Hercule Poirot - Season 10 (2005) (série)
Režie:
Sarah HardingScénář:
Nick DearKamera:
David MarshHudba:
Stephen McKeonHrají:
David Suchet, Cordelia Bugeja, Tristan Gemmill, Alex Jennings, Lucy Liemann, Lesley Manville, Lyndsey Marshal, Robert Pugh, Douglas Reith, Alexander Siddig (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vraždit mohli všichni. Který z těch čtyř to byl? Měla to být příjemná partička bridže, změnila se však na nečekané drama, když ji přerušila vražda. Zdálo by se ovšem, že odhalit pachatele bude v tomto případě hračka. Jsou tu čtyři detektivové a čtyři podezřelí. Síly jsou tedy víc než vyrovnané. Jenomže v tom je asi ten háček. Neboť každý z těch zkušených borců má na zavraždění jejich hostitele svůj názor – a možná právě proto se nedokážou pohnout z místa. Naštěstí jedním z těch čtyř je Hercule Poirot. A ten se rozhodně s neúspěchem smířit nehodlá. (Česká televize)
(více)Recenze (74)
S10E02. Opravdu karetni dil. Az me to trochu mrzelo, protoze v bridzi se opravdu nevyznam, takze vubec netusim, k cemu jsou ty papirky na zapisovani a co hraci neustale licituji. Ale nastesti je to natoceno tak, ze to pro pochopeni a uziti si zapletky neni tak podstatne. Dalo by se rict, ze pribeh je tak trochu "osekanych" "Deset malych cernousku" - hostitel pozve do domu lidi, kteri maji nejake tajemstvi (vrazdu) z minulosti. Tedy jen nekteri. Rozdeli hosty do dvou skupin u karet - jednu tvori "cmuchalove" v cele s Poirotem, dale pak inspektor z Yardu (Japp to bohuzel neni), plukovnik tajne sluzby a madam Oliverova, spisovatelka detektivek, ktera se zde objevuje v serii poprve a nikoliv naposled (a slouzi jako jakasi nahrada Hastingse/Lemonove). Druhou skupinu pak tvori dve zeny a dva muzi, z nichz vsichni maji prave nejakeho toho kostlivce ve skrini. A mezi temito skupinami hostitel Shaitana, ktery je nalezen probodnuty. Je to ponekud zvlastni, jelikoz si divak rika, jaktoze nikdo nic neslysel, kdyz je mrtvy v te same mistnosti. Na veskera vysvetleni se ale dostane a odkryvani minulosti zucastnenych je vkusne zakomponovano, takze nezdrzuje. Zajimave je take sledovat, co vsechno si podezreli z dane mistnosti pamatuji, cimz je Poirot psychol. testuje. [spoiler! trochu bych mel vytku k tomu zpusobu, jak "zaridit" nekomu sepsi, protoze tak jak to bylo znazorneno, by to zrejme neslo - uz jen proto, ze ockovani je podkozni a ne nitrozilni, kazdopadne trochu neprijemny pobyt v Egypte by to zpusobit mohlo] ()
Tohle je jeden z nejhorších scenáristických zásahů do původního knižního příběhu. Nejen výměna osobností a viny u obou spolubydlících, aby se objevilo téma homolimerence (chorobná závislost na druhé osobě stejného pohlaví), ale také nespecifikovaná perverze inspektora Battla a především homosexualita jedné z hlavních postav jsou účelově přidány, aby se adaptace vešla do moderní obsese sexismem. To vše čpí takovou touhou po senzaci a hlásáním novodobých paradigmat, že i ve srovnání s jiným účelově přidaným homosexuálním motivem je tentokrát adaptace Agathy přes čáru. Ponechme stranou, že koncentrace i způsob hry bridžových hráčů byly odsunuty na druhou kolej (byť název byl zachován). Ponechme stranou, že autorčin úhel pohledu byl označen za rasismus a z Shaitany je teď milý podivín. Problém je, že krom těchto účelových změn novodobé etiky (či náboženství) nebylo nejen nic žánrově podnětného přidáno, ale navíc byla zprzněna i samotná detektivní zápletka původní. Nemusíte porovnávat s předlohou, abyste seznali, že toto ztvárnění je nudné, zmatené a nelogické. Už při šmudlání injekční stříkačky v krvavém obinadle člověka zákonitě napadne, který pitomec tohle mohl myslet vážně. A když Poirotovi stačí zamávat před vrahem obálkou (obálka supluje falešného svědka knižní předlohy), litujete nejen ztraceného času, ale i autorku předlohy samé. ()
ZASE SI JE PŘECHCAL, ERKYLE! Nadmíru interesantní zápletka, jíž do dokonalosti chyběl jen trochu méně prostější konec! Hercule opět křehl pod pohledy mladých slečen z Devonu, zatímco jeho družka z branže slídila a tahala rozumy od aktérů karetního večera. Nanejvýš vtipné je, že v každém Poirotovi je zmínka o Egyptě (ach Luxor!), o šedých buňkách mozkových a neslušnosti masturbace na veřejnosti. Hercule, tys slídič dvakrát pomazaný! 96% ()
Což o to, knižní předloha v tomto případě také není zrovna geniální, takže logicky nemůže být geniální ani její televizní adaptace (výborné dílo to ovšem stále je, ostatně jako všechno od Agathy), jenže kniha a tato epizoda NEMAJÍ ABSOLUTNĚ NIC SPOLEČNÉHO (až na název a jména postav). Fakt jsme se nasmáli, jaké blbosti si tam kolikrát tvůrci navymýšleli (sukničkářský doktor je gay, který se svým ...eh... přítelem "hraje bridž" i několik hodin ;), jenže naneštěstí pro Poirota tento seriál bereme seriózně a ne jako nějakou lacinou zábavu.... Tentokrát maximálně 70%, víc ani noha! ()
Pošilhávání do kalet pši chatlném ošvětlení še může štát ideální šituací plo zločin. :) Mělo to být elegantní setkání se smokingy, večeří, róbami a kartami pod taktovkou poněkud výstředního syrského hostitele. Ten je během večera precizně zakudlován a protože mezi hosty je i jistý slavný detektiv, spisovatelka detektivek a policajt, vyšetřování se rozbíhá vcukuletu. A jak Poirot neochvějně kráčí po stopách vraha, odhaluje, že mrtvý zdaleka nebyl jediný účastník osudného večera s přeplněnou třináctou komnatou. Naopak, někteří ji mají tak nacpanou, že by nejen jablko nepropadlo, ale ani pecka z něj. Rozuzlení Karet na stole je kontroverzní a odvážné – uvážíme-li dobu vzniku předlohy. ()
Galerie (7)
Photo © Granada Television
Zajímavosti (3)
- Postavu Ariadne Oliverové, kterou hraje Zoë Wanamaker i v několika dalších dílech seriálu, stvořila Agatha Christie jako svoji vlastní karikaturu. Paní Oliverovou a slavnou spisovatelku spojuje např. láska k jablkům, mírná nesnášenlivost vůči jejich knižním detektivům a různé další světonázory. Paní Oliverová si získala velkou oblibu mezi čtenáři a vystupuje v několika detektivkách jako partnerka Hercula Poirota, Slečny Marplové a Parkera Pynea. (Wishkah)
- Příchod Poirota (David Suchet) a dalších hostů na Shaitanův večírek se natáčel v Leighton House v Londýně. Dům se nachází ve čtvrti Kensington a patřil umělci lordu Fredericovi Leightonovi. Dům je přepychově vybaven suvenýry dovezenými z jeho cest po světě a dnes je zpřístupněn veřejnosti jako muzeum. (JenYu)
Reklama