Poslední císař

Neveselý spektákel o živote večne uväzneného posledného čínskeho cisára. Od detstva mu vsugerovávali, že môže všetko. Takto nadobudnuté povýšenectvo a túžba vládnuť sa ale po niekoľkých dôrazných pribuchnutiach dverí slobody a poznania pred nosom všemocného vládcu zmenia na smutné uvedomenie si, že nezmôže fakticky nič. Ani naplnenie reálneho vládnutia v bábkovom štáte neprinesie očakávané plody. Zriedkavé okamihy šťastia a istá symbolika kontinuity zapôsobila na mňa tak, že som film nakoniec prijal s vnútorným zmierením a pokojom. Príbeh nabitý farbami a symbolmi je, okrem fascinujúcej vizuality v prvej polovici, zároveň úvahou o osude mocných v premenách času, zároveň všeobecným symbolickým vykreslením životnej cesty. Spracovanie si zaslúži veľké plátno kina. Veď ide o jedno z posledných nestupídnych spracovaní historickej témy v tak veľkoryso poňatom filme. (10.03.2005)

Skvělý film, který ale z mého pohledu dost sráží, že se příliš soustřeďuje na zdlouhavé a z hlediska děje ne až tak důležité momenty. Naopak pomíjí či pouze letmo zmíní události v životě "posledního císaře", které by vydaly na další film. Na to jak je snímek herecky vděčný, tak toho představitelé zase až tolik nevyužívají. Ne, že by byli špatní. To ani náhodou, jen jsou všichni takoví bez jiskry. Nicméně snímek je to výborný i tak. (02.03.2005)

Tak som si po mnohých rokoch opätovne pozrel Bertolucciho veľkofilm, ktorí akademici štedro ovešali Oscarmi. A ako obvykle som znížil hodnotenie o hviezdičku. Síce uznávam, že ide o vysoko nadpriemerný, vysoko nákladový a poriadne dlhý film, ale mal som z neho pocit, že sledujem populárno-náučný film z dejín Číny v 20. storočí. Posledného cisára som vnímal ako celoživotného väzňa, ktorému vonkajšie udalosti iba menili klietku. Pôvodne zlatú v Zakázanom meste, neskôr japonskú v Mandžusku a nakoniec klietku v tvare väzenia pre triednych nepriateľov. Ani z jednej klietky sa mu nepodarilo utiecť a keď ho po prevýchove pustili na slobodu, chvíľu zažil slobodu v nejakej botanickej záhrade, vrátil sa do detstva za lístok do Zakázaného mesta a navždy zmizol v dejinách. Ani neviem, či by som kratšiu verziu hodnotil vyššie (veď tých rituálov tam nemuselo byť toľko), skôr by som ocenil, ak by bolo jasnejšie, čo chceli tvorcovia týmto filmom povedať divákovi, lebo ohúriť veľkoleposťou už nestačí. Vlastne stačí, ale mne nie. (23.07.2017)

Zajímavá a krásná freska posledního císaře Číny. Film sleduje celý jeho život od úplných počátků, jeho nástupu na trůn v brzkém mládí, jeho postupné uvědomování si pravdy až ke konečnému porozumění. Symboly plný a vizuálně uhlazený film, který vás chvílemi může dostat do kolen a jindy chvílemi uspává. To je bohužel častý problém takto dlouhých a životopisně založených snímků. Bernardo Bertulocci nám ukazuje svojí představu a chvílemi umí opravdu dostat každého. Scéna v posteli kde se pod sametovou přikrývkou pochybují těla je krásná a představuje, že nejde o to jak vypadáme, jaké jsme pohlaví, nebo národnost, ale jde o sblížení.... Nebo scéna, kdy císař hraje s poddanými hru kdy na sebe přes plátno sahají a on se úmyslně pohybuje, aby na něj sahalo co nejvíce lidí. Symbolizuje jeho chtíč o to být milován, být hlazen a cítit co necítil(byl odtržen od matky a poté od něj byla odtržena i kojná....). Když císař vyjde a vidí všechny poddané, různých barev(podle mě představuje lidi světa, at černá bílí ...), kteří se mu klaní pochopí, že on vládne jim a je tím čemu oni věří. Přijme odpovědnost a tu nechce ztratit....Je zvláštní jak se změnil císař od první chvíle vládnutí až k jeho uvěznění. Celý film proskakuje životem císaře a chvílemi se možná nebudete orientovat co bylo dříve, ale jistě se to dá zvládnout. Závěr filmu symbolizuje... ale to vám dojde a snad i chytí za srdce. (05.03.2005)

Život posledního čínského císaře je současně kronikou pohnutých, krvavých dějů země, v níž individuální lidský život nikdy neznamenal mnoho. Bertolucciho dílo však současně zvládá - jakoby mimochodem - nemožné: přiblížení alternativního civilizačního okruhu a jeho nesnadného myšlenkového světa i jeho obyčejů a zvyků způsobem, který je právě tak srozumitelný pro Evropana jako - patrně i Číňana, Japonce i Asiata vůbec. Rozklad jedné z největších a nejstarších světových říší, který přes sunjatsenovskou epizodu postupně přerůstá do krvavého trojúhelníku Tokio-Nan-ting-Jen-an s významnou externitou loutkového císařství na severovýchodě Číny je kulisou v podstatě tragického lidského života, který až na výjimky byl žit sice v panovnickém zlatohlavu, ale současně v přímé či nepřímé klauzuře dogmat, příkazů i nezastíraného násilí, z jejichž konfrontace relativně nejméně poničena vychází komunistická epizoda, v závěru filmu pro jistotu "dokořeněná" podvodným šílenstvím choromyslně zločinné tzv. Velké kulturní revoluce. Jak scénáristovi, tak režii i kameře se podařilo vytvořit celistvé plátno, velkolepou fresku "ve znamení cvrčka" z počátku a následně i závěru filmu. Precízní rekonstrukce obyčejů, ceremoniálů, velkorysá, nic nešídící výprava, velkolepé dějinné panoráma objevné i v řadě detailů (japonská suprakrvavá okupace Mandžuska i ostatní Činy, inkviziční scény z maoistického šílení v závěru života hlavního hrdiny, působivá konfrontace Evropy a čínského světa, shled z pomyslných výšin Zákazaného města do do vlastního pekingského všedního dne ad.) i v doslova na kostýmech a interiérech se pasoucí kameře nabízejí divákovi také dnes nejen nevšední zážitky, ale i trvalé hluboké obohacení ve faktech i ve způsobech vnímání světa. (16.05.2009)