Francouzský kankán

Od vskutku úplne obyčajného, nočného klubu, nachádzajúcom sa v Čínskom paraváne až vari po samotné otvorenie slávneho francúzskeho kabaretu Moulin Rouge (Červený mlyn), ležiaceho v parížskej štvrti Montmartre so záverečným, dekadentným prevedením čísla v podobe Francúzskeko kankánu, tak konkrétne toto všetko, mimochodom, obsahoval zrovna tento, povedzme tak trochu nevydarený počin od mierne rozporuplného Jeana Renoira a s už medzitým dávnejšie ostrieľaným Jeanom Gabinom v hlavnej úlohe, a súčasne i s niekoľko naprosto hysterickými a mimoriadne ukričanými koketami extra naviac, či napríklad ešte i s extravagantnými a pestrofarebnými kostýmami k tomu, ako bonus, alebo dokonca aj s akousi umelou výpravou, ako priam vystrihnutou z hocakého ateliéru, na čo sa treba tiež jednoznačne pripraviť, a to ani nehovoriac o zväčša strnulých, hereckých výkonoch, vrátane i samotného protagonistu Henriho Danglarda v podaní Jeana Gabina, pričom si určite nemôžem dovoliť nespomenúť ani práve to, že obsadenie ako také, mi väčšinou strašne liezlo na nervy, t.j. takmer ani jeden predstaviteľ/predstaviteľka, mi zvlášť neprirástli k srdcu, pretože ženy mi neustále evokovali kariérne typy, a zase muži nemali toľko priestoru, koľko by si možno nakoniec sami zaslúžili, ak teda aspoň nepočítam pekára Pauloa a princa Alexandra, ktorí sa vedľa Henriho, spoločne uchádzali o jednu peknú babu Nini, pôvodom z práčovne, ale s talentom (z)dvíhať nohy pekne vysoko, à la výstredný tanec Kankán, a vôbec bola veľká radosť sa pozerať na čungále týchto dievčat so zvodným vykopávaním, ktoré ma neuveriteľne vzrušovali, no inak to nebola žiadna sláva! • Mínus : JG za svojich mladých čias, voľakedy tiež vystupoval v zábavnom priemysle, áno, myslíte presne na to isté, čo má teraz i recenzent na mysli, o čom v podstate priamo pojednával tento film, no bohužiaľ i napriek tomu - túto skutočnosť, režisér a scenárista v jednej osobe, ba ani „kabaretný herec,” nevedeli zúžitkovať podľa tých najideálnejších predstáv, ako si táto téma vlastne zaslúžila, keď namiesto toho najskôr riešili príliš nepodstatné, medziľudské, malicherné vzťahy, ktoré ani nedokázali rozvinúť tak, ako by bolo snáď ideálne, a tak ich tým pádom mali radšej nechať plávať. (12.06.2023)

Vyčpělá záležitost. Řekl bych, zoufale vyčpělá. Jeden by ani nevěřil, že za tímhle filmem stojí tentýž režisér, který o šokujících 17 let dřív dokázal natočit Velké iluze, špičkový film, považovaný do dneška za jeden z vrcholů ve svém žánru . Zatímco ve 30. letech dokázal Renoir překvapovat, v polovině 50. let natočil povrchní a naivní Pletky paní operetky na francouzský způsob. Mezi tímhle second handem pro filmové pamětníky se bohužel nachází jenom málo titulů, které obstojí i dnes. Celkový dojem: 35 %. (01.01.2015)

Čert vem příběh o založení Moulin Rouge, který je patrně zcela vycucaný z prstu a přináší jen povrchní historku. Kde z dnešního hlediska možná překvapí – ale možná taky ne, je to koneckonců francouzský film – velmi frivolní pojetí vztahů. A mě osobně rozčilovalo, jak se zde už obstarožní Gabin choval ke své mladičké milence jak rozvalený paša v harému. Taková vypulírovaná červená knihovna s několika zlomenými srdci a s cynickým pojetím lásky. Co mě však uchvátilo byly scény kankánu. Vířivé, barevné, plné energie. Dlouhé snímání hříšného a veselého, dovádivého tance. Ono udělat provaz z výskoku je fakt obdivuhodný výkon a ty holky to dělaly během tance a pak pokračovaly v reji dál. Za to dávám vyšší hodnocení. SHRNUTÍ: Kankán byl rock n roll secese (08.07.2022)

Ach, sladký kýči, Tvé jméno zní Francouzský kankán! Exkrus do francouzského filmového muzikálu č.2 dopadl mnohem hůř. Vypadalo to vážně lákavě, jenomže krásně restaurované barvy z dobového filmu 50. let nejsou všechno. Co je moc, to je moc. Takový nános nejrůznějších, navíc nepříliš originálních cinkrlátek a ujeté šarády ze stran tanečnic neustále vyhazujících nohy metr do vzduchu, příliš nedávám. Nekonečný závěr à la kabaretní záznam, v kombinaci s detaily na plně rozjásané tváře nóbl diváků, tomu totálně nasadil korunu! Samostatně zmiňovaná Edith Piaf se objeví jenom 40 vteřin v sestřihaném pásmu tuctových humorních kupletů, nicméně později zazní od zcela neznámé zpěvačky (Anna Amendola) skutečně celý jeden krásný šanson, jenž lze označit za velice zdařilou chvilku tohoto filmu. Zbytek písní na čele s těmi o souložící královně opravdu radši nekomentuju. A ten Gábin? No jo, co už s ním, když dostal nabídku na roli zakladatele jistého kabaretu, v němž sám kdysi ve svých začátcích účinkoval... To se přece neodmítá, i když třeba hlavní postava nemá nakonec tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Nehledě na to, že některé záběry na mistra v zákulisí, jak se v křesle znuděně snaží pohybovat hlavou do rytmu kankánu, jsou vskutku bizardní. Snímek si hned v prvních minutách přiznává, že "příběh" (skoro žádný dohromady není) ani postavy nemají se skutečností nic společeného, tedy Renoir se rozhodl pro brakový kýč. Tohle rozšíření žánrové palety pro slavného režiséra a herce (kteří společně spáchali v minulosti mj. takový skvost jako Velká iluze 1937) má v sobě bohužel víc kuriozity, než kvality. Tady možno o nějakou tu velkou iluzi skutečně přijít, i když pro fajnšmekry to může být v jistých aspektech opět zajímavé objevování. 40% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (24.09.2019)

Pořádná kuriozitka a je zajímavě že ji má na svědomí zrovna encyklopední režisér Jean Renoir s hereckou ikonou Jeanem Gabinem. No ale kde jinde uvidíte Gabina se takto usmívat a dokonce i tančit? Celkem pěkně mu to sedlo, dokud se v závěru nepokoušel o válení se v křesle do rytmu, ale o tom radši nebudeme mluvit.  Film sám o sobě je občas dost debilní a samozřejmě zestárlý. Podobnou burlesku v dohledné době vyhledávat znovu nebudu ale tahle mě ani tolik neurazila. Nebyla to zas tak špatná filmová zkušenost, dalo se to CELKEM sledovat, místy to bylo poměrně milé. a jako taková fajnšmekrovina to k zavrhnutí není. A Renoirovi se nemůže upřít alespoň pěkný vizuál s krásnými restaurovanými barvami. Pokud jste někdy chtěli vidět film s  mnoha zvednutými nohami do kamery, tak vám prozradím, že tady máte tu možnost a vůbec nic za to nechci. Světe, nemáš zač a dobrou noc. (27.09.2019)