Šarlatán

Na Šarlatána jsem se těšil možná až příliš, vezmu-li v potaz silný námět a tvůrce, kteří se na filmu podíleli, a proto jsem byl ve výsledku trošičku zklamán. Z technického hlediska je Šarlatán zvládnut vesměs na výbornou - jistá práce s kamerou a nepřeslechnutelná hudební stránka jsou toho důkazem. Herecké výkony byly podle očekávaní vskutku přesvědčivé, bez zbytečné teatrálnosti - vedle takřka konstatně výborného Ivana Trojana nesmím opomenout zmínit mladého Trojana, který skvěle sekundoval svému otci, dále pak civilní výkon Jaroslavy Pokorné a v neposlední řadě solidní part pro mě doposud neznámého Juraje Loje. Co mi však na filmu vadilo, byla jeho příběhová nedořečenost a osekanost v několika místech - ať už se jednalo o již mnohými zmiňovaná koťátka či zejména poslední minuty filmu. Na jednu stranu se jedná o odvážný a na naše poměry nadprůměrný film s několika opravdu sugestivními momenty (smrt Zápotockého, zatčení gestapem), který vedle "šarlatánství" problematizuje i stejnopohlavní vztah v poválečné době, na druhou stranu ale obsahuje několik míst, u nichž jsem měl prostě pocit, že tomu něco chybělo, a cítil jsem se být do jisté míry ochuzen o kýžený zážitek. Slabší čtyři hvězdičky! (21.08.2020)

Veľmi komorné, niekedy až nadmieru. Po cca 45 minútach sa to začne uberať zvláštnym smerom. Nielenže niektorým hercom nie je rozumieť, čo hovoria, ale téma sa otáča stále hrejivejším smerom, čo som vôbec nečakal. Ak by to však bolo natočené decentne, tak nie je problém. Veď nakoniec aj o prenasledovanom Turingovi sa to natočilo akceptovateľne. Toto bolo nejak cez čiaru. Nahý lilipután Loj v kuloároch zvaný aj Hnoj bozkávajúci sa s Trojanom a mravec, ktorý mu lezie do prdele, ako tam ležia na lúke, to mal byť estetický zážitok? Nikam to dej neposúva a pre 90% divákov je taká scéna nepotrebná najmä keď sme už dávno pochopili, že „hrdina“ je gay. A to, čo zrobil s tým mačkami, to mi obrátilo totálne žalúdok za to ochrancovia zvierat radi nebudú. Za scenáristické prázdno hovorí scénka, kde Loj hovorí Trojanovi, že vypálili Lidice. Trojan kuká jak buchnutý mechom a pýta sa, že prečo. Už vtedy ma napadlo, či ten človek žije v totálnej bubline a nemá ani šajnu o atentáte na Heydricha. Vzápätí moje myšlienky Loj potvrdil: „Bola to pomsta. Bol atentát na Heydricha.“ Ja len toľko, že časový odstup medzi atentátom a vypálením Lidic bol 5 dní a ak o takej veľkej udalosti náš mastičkár či šarlatán dovtedy nevedel, tak to je skutočne na považenie. S blížiacim sa záverom som ešte vyvrátil kávu vidiac Trojana ako nakladá Loja do zadku a režisérka nechá priblížiť záber na ich rapavé chodidlá. (02.12.2020)

Když vyprávíš něčí příběh, bylo by fajn dbát větší důraz na souvislosti a podkres událostí. Šarlatán je v některých chvílích doslovný jak hospodští vysvětlovači stupidních anekdot a v jiných naopak nechává proběhnout (nebo nedoběhnout) vyhrocené cosi, u čeho vám v hlavě svítí WTF (a běžíte googlit, co se vlastně stalo). Řemeslná stránka s atmosférou super + Trojanovic rodinný klan předvádí svůj herecký (nad)standard. Mám ovšem pocit, že za týden nebudu vědět, na co jsem dnes koukal. (14.11.2022)

Urinou probarvené drama o nesnesitelnosti bezmoci a obtížnosti volby a v něm ideologickými herbicidy stříkaný anděl, který sužován démony hodlá pomoci všem a v kritických chvílích především sobě.. Ve svém střízlivém rámci sympaticky provokující, krásně chmurné barvy ze Štrbovy palety a Trojani přesvědčiví od lehké arogance mládí přes distingovanou vilnost středního věku až po strašidelný listopad života s tváří Montgomeryho Burnse. Bavila mě ta zahraničními recenzenty kritizovaná morální nejednoznačnost i způsoby zobrazení krize lidství (nacisté stavící smrt vyslýchaného hluboce pod zjištění, že šarlatán umí), nicméně Epstein s větrem fabulace v zádech mohl být ještě o něco nápaditější. Off topic dodatek: Byl jsem unešen, jak se postupně objevovali hoši z oddělení okresního velitelství VB ze seriálu Svět pod hlavou, chyběl jen soudruh náčelník. No a pak začalo soudní přelíčení.. (24.08.2020)

„Šarlatán” , ktorý z moča dokázal diagnostikovať ochorenie, predsa nemohol byť žiadne "béčko" , no i napriek tomu bol český (ľudový) liečiteľ a znalec bylin Jan Mikolášek, narodený ešte za čias Rakúsko-Uhorska, konkrétne v roku 1889, kedy medzi jeho "rovesníkov" napríklad patrili i komik Charlie Chaplin, či aj slávne-neslávny diktátor Adolf Hitler, všetci narodení v štvrtom mesiaci roka (v znamení barana), pomerne často šikanovaný režimom, pretože im zrejme ležal v žalúdku, čo asi nemohli vôbec predýchať, a tak mu tým pádom hádzali samé polená pod kolená... / To by bol isto skvelý námet na strhujúci a životopisný snímok, hodný mnohej chvály, čo sa ale tentokrát akosi nepodarilo naplniť ani renomovanej poľskej režisérke Agnieszkej Hollandovej, ktorá síce (voľakedy) vyštudovala i pražskú FAMU, čo rovnako nemusí byť žiadnou garanciou kvality, keďže asi ani ona už dávno nie je tou filmárkou, ktorou bývala, pretože v poslednom čase nakrúca len priemerné snímky...? Naposledy ma od nej najviac oslovil Hořící keř, no zároveň dodávam, že potenciál stále podľa mňa určite má, kde by mohla neskoršie aj povedzme, prekvapiť ? A ani ocenenie "Českých levov" ešte automaticky neznamená to, že zisk rovných piatich prestížnych cien, vrátane najlepšej réžie a filmu, budem tiež rovnako zdieľať veľké nadšenie, skôr pociťujem určité rozpaky, že sa tu so mnou ktosi nepekne zahrával ! PS: Otec Ivan môže byť na syna Josefa právom hrdý, lebo vyrastá nádejný herec, ktorý má pred sebou sľubnú kariéru, a to sú inak svetlé body tohto počinu, že Trojanovci podali (veľmi) zaujímavé herecké výkony. (04.07.2021)