Polojasno

Já osobně Polojasno považuju za jeden z nejlepších filmařských příspěvků k událostem listopadu 89. Vedle přehnaně patetických dokumentů je tohle míň patetický, ale neskutečně emocionální film, který navíc s účastí známých (a ve svých rolích výborných) herců je pro řadového diváka určitě přínosnější. Povinně bych to pouštěl na školách. A z úlisného estebáka a bohorovných hlášek Alojze Lorence mě mrazí ještě dnes. (20.12.2011)

Filip Renč měl velmi blízko studentským vůdcům a není divu, že mu téma revolučních dnů leželo v hlavě. Když po deseti letech uzrálo, natočil podle vlastního scénáře dokumentární hraný film, který patří mezi nejlepší v jeho tvorbě. Z představitele Aloise Lorence jde ještě větší strach, než ze šedé eminence samotné a předehra k sebevraždě politruka Stb - to je silný tabák. Film je zařazován jen v rámci výročí listopadových dní a proto není tolik známý. To je podle mne jediný důvod proč tady není v červeném hávu. (29.05.2008)

Na televizní film to není špatné, ale nelíbilo se mi až příliš okaté a nezdařené vykrádání JFK Olivera Stonea. Herecky velmi rozporupné, zatímco Postránecký zazářil, představitelé hlavní role jakoby neusnesli břímě povalené na ústřední hrdiny. Střídání dokuemtárních a hranných záběrů není příliš šťastnou volbou a také některé záběry jsou zbytečně předramatozované. Ale jinak dobré. (28.11.2008)

Hm, tak i Renč chytl filipa a se zatemělým mezimozkem dělá si jasno. Hotová komisní filipika! Škoda jen, že z toho (závažného a dodnes(!) plného nejasností!) tématu udělal debilní panoptikum, manipulativní frašku a plytkou šaškárnu... Nebo to měla být komedie??? %-o . . . A komu to slouží Filipe? A komu teď sloužíš? Proč jsi takový sráč? . . . Polosračka? Ne soudruzi, sračka! - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vzniku v poločasech, hodnocení 20.12.2011 při repete na >nejasné jebničce< 337., zhnusený komentář zde jako osmnáctý - 20.12.2011) (20.12.2011)

"Já jsem ti přece říkala, Vašíčku, že je všechno úplně jinak." V době "Sametový revoluce" jsem byl studentem vysoký školy, ale nedostal jsem pendrekem, takže nejsem hrdina. Zato jsem měl možnost nahlédnout dění pod pokličku, takže souhlasím - všechno bylo jinak. A jelikož jsem nikomu nechtěl dělat užitečnýho idiota, tak jsem si ani klíči nezacinkal. Komunisti prostě v poklidu předali moc Komunistům v dresech "demokratických" partají, zásadní svazky STB se urychleně skartovaly a svět se točí dál. Přesto je "naivní" pohled Václava Bartušky poměrně zajímavej a mě v něm nejvíc pobavil pan Záhadný a výtahová proměna Drahomíry Dražské. A pokud někoho zajímá, jak to nejpravděpodobněji bylo, tak mým životním zkušenostem je nejbližší analýza bývalýho disidenta Dolejšího. (18.11.2018)