Přijela k nám pouť

Muzikál v názvu je oprávněně. Taky si občas zanotuju "Žluťásku, žluťásku, čičorečko". Dětské filmy Věry Plívové Šimkové si uchovávají dětské vidění. Pěkný příběh - o vztazích dětí a rodičů/prarodičů, o kamarádství, o soupeření dvou part. A nápaditě zakomponované do doby vesnické poutě. Yvetta Kornová zvládla roli holky od kolotočů přesvědčivě. (24.07.2008)

Ano, jeden z filmu meho detstvi,na jehoz opakovani jsem cekal snad 10 let.V te dobe uz jsem ho vsak nemohl dokoukat na jeden zatah, ale musel si to rozlozit na dva razy..Kazdopadne spousta pisnicek pro deti ,na ktere se neda zapomenout.Skvele obsazeni zacinajicich hercu ,kterym vladla fantasticka Yvetta Kornova spolu s Markem Vasutem. (15.02.2008)

„Okáčníčník i rosničkový,neschovávejte se dědečkovi jičmínkový i vodníkový, neulítněte dědečkovi“. Jedna z velkých klasik naší dětské tvorby……Páni kluci to určitě nejsou, ale k mému dospívání patří minimálně stejně jako oni. Odér léta, pouťové zábavy, dětské naivity i klukovské rivality…..ač ne vždy 100%, Věra Plívová-Šimková je královna a dnes již téměř (hlavně mladší generaci) neprávem opomíjená. Mám to prostě, i teď se čtyřicítkou na krku, rád…..jednoduchý příběh – přijela pouť, holky se pohádaly, kluci honí mičudu..nic víc, nic míň. Do toho písničky – sice se všechny nestaly nesmrtelnými (jako díla pánů Svěráka s Uhlířem), ale popěvky „žluťásku, žluťásku“ nebo „hele Pelé, střílí gól“ léta patří do mého ranního repertoáru. Pořád se mluví o Tomáši Holém. Určitě ne neprávem, ale co taková Yvetta Kornová, Roman Čada nebo další „bezejmenní“? Jak se točí Rozmarýny, Páni kluci, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Krakonoš a lyžníci, Mrkáček Čiko…..dětský film made in Československo rovná se paní Věra Plívová-Šimková. (10.04.2018)

S par vynimkami (Lysaci ci Pani Kluci) natacala V.P.S. hlavne babske filmy. Necudo, ze mi v minulosti unikli. Aspon si ich mozem vzchutnat starsi, poucenejsi. Krasna praca s nehercami - detmi. Skvely napad, nechat ich cely den hrat sa po kope a sem tam s niektorymi s nich natocit par scen. Nechat ich zit postavy. Nechat ich hrat to, co sami v tej dobe zili. Apritom do toho este namiesat trocha rozpravkovej poetiky. (25.12.2008)

Kdybych to viděl před 40 lety asi bych nadšeně jásal a do kina bych chodil třikrát do týdne, ovšem já tento film poprvé viděl celý až letos (2014) a upřímně řečeno jsem dost trpěl. A jelikož se zde často zpívá, bylo ono utrpení mnohem intenzivnější. Ne, ne, ne...Žluťáska už vidět nechci. Je to sice PEKLO, ale odpad to není v žádném případě. :) (06.07.2014)