé reality každodenního dobývání si skromného živobytí. (23.04.2007)

Zřejmě první zralé Bergmanovo dílo přináší svou poetikou nový pohled na švédskou realitu jak ve formě, tak v obsahu. Syrovost pohledu a až naturalizující způsob jeho podání prokazuje - pro někoho překvapivě - známý fakt. "Dno" evropského "zlatého věku" (1945-1975) bylo ve všech zemích v zásadě srovnatelné. Hedonismus-požitkářství, charakterizující v mnoha ohledech naši dobu, nespadl z nebe. Lidé nejsou ani ďábly, ani anděly. Ale právě - naštěstí - lidmi. Zdánlivě prostá psychologie obou hlavních postav je ve skutečnosti většinovou charakteristikou naší doby. Protože všechny Bergmanovy snímky jsou tak či onak osobní zpovědí, lze důvodně i zde předpokládat, že mistr hraného autorského filmu i tady využil buď svou, nebo v blízkém okolí pozorovanou životní zkušenost. Výrazná kamera, provázející Bergmana až do konce jeho nedávno uzavřené životní dráhy, i některé další náznaky prokazují, že zvládnutí neorealizujícího námětu je pro velkého Švéda jen zastávkou na cestě k jeho zralým dílům. (25.08.2007)

Tento snímek je o dvou protipólných mladých lidech, které společnost zahání do slepé uličky. Monika - trošku holka do větru, má špatné rodinné zázemí a přeje si utéct z města někam mimo lidi. Svede Harryho, tichého, nesmělého mladíka, co těžce pracuje. Utečou spolu na romantickou cestu a celé léto stráví na lodi. Rajské opojení však brzo opadne. Monika začne být marnivá, neustále ji vadí, že nemají co jíst, ale do města zpět nechce. Nakonec otěhotní a na konci léta se musejí vrátit. Veškeré iluze o krásném rodinném životě jsou brzy zmařeny. Monika se o dítě nestará, ačkoli je doma a nepracuje. Chudák Harry celé noci studuje, aby z něj byl inženýr a aby lépe uživil rodinu. Monice však jeho výdělky nestačí, za peníze na činži si koupí nové oblečení a začne to s nimi jít od desíti k pěti. Harry se o dítě stará sám a Monika selhává jako manželka, ale i jako matka. Do života tohoto páru nahlíží krásná kamera a příběh vede dokonalá ruka Ingmara Bergmana. (03.05.2006)

Mladá sedemnásťročná Monika skrátka nebola pripravená žiť život dospelých. Ak vôbec niekedy bude ... ono, na každom človeku sa podpíše jeho rodina a to kde vyrastal a Monika na ružiach ustlané moc nemala. A devätnásťročný Harry sa aspoň snažil, toho zodpovednosť nezomlela. Za ich letnú lásku som bola ochotná dať tri hviezdy, ale po návrate do mesta to zvyšujem na štyri. (19.11.2016)