Karty na stole (S10E02)

Dobré dobré, parádní atmosféra a zápletka. Posezení v jedné místnosti čtyř 'mozků' a v té druhé čtyř potenciálních vrahů, vlastně skutečných a o to je to lepší. Postup při vyšetřování je také nevídaný a k tomu přibude možnost, že i mezi mozky může být vrah, škoda, že této možnosti nebylo dáno více prostoru. ... Jehla jako vražedný nástroj, prášek na spaní, unuděný bohatý brit, lovecká zbraň, sirup, pád ze schodů, očkování do Egypta, Bridge. (19.12.2012)

S10E02. Opravdu karetni dil. Az me to trochu mrzelo, protoze v bridzi se opravdu nevyznam, takze vubec netusim, k cemu jsou ty papirky na zapisovani a co hraci neustale licituji. Ale nastesti je to natoceno tak, ze to pro pochopeni a uziti si zapletky neni tak podstatne. Dalo by se rict, ze pribeh je tak trochu "osekanych" "Deset malych cernousku" - hostitel pozve do domu lidi, kteri maji nejake tajemstvi (vrazdu) z minulosti. Tedy jen nekteri. Rozdeli hosty do dvou skupin u karet - jednu tvori "cmuchalove" v cele s Poirotem, dale pak inspektor z Yardu (Japp to bohuzel neni), plukovnik tajne sluzby a madam Oliverova, spisovatelka detektivek, ktera se zde objevuje v serii poprve a nikoliv naposled (a slouzi jako jakasi nahrada Hastingse/Lemonove). Druhou skupinu pak tvori dve zeny a dva muzi, z nichz vsichni maji prave nejakeho toho kostlivce ve skrini. A mezi temito skupinami hostitel Shaitana, ktery je nalezen probodnuty. Je to ponekud zvlastni, jelikoz si divak rika, jaktoze nikdo nic neslysel, kdyz je mrtvy v te same mistnosti. Na veskera vysvetleni se ale dostane a odkryvani minulosti zucastnenych je vkusne zakomponovano, takze nezdrzuje. Zajimave je take sledovat, co vsechno si podezreli z dane mistnosti pamatuji, cimz je Poirot psychol. testuje. [spoiler! trochu bych mel vytku k tomu zpusobu, jak "zaridit" nekomu sepsi, protoze tak jak to bylo znazorneno, by to zrejme neslo - uz jen proto, ze ockovani je podkozni a ne nitrozilni, kazdopadne trochu neprijemny pobyt v Egypte by to zpusobit mohlo] (27.01.2016)

Připadá mi, že v těch novějších poirotovských dílech už to prostě není ono. Spolu s některými vedlejšími rolemi (Hastings, Japp, Lemonová) se vytratil i humor a už to není tím pádem tak zábavné. Jasně, že Poirot vyšetřoval později sám, ale vždy měl nějakého "watsona", se kterým příběh odlehčoval například vtípky narážejícími na Poirotovu ješitnost. Naštěstí se objevil ve Smrti na Nilu objevil plukovník Race v podání Jamese Foxe a v tomto díle byla velmi příjemným překvapením Zoë Wanamakerová jako paní Ariadne Oliverová. Tu uvidíme i v několika dalších dílech,což seriálu pomůže. Nevidíme také už moc exteriérů jako dřív,ale to vadí pouze ve smyslu, že už se moc nedá docenit onen kouzelný retrostyl z prvních dílů, protože v místnostech se tak neprojeví. Co mě ale mrzelo nejvíc, bylo odchýlení od zápletky v knize předěláním několika postav a přidáním zápletky týkající se gayů. To prostě není stylové, aby Poirot chytil vraha na to, že je homosexuál (a navíc by to Agatha nikdy nenapsala). Co se týče těch postav, tak v knize vystupuje plukovník Race (ano, ten co je v obou Smrtích na Nilu - jednou David Niven, podruhé James Fox a v knize Cyankáli v šampaňském je dokonce hlavní pátrač) a tady je nahrazen ne moc přijemným plukovníkem Hughesem, který mi se svým monoklem přišel trochu otravný (to si nemohli zaplatit ještě jednou zaplatit Jamese Foxe?). Opoti tomu se z "jappovského" superintendenta Battlea stal světácký šéfinspektor Wheeler (ale ta postava je dobře zahraná), který se na rozdíl od knihy vloupá do Shaitanova bytu, kvůli zcizení jistých fotografií. Seriál tedy už pomalu drží jenom Suchetův výkon a začíná ho překonávat poslední zpracování slečny Marplové, kde je vidět, že kopíruje Poirota (důraz na výpravu atd.), ale je to odlehčenější. To mě mrzí, protože Hercula mám radši než Marplovou i v knihách. Na druhou stranu seriál ještě patří mezi nadprůměr současné detektivní produkce, v porovnání s německými detektivkami se jedná o oscarové dílo. Je lepší i než Ustinovovy televizní (ne filmové!) adaptace z 80.let. Původně jsem chtěl dát 4, ale to rozřešení mě dostalo, takže 3. U dabingu už jsem Petra Kostku ani nečekal, ale jinak to bylo nadabované dobře. Jenom bych zakázal dabing Pavlovi Rímskému... (15.01.2007)

Když jsem Karty na stole četl, nenapadal mě žádný způsob, jak to natočit, aniž by před zhlédnutím člověk musel vypít šedesát litrů kafe, aby vůbec v čilém stavu vydržel do konce. Ne že by kniha byla nudná, to vůbec! Jenže je prostě málo akční a spíš hodně komorní. Okruh podezřelých je zde omezen víc než jindy a nikdo tam (až na závěrečné ,,topení na loďce") nic nedělá. Všichni jen sedí a Poirot chodí od jednoho k druhému a ptá se, jaký nábytek si z místnosti zavražděného pamatují, jak si pamatují průběh karetní hry... Byl jsem tedy mile překvapen, že tým kolem Sucheta zase vyvázl s čistým štítem. A i když podívaná ve stylu Kill Billa nebo Vetřelců se z toho samože vykřesat nedala, aspoň neunudili. ,,Nuže, zahráli jsme si. A já jsem opět vyhrál." (12.02.2007)

Mám ráda jiné Poirotovy příběhy. Nemusim v Poirotovských filmech cizince, ne kvůli rase, jednoduše nějak mi nesedí do britských detektivních příběhů. Stará Anglie je typická britskými typickými obličeji, toť vše. Díl odehrávající se jen z jedné hráčské místnosti mě příliš nenadchl, ale pro děj dávám 3 hvězdy. (26.12.2009)