Šarlatán

Zdlouhavý a zcela mrtvolný příběh bez špetky pozitivních emocí či nějakých výrazných dramatických scén. Snad ještě nikdy se mi nestalo, aby mě Ivan Trojan v nějaké roli nebavil, či vyloženě sral. Neznám Mikoláška, nikdy jsem o něm neslyšel. Takže co všechno si Agnieszka cucá z prstu a Mikolášek z pytlíku svého kolegy netuším. Jen vím, že jako postava tady je naprosto hysterický, arogantní idiot a mě opravdu nebavilo sledovat osud takového kreténa.40%. (21.02.2022)

Na film, v němž se snad polovinu stopáže koukají postavy do moči, jsem až překvapivě spokojen. Vlastně jsem spokojen docela dost. Snímky Agnieszky Holland sice občas bývají ošidnou sázkou do loterie, polská režisérka ovšem po Hořícím keři opět potvrzuje, že česká půda a tuzemské neveselé příběhy jí hodně sednou. Její Šarlatán je natočen prakticky bez zaváhání, naprosto jistou rukou, a po řemeslné, vizuální a výpravné stránce se film řadí mezi tuzemskou špičku. Nejvíce silná je však novinka v osobním boji a zejména rozporu Jana Mikoláška. Jeho rozpolcenost, kdy chce plnit své životní poslaní a za všech okolností či režimů zachraňovat pacienty, ale zároveň je v osobní rovině občas solidní parchant, je zde napsána a zobrazena opravdu skvěle a je jedním z hnacích motorů celého snímku. A divák nebude mnohdy vědět, zda mu má fandit, nebo ho spíš nenávidět. Čemuž samozřejmě pomáhá také bez překvapení bezchybný Ivan Trojan, ale i zbytek obsazení. Zejména pro mě prakticky neznámý Jaraj Loj byl pro mě hodně sympatickým zjevením. V některých pasážích, zejména v závěrečné třetině, se sice mohlo přidat na tempu a ubrat malinko na chladnosti, jinak je však Šarlatán sebevědomým dílem, které se rozhodně neztratí ani (minimálně) v evropské konkurenci. (18.08.2020)

,,Zázraky lidi neodpouštěj... ! '' --- O ,,šarlatánovi'' Mikoláškovi jsem slyšel až v souvislosti s novým filmem Agnieszky Holland. O Janu Mikoláškovi jsem nikdy neslyšel a do návštěvy kina byl pro mne naprosto neznámou postavou. A byla to vskutku velmi zajímavá postava. A jako každá postava, která se nějak odlišovala od šedé hmoty poslušného stáda to neměla v bouřlivých válečných a poválečných letech vůbec lehké. Film je natočen řemeslně tak jak jsme u Hollandové zvyklí. Kameře nelze nikde nic vytknout, snad jen tu zbytečnou koncentraci šedých filtrů v padesátých letech oproti divoce barevným předválečným časům první republiky. Beru to za takové velmi laciné navozování atmošky a celkem mi to u současných historických filmů začíná vadit. Herecké obsazení bylo slušné, ale trochu už začínají unavovat takové ty typické role komunistů jak u Hanuše, tak u Novotného byť netvrdím, že jim komunisté nejdou ! :-). Kdo překvapil byl Ivan Trojan. Ten je schopen zahrát opravdu cokoliv a role ,,zvláštních lidí'' mu jdou opravdu dobře. Ovšem tady překvapil hlavně u těch homosexuálních scén. Jak říkám, on zahraje vše, nejsem si ale jist, zda je to v tomto případě dobře. Po filmu jsem si o Mikoláškovi dohledal informace a o jeho homosexualitě jsem se nikde nic nedočetl. Třeba se pletu a pak se omlouvám, ale trochu se mi zdá, že scénář se snažil trochu svézt na trendy vlně a když může duhovou vlajku vyvěsit Ikea, proč by s ní nemohli mávat filmaři že... Ale já tohle beru za další lacinost, která v mých očích filmu uškodila. A v poslední řadě je naprostá absence jakéhokoli napětí a vlastně emocí vůbec. Měl jsem vlastně dojem, že sleduji pěkně natočený dokument o zajímavé postavě tu a tam retrospektivně přeskakující vyprávění s pěkně rekonstruovanými důležitými momenty ze života tohoto bylinkáře a léčitele. A přitom kolik jen vypjatých momentů sebou nesla respektive mohla nést okupace, nástup komunistů a zatčení Mikoláška. I přes to všechno si moc cením toho, že Hollandová nepřestává holdovat našim luhům a hájům. Co mi nesedlo byla hudba - tedy kromě Dvořáka. Dávám tedy za 4 lahvičky s močí. * * * * (26.08.2020)

Nádherná kamera, kvalitní scénář, výborné herecké výkony v hlavních rolích, parádní námět, přesto sterilní, jako moč nemluvněte. Uširvoucí hudba, otravný výraz léčitelův, uondaná šeď všehomíra, což sice chápu, ale mě ta křečovitost nudila. Dokonce se mi na výbušnou, svinskou náturu v kombinaci se chcankama postupně nechtělo dívat. Filmu chybí šmrnc. Pár lidí odešlo už v první třetině, já je vcelku i chápu. Tři hvězdy za výše uvedené klady, protože kvalita je nepopiratelná, ale že bych to chtěla vidět znovu, to zas ne. Příběh silný, perfektně zahraný, nerada srážím velké filmy, bohužel mně se to jako celek moc nelíbilo. Cítím z toho přílišnou snahu zdůrazňovat zbytečně to, co samo o sobě zajímavé a doslova strhující bylo. Podivně poskládané flashbacky. Sečteno podtrženo: slabým místem je režie. Což bych nečekala. (21.08.2020)

„Nikdy nechtěj dělat zázraky, chlapče, to lidi neodpouští.“ - „Ale vy děláte zázraky.“ - „Starou belu! Věř a bude líp, to je moje zaklínadlo.“ Jenže někdy zázraky už nemusí stačit, třeba tehdy, když už nad vámi přestanou mocní držet ochrannou ruku…Škoda jen, že mnoho neinformovaných diváků bude považovat Šarlatána za věrohodnou filmovou biografii a ne za „drama inspirované skutečnými osudy“, kterým opravdu je. Trochu mě zklamalo, jak se v některých ohledech tvůrci odklonili od reálií (speciálně od Agnieszky Holland bych tohle úplně nečekal). Ale nic to nemění na tom, že se pořád jedná o povedenou filmařinu. Scény s učením se (Josef Trojan velmi mile překvapil!) a posléze diagnózami od stolu mě moc bavily a těšil jsem se na ně, ty ostatní už mě zajímaly o něco méně (a z občasné šedi je vytahuje hlavně nedostižný Ivan Trojan). Celkově slušné 4*. „Ako to, že máš stále také teplé ruky?“ - „Někdy věřím, že kdybych zmáčknul, zabil bych všechno to hnusný, co v sobě mám.“ - „Tak to urob. Já ti to odpustím.“ - „Možná příště.“ (20.12.2020)