Dopisy mrtvého muže
Pisma myortvogo cheloveka
Letters from a Dead Man
Listy mŕtveho
Dead Man's Letters
Dead Man's Letters
Obsahy(2)
Hollywoodsky nepřikrášlený obraz Země po nukleární katastrofě nabízí slavné ruské sci-fi natočené nejbližším spolupracovníkem Andreje Tarkovského. Povrch planety je zcela neobyvatelný a zpustošený, v lépe či hůře vybavených krytech živoří zbytky populace, zatímco armádní vedení stále vydává příkazy jednotkám v podzemních pevnostech a obrněných transportérech. Lidé umírají po tisících na následky ozáření a strádání a ti přeživší ztrácejí ve jménu přežití jakoukoli morálku. Hlavní hrdina, vědec Larsen, obětuje svou šanci na záchranu ve prospěch skupinky dětí, které lékař z hlavního krytu neuznal za hodné záchrany. Po smrti starého muže přebírá psaní jeho deníku nejstarší dítě a celá dětská skupina se vydává zničenou krajinou hledat nový život. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
drsně syrový král postapo filmů. ()
Bavilo mě to víc, než film vlákna. ()
Sovietske postapokaliptické sci-fi, na čele s Andrejom Tarkovským, sú minimálne, je toho samozrejme viac, do atmosféry neprekonateľné. Cítite tie skľučujúce a nostalgické pocity hlavných postáv unavených životom ale predsa bojujúcich. Nikde sa tu nenachádza nádej, ani štipka náznaku lepšieho života. ľudia umierajú skrytý v bunkroch a dúfajú že imˇaj nabudúce pridelí armáda stravu. Письма мертвого человека rozpráva príbeh starého muža ktorý sa rozhodol obetovať svoj život skupinke chorých detí. Obeta spočívala v tom že sa armáda rozhodla starého muža zachrániť, čo spočiatku nechcela keďže jeho reprodukčné schopnosti sú nulové, a transportovala ho do centrálneho bunkra. Deti o ktorých sa staral zostali v jeho bunkri keďže boli choré a nová spoločnosť potrebuje zdravých jedincov, tak sa rozhodne že sa šachtou na mŕtvoly vráti za nimi. úžasne emotívny soundtrack a obraz plný emócií ma doslova dojal. Interiéri a exteriéri boli to najúžasnejšie a naj uveriteľnejšie s celej snímky. Takto realisticky zničený svet nedokáže nahradiť žiadne predpotopné CGI. Tie betónové zrúcaniny museli byť skutočné takisto ako vojnové vznášadlá, obleky atď. Tarkovského lyrika a zamýšľanie sa nad sebou k tomu dodala svojskú atmosféru.. Ak som to správne pochopil tak nádej v tomto filme spočíva v ďalších generáciách ! ()
Vrcholným produktem naší civilizace nejsou umělecká díla, vědecké teorie, prodlužování života farmaky, přesunování válečných konfliktů na periferie, ani muzeifikace přírody. Je to konzum, který nemá, a nikdy neměl,svého přirozeného nepřítele. Brzy se pod diktát konzumu dostane celá planeta - samozřejmě až na pár nepodstatných výjimek, které se povezou až na jeho chvostě. Co bude potom je dobře zdokumentováno už teď. "Dopisy" natočené v rámci jedinečné ruské tradice Tarkovskij-Sokurov ukazují konzum obrácený naruby (atomová válka je zde důsledkem, nikoli příčinou): místo barevných fasád domů vytrhané betonové bloky prorostlé dráty, místo nablýskaných aut jejich zdeformované vnitřnosti, místo zahrad s jezírky smrduté kalužiny... ...a místo lidí? Zase jen lidi, pokud zůstali naživu. Scénáristé Boris Strugackij a Konstantin Lopušanskij je generačně vymezují: starci s hrdou rezignací odcházejí do hrobu, střední generace si dělá ještě jakous-takous naději, mládí jde vpřed. ()
Atmosféru to nemá špatnou (byť podmanivá zrovna taky není), depresivní to je taky, interiéry i exteriéry byly zvoleny skvěle (to je asi na celém filmu nejlepší - venku je to samý rozbořený, zničený barák, bez plynové masky se tam nedá dýchat a v bunkrech to zase vypadá strašně hnusně), natočené to je taky dobře, akorát jsem pořád čekal, že to bude hlubší a že tam bude nějaký větší děj. Ale co se toho děje týče, i když jsem čekal, že se tam rozjede něco většího, i tak musím říct, že mě ten děj (včetně konce) celkem zaujal. Pak je to taky poněkud utahané, protože některé scény mi zde připadaly zbytečné. Něco do sebe ten film rozhodně má, ale přece jenom, mohlo se v něm rozjet víc. 3* ()
Tak asi něco mezi tímto: O zlomek slabší než Stalker, o malinko lepší než Vlákna a o hoodně silnější než první Den poté. To k těm lepším postapo filmům. Jinak v tom dusném tichu a prázdnu jsou slova zbytečná, zůstává jen prach a hučení v uších. A možná kapka naděje... ()
To je taková škoda, že dějově to byla strašná bída, protože například scény z exteriérů a třeba také dětského oddělení v "nemocnici", to teda byl masakr jako svině. Takže sklenice je tak poloplná, vizuálně a zpracováním naprostá špička, obsahově sračka. 50% ()
Kdyz jsem se dozvedel o cem tento film vypovida, musel jsem ho hned videt. Bohuzel, scenar me zklamal, myslim, ze se dalo vytezit jeste vice. Atmosfera a ztvarneni je ale vyborne a troufnu si rict, ze nezapomenutelne. Kvalitni herecke vykony a prekvapive i cesky dabing. Zklamany ale trochu jsem, me ocekavani bylo velke. ()
Najlepšie vystihuje tento film jeden monológ z neho: „Ľudstvo bol tragický druh. Odsúdený možno už od začiatku. Náš zhubný a krásny osud bol vždy odhryznúť si viac než sme schopní prehltnúť, byť lepší, než príroda zamýšľala. Našli sme v sebe miesto pre súciť, aj keď bol v konflikte zo zákonom prežitia. Vždy sme cítili rešpekt sami k sebe, aj keď nám bol vždy pošľapávaný. Majstrovské stvorenia, chápajúce svoju zbytočnosť a krehkosť. Našli sme v sebe schopnosť milovať. Oh Bože, bolo to tak ťažké! Neúprosný čas zapôsobil, že naše telá, myšlienky a zmysly upadali. Ale človek naďalej miloval. A láska vytvorila umenie, umenie, ktoré odráža našu neúprosnú túžbu po dokonalosti, našu nesmiernu beznádej a náš nekonečný zdesený plač, skučanie zničene mysliacich stvorení v studenej a apatickej vesmírnej púšti. V tejto miestnosti, mnoho nenávistných slov bolo vyslovených proti ľudstvu, opovržlivých a pohŕdavých. Ale nechcem ho zatratiť. Toto chcem povedať: Miloval som ľudstvo. Milujem ho ešte viacej teraz, keď už neexistuje. Milujem ho pre svoj tragický osud. A chcem vám povedať, kolegovia, chcem povedať, že vás milujem“. ()
Obraz zpustošeného světa po jaderné válce. Scénář zajímavý i herecký výběr ucházející, ale chybí zde právě pohled na zpustošenou zemi, pohled na bortící se společnost a následky této zkázy. Jediný dohromady asi tříminutový výlet doktora Larsena na černý trh a do dětské nemocnice vydá za celý film plný monologu a dialogu vedených v atomovém krytu. ()
Svět sežehl požár jaderné války. Lidstvo bylo sraženo na úroveň, z níž se už možná nikdy nezvedne, ale stále přežívají ti, co si to odmítají přiznat. Jiní se ztratili ve vzpomínkách na lepší časy a dodávají si odvahu patetickými proslovy o humanismu. Další plánují odvrhnout hodnoty které katastrofálně selhaly, a plánují novou společnost. Nemilosrdnou, morálně pustou, ale silnou. Konstantin Lopušanskij natočil neradostnou vizi budoucnosti, jenž není lehká na sledování. Nejen kvůli depresivní atmosféře, ale i pro svébytné zpracování. Dokonce i polodukumentární Threads jsou v určitém ohledu mnohem filmovější. O její působivosti a myšlenkové hloubce ovšem nemůže být pochyb. ()
Nehody mistrů.¬ Od mistra Konstantina Lopušanského viděl jsem nejprve snímek "Návštěvník muzea" z r. 1989, který si mě získal svou mysteriosností. Dílo bylo natočeno jako živý příběh, takže pomalé filosofující pojetí nátočtu (podobné pojetí jiného ruského mistra, A. Tarkovského) bylo absorbováno, potlačeno vnějšími obrazy filmovými; vzniklý celek dá se označiti za vydařenou mysteriosní vědeckou fantastiku, která může zaujmouti i diváky, kteří si na podobný sloh filmový nepotrpí, neboť na ně působí nepovzbudivě a nudí je.¬ Jinak tomu je u obdobným způsobem natočeného snímku, "Dopisů mrtvého muže" z r. 1986. Snímku chybí živost příběhu, sled obrazů zkázy a filosofujících řečí odrazuje neúprosně i diváky, kteří by při méně suchém, ustrnulém a zdůrazňuji nefilmovém podání takto zpracovaný námět zkázy světa hodnotili kladně a zůstává tak pouze hrstka pseudointelektuálů, specialistů na "artové" snímky, pro závěrečný potlesk. To je málo¬ Ani Tarkovskij nevyhnul se ve své tvorbě omylům, jako špatnému zfilmování románu "Solaris" Stanislawa Lema. A "Stalker" je pouze jeden — film, který se výjimečně podařil, zcela jistě za výjimečného hvězdného uskupení…¬ Na závěr shrnuji: Filosofické řeči nedělají film filmem, právě naopak, je to nefilmové, literární pojetí nemající v kvalitní filmové tvorbě co dělat; který tvůrce to nepochopí, dobrý film vytvoří sotva. Ač nerad, oceňuji umělecké podání mistra Lopušanského dobrou známkou, pro to, že jeho umělecké zpracování stojí přece jen výše než hloupé navenek napínavé počiny zkázové tvorby z USA. ()
Po shlédnutí ruského, amerického a britského katastrofického filmu ze zhruba stejné doby stavím pořaďí takto: 1. Dopisy mrtvého muže 2 Vlákna 3. Den poté. Nechápu, že takové filmy s atmosférou, ze které mrazí nedokáže dnes nikdo natočit. V dnešních katastrofických filmech se musím koukat na to jak letadlo kličkuje mezi padajícími mrakodrapy a auto kličkuje mezi meteority, kterým se pochopitelně vyhne, i když silnice kolem je na padrť (film 2012). ()
Můj druhý film od režiséra Lopušanského. Smekám před vizualizací postapokalyptické budoucnosti, je to asi nejdepresivnější a nejpůsobivější zobrazení co jsem viděl (a že už koukám na filmy s touhle tématikou dlouho). Něco tyto filmy mají společného - jsou velice zvláštní a zaryjí se vám hluboko do duše. Chtěl jsem dát zasloužené 4*, ale závěrečná scéna mě naprosto dostala, a to i po hudební stránce. ()
Neskutečná filmová temnota s vynikajícím Rolanem Bykovem. Jak by vypadal svět po nukleární katastrofě si asi těžko lze představit, ale tato atmosféricky hutná sonda by to klidně mohla ukazovat poměrně reálně. Já osobně bych ocenil trochu větší tah na bránu, film nemá skoro příběh, ale vynahrazuje to absolutně geniální pochmurné zpracování laděné do temných odstínů. Na závěr, kdy se na chvíli rozzáří plátno bílou mě z toho zaboleli oči. Poctivých pět to asi úplně není, ale vzhledem k tomu že film stavím výše než vlákna, trochu přilepším. ()
Na 5 to neni, ale...oproti soucasnym "radoby-apokalyptickym" filmum je to samozrejme nesrovnatelne lepsi...zde je bezvychodnost absolutni. Zapamatovatelny zazitek. ()
Nevím jestli to máte jako já - Řiťka [Video] někdy potěší. Dopisy mrtvého muže je ale nářez, jakého se mi od pofidérního vydavatele left-fieldových béček-déček často nedostává. Údaj o spolupráci autora s ruským über-klasikem jsem bral s rezervou [podobné reklamní výkřiky mne obvykle připravují na nejhorší], v tomto případě ale kolega nepadl od Tarkovského, jehož představuje jakousi populárnější formu, daleko. Poučenější tuší, že ani to nemusí signalizovat mainstreamový biják. Náladu filmu kopíruje těsně linka * či spíš drát * hudebního doprovodu - monolitický elektronický dron, vzácně prokládaný Mahlerem nebo čímsi jemu velmi podobným. Příběh představuje nízký reliéf jaksi nezajímavých událostí, rytmicky členěný očekávanými skony postav a potůlkami fragmenty spáleného světa pomalu se nořícího do bahna nejnehostinnější verze filmového post-apokalytického světa vůbec. Dlouhé záběry na mlčící či monologizující postavy, toulání se krajinou různě moc mrtvých těl, troskách dožívajících institucí [nemocnice, klášter] a úryvky věrohodných pokusů postav adekvátně reagovat na absurdní situaci býti svědkem událostí PO konci světa. Depresi na hranici stravitelnosti stvrzuje sovětsky nestřídmá výprava, která dává před miniaturami a triky přednost postavit a potom to zbourat prostě doopravdy, barevné filtry z Limonádového Joe. Příležitostné trikové či dokumentární záběry [odpalování raket, hořící města] berou v kontextu dech. Pohlcen atmosférou, těšil jsem se vroucně, až film skončí a já se vrátím do plytkého světa "před" katastrofou. Z tenat nejčernější nálady se dnes hodlám vyprostit čímsi na způsob Pařby v Bangkoku. Jsem pevně odhodlán dostat kromě jiných scénu návštěvy hlavního hrdiny bezprostředně po "dopadu" v dětském oddělení nemocnice co nejdříve z hlavy. ()
Svět po nukleární katastrofě. Přežívání v depresi. Výsostně artová záležitost, dílo nezkažené Hollywoodem. Výtvarně zajímavé a varující. Režijní postupy Lopušanskij z velké části okoukal od Tarkovského... 75 % ()
Naprostá deprese číší z tohoto filmu, temný obraz post apokalyptického světa je zde vykreslen působivě a věrohodně. Samotný příběh je trochu slabší, jenže právě atmosféra prostředí i temná hudba nahrazují dějovou linku a umocňují zážitek z jinak průměrného filmu. ()
Působivé, tísnivé postapokalyptické drama - vzpoměl jsem si na tento film po více než 20 letech při sledování snímku Na břehu.... ()
Související novinky
XX. ročník Semináře ruských filmů
Jubilejní 20. ročník semináře ruských filmů se uskuteční v Hodoníně v kině Svět ve dnech 15. – 17. listopadu 2013. Hlavním tématem 20. ročníku se stala dvě výročí: před 85 lety začal vycházet román… (více)