V lesní chatě na okraji Castle Rock, městečka uprostřed oregonských lesů, dvanáctiletý Gordie La Chance spřádá plány na neobvyklý výlet, který by měl navždy změnit jeho život. Jeho nejlepší kamarád Vern totiž slyšel, jak jeho starší bratr mluví s přítelem o nalezení mrtvoly hluboko v lesích a Gordie spolu s bojácným Vernem, tvrďákem Chrisem a odvážným Teddym zorganizuje výpravu za dobrodružstvím, která se změní v odyseu, při níž chlapci poznají především sami sebe. Cesta začíná nevinně, ale sen o tom, že se stanou hrdiny města, všechny čtyři podrobí zkoušce, jakou si nedokázali představit. (oficiální text distributora)
Jak na bonusech DVD Stephen King sám říká - "Jedna z nejlepších adaptací mojí knížky". S tím se vážně dá souhlasit :) ... Krásný film o klukovském kamarádství a složitostech dospívání. Už v takovém mládí (15 let) se projevilo jaký byl River Phoenix herecký talent a jak moc lze litovat jeho hloupé předčasné smrti. ...
Ze všech nehororových adaptací Kinga, které jsem doposud viděl (Shawshank, Nadaný žák, Zelená míle), je tato svou myšlenkou nejskromnější. Ač putování čtyř kluků nese odysseovské rysy, vypráví o „zboží“ tak prostém a přitom čím dál víc nedostatkovém jako přátelství. V tom filmu se nepřihodí nic moc a přesto úplně všechno. Na pár situacích jsou nádherně vykreslené povahy jednotlivých hrdinů, které toto poslední společné letní dobrodružství poznamená zcela nepředvídatelným způsobem. Nejde o typické klišé „z chlapců se stávají muži“ a „již nic nebude jako dřív“. King (své?) dětské dobrodružství konfrontuje s pohledem dospělého muže a jsou to právě věty typu „bavili jsme se dlouho; o věcech, které klukům připadají důležité, dokud nezjistí, že na světě jsou i holky“, které činí příběh unikátním a nadčasovým. Rob Reiner dobrodružný příběh, kterému nechybí úžasný spád, protkal nenápadnými symboly, jemným humorem i emotivními scénami, v nichž excelují dospěle hrající nedospělí herci. Stůj při mně ve mně zanechalo zvláštní pocity. Smutek? Radost? Štěstí? Něco mezi tím. Ty pocity nadále přetrvávají a jsem za ně rád. 90% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, anderson
Scénář: Raynold Gideon, Bruce A. Evans ..
To lepší, co lze po zfilmování knihy Kinga vidět. Výprava čtyř dětí za mrtvolou chlapce vypadá na letmý pohled minimálně divně, ale během cesty se dějí zajímavé věci a průběžné rozhovory mezi chlapci mají svou hloubku. Samy postavy mají nejen něco do sebe (který kluk se v nich nepozná?), ale především výborné dětské představitele.
Mladí herci předvádějí, jak se má hrát ve velmi příjemném tempu snímku z pera Stephena Kinga. Na jakýkoliv horor zapomeňte, zde jde o víc. Přátelství, které je věčné a cesta, která čeká v různých variantách každého. O tom je život a pokud u vás někdo stojí a drží vás za ruku nebo jen víte, že tu pro vás je, všechny útrapy jsou mnohem lehčí. Herci jsou úžasní a dodávají celému snímku na kvalitě a nezapomenutelnosti.
Jedna z nejlepších Kingových adaptací je vcelku nenápadný film. Rob Reiner (za čtyři roky fenomenálně zadaptuje Kingovu Misery) věrně zachytil atmosféru klukovských dobrodružství. Nejlepší práci odvedl ovšem již při výběru ústřední čtveřice.
Tenhle film jsem viděla před několika lety a před pár dny si ho opět pustila v domnění, že jej uvidím poprvé - vynikající snímek s vynikajícími mladými herci.
Hodně příjemná adaptace Kinga o jedné dětské výpravě, po které už nic nebude stejné jako dřív. Jeden z těch snímků, které nestárnou a i dospělí si na něm najdou to své.
Velmi nenapadny, ale neuveritelne silny, autenticky a vtipny film. Knihu som necitala, ale bohate mi staci aj tato adaptacia, ktora je nielen o chlapcoch a nielen pre chlapcov... Vyborni mladi herci, vyborna stopaz, vyborna kamera. Naozaj skvely maly-velky snimok. Ako mam uvedene vo svojom profile, River je naozaj jeden z najvacsich zmarenych talentov. Skoda ho.
Útlá rádoby nenápadná novela „Tělo“ je zosobněním všeho, co na Kingovi miluju. „Tělo“ je v jeho bibliografii to, co sám v „Misery“ nazval „pravdou“ – upřímný a věrný otisk jeho samotného, jeho mysli, srdce i duše. S neuvěřitelnou citlivostí a pronikavostí je tu zachycován prchavý svět dvanáctiletého chlapce, který zahrnuje opojné momenty štěstí, ty jsou ale na druhou stranu víc než dostatečně vyváženy okamžiky bezbřehé bolesti a krutosti, celá novela přímo pulzuje životem a z její uchvacující atmosféry se i na čtenáře přenáší touha postav nepromarnit z něj ani chvíli, poněvadž ta už se nikdy víc nebude opakovat. Možná i to je důvod, proč je Tělo zalidněno nedospělými hrdiny – co když je právě věk do patnácti let tou dobou, kdy vlastně jedině dokážeme vnímat svět okolo nás nejostřeji a nejintenzivněji jej prožívat, poněvadž nás netíží nic jiného než my sami? Rámec, kdy Gordie vzpomíná na jednu neobyčejnou výpravu se svými přáteli, navíc příběhu a jeho vyznění dodává výraznou aureolu bolestné nostalgie, s kterou se v sobě dospělý pokouší hledat toho malého kluka, kterým býval a jímž už dávno není. A rozhodně musím souhlasit s tím, že co do věrnosti je Stůj při mně ze všech kingovských adaptací zdaleka tou nejlepší. Reiner zvolil styl, který svou obyčejností zpočátku evokuje vzpomínku na dětské parťácké komedie z osmdesátých let, postupně nás ale režisér zavádí pod povrch a zahrnuje právě těmi pocity, které jsem výše popsala: chvílemi omamného štěstí plynoucího z kouzla okamžiku a radosti z přátelství a pospolitosti, aby je náhle vystřídala sekvence tak krutí a naturalistická, že se divákovi až tají dech. Opar laskavosti a pohody typický pro dětské filmy zde v žádném případě nenajdete. Scéna, kdy se emocionálně naprosto vyždímaný Gordie u mrtvého těla konečně zhroutí pod tíhou té neuvěřitelně silné bolesti, kterou v sobě nosí, je skutečně krev zmrazující (v mém případě je to možná umocněno i tím, že zrovna v téhle části jsem v Gordiem mnohem víc než za celý předchozí děj viděla samu sebe!!) Celek má pár technických vad na kráse – například scéna s vlakem není tak úplně zvládnutá a její působivost výrazně narušuje dost nepovedená zadní projekce. Občas také vadí, že postava Gordieho je vinou svého nevýrazného hereckého představitele často upozaděna a má za úkol jen přihlížet situaci, do děje naplno vstoupí až v druhé polovině, a její místo zaujal vynikající River Phoenix (škoda jeho předčasné smrti). Tyhle víceméně nepatrné drobnosti ale nezakryjí dojem, který jsem ze Stůj při mně měla a mám: že tohle je pro mě je tohle jeden z těch mála filmů, které dokáží popsat nejen své postavy, ale i svého diváka. Na přepisování Těla do scénáře si definitivně nechávám zajít chuť.
„Boli sme preč len dva dni, ale mesto nám zrazu pripadalo iné. Menšie.“ Strhujúca adaptácia skvelej novely „Telo“ Stephena Kinga, ktorá vyšla v monumentálnej českej zbierke „Štyri ročné doby“, kde okrem „Tela“ vyšiel aj „Nadaný žiak“, „Rita Hayworthová a vykúpenie z väznice Shawshank“) a dodnes nedocenená „Dýchacia metóda“ o jednom zvlášť zázračnom pôrode chlapčeka. PRI MNE STOJ! je skvelá, skvelá, skvelá adaptácia a krásny, krásny, krásny film o dospievaní a o tom, čo všetko so sebou prináša. Disciplinované herecké detské a mládežnícke výkony (predovšetkým River Phoenix a Kiefer Sutherland), pôsobivý monológ už dospelého rozprávača (Richard Dreyfuss z ČEĽUSTÍ) a nádherná príroda zaspatého amerického vidieka z pradávnych dôb, keď ešte nebol internet. Nechýbajú atmosférické dobové songy („Lolipop“) a nezabudnuteľné scény (vlak, psí strážca skládky, nočný les, srna).
