Režie:
Jean RenoirKamera:
Michel KelberHudba:
Georges Van ParysHrají:
Jean Gabin, Françoise Arnoul, María Félix, Anna Amendola, Jean-Roger Caussimon, Dora Doll, Giani Esposito, Jacques Jouanneau, Jean Parédès, Franco Pastorino (více)Obsahy(1)
Jean Gabin jako kabaretiér, který založil Moulin Rouge aneb zlaté časy Montmartru. Francouzská komedie, v níž zpívá i Edith Piaf... Paříž 1900. Henri Danglard, který vede kabaret na Montmartru, objeví v jednom lidovém podniku mladičkou pradlenu a přivede ji do souboru tanečnic. Její snoubenec žárlí a vyhrožuje, ale Nini se stejně stane Danglardovou milenkou a brzy „primabalerinou“ nového souboru. Danglard totiž zakládá nový kabaret a oživuje slávu francouzského kankánu. Sbírá talenty po všech koutech Paříže, prochází kavárnami, kabarety a poslouchá každý pouliční zpěv. Ve filmu Jeana Renoira Francouzský kankán ožívá atmosféra doby, genius loci jedinečného místa, které tolik znamenalo nejen pro malířství a literaturu, ale zároveň pro šanson, humor, satiru přelomu století. Montmartre, nejznámější část Paříže, kde si své místo nalezla lidová zábava stejně jako moderní umění. Titulní roli muže, který se nedal spoutat konvencemi, natož ženami a svůj život věnoval kabaretu, ztvárnil Jean Gabin. (Česká televize)
(více)Recenze (47)
Nemůžu si pomoct, ale kromě toho, že je film takový příjemně uvolněný a má velmi dobrou dobovou výpravu, mi to zase tolik nedalo. Jean Gabin je tu příjemně padnoucí dané roli, ženy jsou zde krásné, ale kankánu jsem asi nepropadl. Film mi nepřišel moc sexy, spíš jen hezké zachycení určité doby ve Francii. ()
Čert vem příběh o založení Moulin Rouge, který je patrně zcela vycucaný z prstu a přináší jen povrchní historku. Kde z dnešního hlediska možná překvapí – ale možná taky ne, je to koneckonců francouzský film – velmi frivolní pojetí vztahů. A mě osobně rozčilovalo, jak se zde už obstarožní Gabin choval ke své mladičké milence jak rozvalený paša v harému. Taková vypulírovaná červená knihovna s několika zlomenými srdci a s cynickým pojetím lásky. Co mě však uchvátilo byly scény kankánu. Vířivé, barevné, plné energie. Dlouhé snímání hříšného a veselého, dovádivého tance. Ono udělat provaz z výskoku je fakt obdivuhodný výkon a ty holky to dělaly během tance a pak pokračovaly v reji dál. Za to dávám vyšší hodnocení. SHRNUTÍ: Kankán byl rock n roll secese ()
Inovátor a nápaditý režisér Renoir asi vlivem tragické lásky zblbnul a natočil tuto primitivní burlesku, která hýří všemi barvami i klišé meziválečných filmů. Těšit se na Piaf.nemá příliš význam, objeví se pouze jednou ve výřadu umělců vystupujících po šantánech. Užít si mladého Piccoliho v u iformě také přiliš nelze, neb má pouhý štěk. Dora Doll přehrává i na sebe poněkud více. A aby toho nebylo málo, v některých momentech je naprosto trapný i pitvořící se Gabin. Tenhle hudební film, muzikál to není ani náhodou, se měl někde ztratit, nemusela jsem přijít o některé iluze. ()
Líbila se mi tehdejší lidská neskrývavá upřímnost, že za vším je sex a nic jiného než sex. Ten nebolí, může zabrat chvilku, je príma a vyřeší všechno. Dneska je to samé papírování, které bolí příšerně, trvá ještě hůř, je k hounu a ve finále neřeší nic. No a mému oku lahodila samozřejmě i závěrečná párty v Moulin Rouge, během které jsem litoval jenom toho, že tenkrát ještě neznali kalhotky bez rozkroku. To by teprv byl kankán! ()
Nakonec za krásné 4.. Renoir vytvořil barvitý a chytlavý svět ve kterém sleduje krkolomný zrod jedné show. Problémy a překážky v záležitostech srdce, uražené pýchy i chybějících peněz se ale nakonec krásně vzájemně vyřeší a pod heslem: Show Must Go On vše vygraduje v euforickou explozi radosti a energie francouzského kankánu. Poctivá, oldschoolová a roztomilá filmařina. ()
Galerie (51)
Photo © Gaumont Distribution
Zajímavosti (3)
- Jean Gabin v tomto příběhu zakládá populární Moulin Rouge, ve kterém dokonce dříve osobně účinkoval. (Terva)
- Zpěvačku Esther Georges sice hrála Anna Amendola, ale hlas jí propůjčila Cora Vaucaire. Písničku složil Georges van Parys přímo pro film, textem ji opatřil sám pan režisér. (ČSFD)
- Z celkového pojetí exteriérů jsou až příliš cítit kulisy a dokreslovaný horizont. Na druhou stranu jsou ve filmu použity původní plakáty výtvarníka Jelese Chéreta z roku 1892. (ČSFD)
Reklama