Dopisy mrtvého muže
Pisma myortvogo cheloveka
Letters from a Dead Man
Listy mŕtveho
Dead Man's Letters
Dead Man's Letters
Obsahy(2)
Hollywoodsky nepřikrášlený obraz Země po nukleární katastrofě nabízí slavné ruské sci-fi natočené nejbližším spolupracovníkem Andreje Tarkovského. Povrch planety je zcela neobyvatelný a zpustošený, v lépe či hůře vybavených krytech živoří zbytky populace, zatímco armádní vedení stále vydává příkazy jednotkám v podzemních pevnostech a obrněných transportérech. Lidé umírají po tisících na následky ozáření a strádání a ti přeživší ztrácejí ve jménu přežití jakoukoli morálku. Hlavní hrdina, vědec Larsen, obětuje svou šanci na záchranu ve prospěch skupinky dětí, které lékař z hlavního krytu neuznal za hodné záchrany. Po smrti starého muže přebírá psaní jeho deníku nejstarší dítě a celá dětská skupina se vydává zničenou krajinou hledat nový život. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Atmosféru to má, ale nějak mi bohužel chybí nějakej děj... ()
Aneb: Jak to bylo po doktorovi Divnoláskovi.. Nejsilnější postapokalyptický film jaký jsem doposud viděl. ()
ruská verze Dne poté ()
Velmi silně emotivní zážitek. Na dobu a původ vzniku až neuvěřitelný. Vše natočeno černobíle nebo v barvách staré zažloutlé fotografie. Pouze jaderné výbuchy a plameny z požárů měst jsou v sytých barvách. Lidé přežívající v podzemí, v kanálech, kde umírají, páchají z beznaděje sebevraždy. A jestli ta skupinka odepsaných dětí s plynovými maskami místo tváří, vedená člověkem, který se snaží je zachránit, přežije, se neví... ()
Neskutečně depresivní film nedávající naději - patogen lidského poznání se žene bez zastavení k podobnému scénáři... Tvoříme věci, kterým sami nerozumíme a sami tak dál kráčíme k nevyhnutelnému konci. K čemu jsou tisíce a deseti-tisíce věcí u kterých by stačilo použít řádově jen jednu jejich desítku abychom zrušili lidský život tak jako ho všichni známe. Papírová převaha velmocí pramenící z obludných arzenálů uskladněných po celé zeměkouli nemůže vyplodit nic dobrého... ()
Kritika a zároveň i obhajoba lidské rasy očima inteligence, beznadějná a zárovneň plná naděje. Hlubokomyslná odpověd na statisticky a dokumentárně sterilní ale neméně působivá britská Vlákna. ()
Děj se odehrává po nukleární válce v neznámé zemi, zbytky lidstva se přesunuly do podzemí. Oproti konkurenci britských Threads nebo amerických the Day after zde nejsou explicitní záběry na důsledky radiace, ani zde není řečeno zda někdo za situaci může, jak vznikla je jen naznačeno. Triků je zde poskrovnu, zato však fungují bezproblémově. Oproti mnohým filmům z komunistické éry je tento zcela prost propagandy. Děj je velmi chudý, ubíhá pomalu, má však výrazný filosofický a atmosferický drajv. Podstatnou částí jsou monology a dialogy o tématech jako jsou lidství. Neustálá žlutá barva a hudba v pozadí umocňuje depresivní zážitek. Film je velmi obtížný, ně všemu z dialogů/monologů jsem zcela rozumněl, kvůli "ozvěnovému" dabingu. Rozhodně to není film pro každého ale pokud jste na dobré vlně tak vás dokáže fascinovat jako mě. ()
Příběh z apokalyptického období po atomové válce. Velmi depresivní atmosféra s filozofickýmPříběh z apokalyptického období po atomové válce. Velmi depresivní atmosféra s filozofickými výjevy a psychologickým motivem podpořený sépiovým a šedivým obrazem, které umocňují onu hrůzu. Ruský snímek není žádnou pop-kornovou zábavou známou především z Hollywoodských studií. Snaží se poukázat na syrovou skutečnost hrozby. Plusem jsou pro nás neznámé herecké tváře, které velmi povyšují uvěřitelnost příběhu. Ruským tvůrcům se povedlo natočit vskutku jedinečné dílo, které opravdu vede k zamyšlení nad situací doby. Snímek by měl být pouštěn ve všech světových TV, aby podpořil mínění všech obyvatel této planety. Silně emotivní zážitek je v to přesvědčí.i výjevy a psychologickým motivem podpořený sépiovým a šedivým obrazem, které umocňují onu hrůzu. Ruský snímek není žádnou pop-kornovou zábavou známou především z Hollywoodských studií. Snaží se poukázat na syrovou skutečnost hrozby. Plusem jsou pro nás neznámé herecké tváře, které velmi povyšují uvěřitelnost příběhu. Ruským tvůrcům se povedlo natočit vskutku jedinečné dílo, které opravdu vede k zamyšlení nad situací doby. Snímek by měl být pouštěn ve všech světových TV, aby podpořil mínění všech obyvatel této planety. Silně emotivní zážitek je v to přesvědčí. ()
Konstantní depka v úžasném vizuálu, ze kterého kouká Takrovskij jako vyšitý. ()
Dopisům mrtvého muže nemůžu upřít přímo mrazivou atmosféru nukleární atmosféry, která je ještě zesílana hereckým umem pár postav, které tam vystupují. Bohužel, ale mě v tom to díle chybí hutnější příběh, který je i na mě dosti strohý. Za audiovizuální stránku a herecké výkony dávám zasloužilých 70% ()
Pochmurná, temná vize světa po atomové válce, s několika lehkými záblesky naděje. Určitě nejlepší katastrofický film, který jsem kdy viděl. ()
Příběh je sice možná jednotvárný, ovšem po zobrazení situace po nukleární katastrofě neočekávám barvité vyprávění, Film je stejně nemluvný a sklíčený, jako samotní jeho "hrdinové", kteří se ocitli v situaci, která se dá jen těžko rozumově uchopit. Velké plus celého filmu je pak celková atmosféra a hudba. ()
Věrohodné zobrazení hnusně zničeného světa (ochranné masky, všudepřítomný hukot atd.). ()
Vynikající dílo, dítko studené války, protinukleární apel. Ponurost tohoto snímku je velmi nadčasová, nemohu se ubránit pocitu, že John Hillcoat si tenhle film dal několikrát a šel točit The road. Syrová deprese ve stylovém zpracování. 95% za doktora a jeho proslov o umírajících dítkách. ()
Celkem zklamání, na starší západní bijáky Vlákna a Den poté to nemá. Atmosféra je tu vykreslená sice nádherně, ale s příběhem si tolik už hlavu nelámali. KDyby měl někdo zájem poznat jak vypadá jaderná zima, tak potom vřele doporučuju. 65% ()
Apokalypsa ľudstva natočená sovietskou filmovou školou. Aká može byť ? No predsa tajomná, depresívna, beznádejná a dokonale skľučujúca. Dejovo zaostáva, trošku sa vlečie, dôležité nie sú ani rozhovory, ani myšlienky na skazu ľudstva. Atmosféru vytvára kompozícia scén a obrazy, ktoré vo mne vyvolali pravdivé pocity opustenosti. Pár krát som sa pristihol, že dokonca nepočúvam listy hlavného predstaviteľa svojmu mŕtvemu synovi, len som s otvorenými ústami pozeral, ako sú scény výtvarne stvárnené. Nie je to Tarkovski, ale niečo podobné bude ťažké zhliadnuť. ()
Je veliká škoda, že Dopisy mrtvého muže jsou tak málo známé. Je to úchvatný snímek! Přesně tak jsem si vždy představoval svět po atomové válce v celé své obludnosti. Konec, kdy děti odchází hledat naději na naději... Z toho člověku lítá mráz po zádech. Brrr... ()
Zvláštní ruský film ve všech ohledech. Obávám se, že dnešnímu divákovi a dnešního diváka už asi moc neřekne a nezaujme. I já k němu přistupoval spíše z výzkumných důvodů a dostal jsem, co jsem čekal a na co jsem byl připraven - neakční a velmi melancholicky laděný film. Nicméně stopáž není nijak přefláklá a člověk stále čeká, co přijde a ono přišlo... No podívejte se sami. Já ztráveného času u tohoto filmu nelituji, ale pokud nemáte rádi ruskou knihu, ruskou hudbu a nesnesete ruský film, tak to nebude nic pro vás. ()
Zajímavý film s depresivní tematikou, skvělé ztvárnění zvukově, hudebně i vizuálně. Bohužel scénář je příliš nudný. Chybí výrazný příběh a spjetí s.postavami. Hodnocení: 70 % ()
Takovýto film by na Západě zřejmě nikdy nevznikl. A pravděpodobně by už nevznikl ani v současném Rusku. Kdepak, filmy tohoto ražení, drsné a syrové, můžou vzniknout jenom v zemi a v době, nepokládajících komerční ohlas za hlavní prioritu. Zároveň se ale musí jednat o zemi, jejíž kulturní scéna je na patřičně vysoké úrovni - a právě takovou zemí byl bývalý Sovětský svaz. Tam nevznikl jenom Mrazík (mimochodem jedna z nejhezčích pohádek:)), ale také filmy, jejichž umělecká hodnota a řemeslná dokonalost dosahují nebeských výšin. Například Pisma myortvogo cheloveka. Absolutně depresivní záležitost, ukazující nukleární katastrofu v nepřikrášleném a hollywoodsky nepokřiveném světle, obraz beznaděje a zoufalství, něco, co většinu diváků odkojených západní tvorbou musí zcela odrovnat. Možná se nabízí srovnání s Mazací hlavou či 1984, co se atmosféry týče. Dopisy mrtvého výstižně odrážejí ducha doby, kdy byly natočeny, strach z jaderného konfliktu je zde jasně patrný. Po zhlédnutí tohoto mi už skoro všechna americká katastrofická svinstva, jako třeba Armageddon, připadají totálně trapná a zbytečná. Dopisy mrtvého nepotřebují vizuální efekty z nichž bolí oči. O ztvárnění nukleárního pekla se dokonale postará několik hořících kulis a hrůza v obličejích prostých lidí, zoufalý křik a vkusná hudba na pozadí. Pokud máte možnost si tento film někde opatřit, a máte dostatečně silné nervy vidět SKUTEČNÝ katastrofický film, neváhejte ani chvíli. Jenom nezapomínejte, že opravdu není pro slabší povahy a celkem dlouho potom doznívá v hlavě. ()
Související novinky
XX. ročník Semináře ruských filmů
Jubilejní 20. ročník semináře ruských filmů se uskuteční v Hodoníně v kině Svět ve dnech 15. – 17. listopadu 2013. Hlavním tématem 20. ročníku se stala dvě výročí: před 85 lety začal vycházet román… (více)