Gone to Earth

Emeric Pressburger a Michael Powell byli skutečně skvělé režisérské duo a pro mě to dokazují v podstatě každým filmem. U snímku "Gone to Earth" netušíte, co vlastně máte čekat, ale když to pochopíte, uvědomíte si, že tihle dva melodrama prostě povýšili na něco neskutečně silného a emotivního, nikoli podbízivého. Konec s vámi dovede zamávat. (26.11.2016)

Hazel, milá, krásna, nerozhodná. Hoci vedela, že Edward je dobrák a pre jej čistú dušičku by bol ten pravý, záľubila sa do zlého chlapca Reddina. Poradiť jej nemal kto a so svojou nezávislou povahou, by si radiť ani nedala. Jej naivná nerozhodnosť ma rozčuľovala. Pekná bola jej priam osudová láska k prírode a všetkému živému, zvlášť ku líške Foxy, ktorú vypiplala od malička.  Neskoro však pochopila, kto je dobrý a kto zlý. (11.04.2024)

"Will you be three for dinner or one?" Prírodne založená a permanentne bosonohá milovnica líšok Hazel je dievča na vydaj, záujem o ňu javia živočíšne dominantný prostopášnik z radov nižšej šľachty Jack a všeobecne vážený miestny pastor a mamičkár Edward. Duchovnému sa ju síce podarí pojať za manželku aj pokrstiť, no Jack, arogantne vyžarujúci libido v jazdeckom obleku, tiež nie je úplne bez šance. Nerozhodná dievčina so sklonmi k poverčivosti po zosnulej cigánskej matke robí pochybné rozhodnutia a platí za ne cenu. Chvíľami mi príbeh odohrávajúci sa koncom 19. storočia pripadal ako povesť alebo rozprávka o čiernom poľovníkovi, chvíľami ako brontëovská romantická klasika. To všetko v solídnej kostýmovej výprave s bujnými dobovými kotletami v pestrých technikolorových farbách aj napriek dĺžke rozhodne nenudilo a zaslúži si zamknutie dverí na oddelenej spálni na štyri západy. PS: Herecky ma popri ústrednej trojici najviac zaujal sluha Hugh Griffith. "I have not recieved tartlets, I am not thankful." (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) (05.04.2024)

Tento melodramatický snímek se mi pod kůži nedostal, žádná z postav mi blíž k srdci neproklouzla.. Hlavní ženská postava mi nesedla, nedokázala jsem jí uvěřit a v podstatě jsem ani nevěděla čemu věřit, když ona sama byla bloudící ovcí.. Pro mě o žádný milostný trojúhelník nešlo, manžel byl slušňák až za hrob a toho druhého muže ovládala touha po sexu a touha po ženě, kterou nemůže mít, opravdovou lásku či skutečný vztah dvou dospělých milujících se lidí jsem v tom nenašla.. P.S. V mnohém souhlasím s kolegou Krtkem a chválím jeho komentář, hezky napsaný. A poděkování Willymu za rozšiřování filmových obzorů. (08.04.2024)

„Zmizela v noře“ sice pro mě zdaleka nebylo AŽ TAK netradičním filmovým zážitkem, na jaký vás můžou připravit některé zdejší komentáře. Spíše jen vybrané prvky příběhu, jako např. spolužití hlavní hrdinky s liškou, posouvaly toto barevné kostýmní melodrama k čemusi méně obvyklému. Vizuálně pestrobarevná výprava spolu s vedením romantické zápletky mi v jistých chvílích působily až menší boj s pocitem, že nesleduji o moc víc než dobový kýč pro pamětníky, ač na druhé straně mistrně zvládnutý, protože mě příběh i podání dostatečně přikovaly. Čím však déle tenhle neklidný romantický biják z horského lesa, zelených plání a tamních obydlí plynul, tím ještě víc mě dostávala silná atmosféra spolu s příchozími událostmi a výraznou magií, která se linula ze zvoleného prostředí i v souvislosti s motivy nadpozemské víry a spjatosti člověka s přírodou. Moje předchozí (a první) setkání s tvůrčí dvojicí Powell–Pressburger v Otázce života a smrti dopadlo možná o půl schůdku větším nadšením, ale i tady jsem si zvláště ke konci uvědomil (a pár hodin po skončení teprve plně pociťuji), že jsem měl čest s něčím, minimálně v rámci filmu svého druhu hodně vydařeným a působivým, ve finále s nezapomenutelnou dramatickou tečkou... Navrch bohatá zvířecí společnost, neobyčejná ženská hrdinka skvěle ztvárněná Jennifer Jones a ze zbylých herců svým charismatem vyčnívající David Farrar, ač v částečně negativní roli. [80%] (31.03.2024)